Poté, co se všichni zajatci vystřídali v kleci, měli jako obvykle volnou čtvrthodinku volna. V tuto denní dobu se mohli projít kolem majáku a trochu volně si popovídat. Vždy je ovšem hlídala skupina čtyř tučňáků s mozkovými krabicemi na hlavě.
Rockhopper se přitočil k Mv100: „Mv100, příteli. Řekni, kdy se budu moci vrátit na Migrator?“
Mv100 se rozpačitě usmál. „Určitě už dnes, Rockhoppere. Podle starých spisů se dnes osvobodíme.“
„Arr, to je dobře!“ řekl pirát a odešel se bavit se Senseiem.
Dva tučňáci-hlídači si náhle sundali stroje na ovládání mysli a vší silou jimi bouchli do ostatních dvou hlídačů. Ti se okamžitě svezli k zemi.
První tučňák přiběhl ke Garymu a řekl: „Byli jsme falešní. Vezměte si naše falešné stroje a utíkejte!“
„Kdo vás poslal?“ zajímalo Directora.
„Sandra. Poznáte ji, až bude čas,“ řekl tajemně druhý nepravý hlídač.
Ostatní se na nic ptát nepotřebovali a rychle vyrazili směrem k dolu.
„Schováme se v jeskyni zlatých pufflů,“ vysvětlil Jet Pack Guy na běhu. „Poblíž je podzemní vodopád, takže žízní nezemřeme. A pufflové nám určitě nějaké jídlo donesou.“
Sensei jako jediný nesouhlasil. „Vy si tam možná běžte,“ řekl, „ale já se musím postarat o své Dojo!“
„Dobře, Sensei. Můžeme být stále ve spojení díky projekci,“ přikývl Mv100. Sensei se naposledy na agenty podíval a změnil směr běhu. Na to, že byl hodně starý, běhal velmi dobře.
V lese se zastavili.
„Teď máme dvě možnosti,“ řekl Jet Pack Guy. „Buď slezeme tady po žebříku a jsme rovnou tam, nebo půjdeme až k dolu, ale po schodech.“
„Proč se vlastně neschováme ve škole?“ napadlo Rookieho.
„Tam by nás hned našel,“ zavrhl jeho myšlenku Director.
„Já a Jet Pack Guy půjdeme po žebříku, vy běžte k dolu,“ rozhodl Mv100.
„Dobře. Sejdeme se tam,“ řekl Gary a pobídl svou skupinu k běhu.
Jet Pack Guy a Mv100 společně odvalili kámen, který schovával provazový žebřík. První slezl dolů Mv100 a následoval jej silnější Jet Pack Guy, který zespod pomocí dvou držátek kámen vrátil na své místo. Seskočili z žebříku a přistáli mezi hromadami mincí.
„Někdy, když jsem chtěl být sám, šel jsem sem. Skoro nikdo tu nechodí,“ zavzpomínal Mv100.
Za deset minut s funěním dorazili i zbylí agenti. Kolem nich pobíhali dva zlatí pufflové. Gary zaskučel při pohledu na rozbitý Aqua Grabber, který zde před nedávnem uvízl.
„Můžete dýchat pod vodou?“ zeptal se Mv100 puffla jeho řečí.
„Sice asi jen deset minut, ale vydržíme to,“ odpověděl Zlaťák, tak se jmenoval.
„Dobře. Vidíte támhle ty dveře, jak od nich nikdo nemá klíč a neví, k čemu jsou?“ řekl Mv100. „Já ten klíč mám.“
Ponořil se do vody a odemkl masivní dveře černým klíčem. Užaslým agentům se zjevil podmořský svět.
„Kdybyste několik minut plavali přímo nahoru, narazíte do ledovce,“ vysvětlil jim Mv100.
„Támhle v té jeskyňce je vzduchová kapsa, ale tučňáci naštěstí pod vodou vydrží dlouho. Běžte se tam nadechnout jen tehdy, když už opravdu nebudete moct.“
Rockhoppera zaujalo ulomené kormidlo. Za chvíli zjistil, že tam leží i několik truhel se zlatem a sud sody. Našel i kotvu, na které se skvěl nápis MIGRATOR. Byl šťastný. Konečně zjistil, kde před těmi lety ztroskotala jeho loď.
„Pozor na medúzy,“ varoval je ještě agent M. „Pufflové nám donesou jídlo, už jsem to zajistil.“
„Jak dlouho tu můžeme vydržet?“ ptala se Aunt Arctic.
„Nekonečně dlouho. Předpokládám, že tu zůstaneme pár hodin až dní.“
Rookie byl jediný, komu se nový domov nelíbil. Měl totiž fobii z vody.