Na ostrově vládlo ticho. Mv100 a Sandra zjistili, že není důvod utíkat. Místo toho se pomalu procházeli směrem k zátoce, kde byl hlavní stan Sandřiných přátel.
„Takže vy jste se stala detektivkou?“
„Ano.“
„Po Halloweenském ostrově?“
„Přesně tak. Nemohli bychom si už tykat?“
„Proč ne. Co tě tam tak zaujalo?“
„Bylo to místo mimo realitu. Obloha tam byla červená a žily tam bytosti, o kterých by si jeden myslel, že neexistují. A plno záhad, když ses podíval pořádně.“
„Co třeba?“
„Třeba to, že P. S. A. kdysi ostrov okupovala.“
„To vím. Právě proto tam žijí tučňáci a je součástí celého našeho státu.“
„Ani nevím, kolik ostrovů vlastně ke Clubu Penguin patří.“
„Je jich hodně. Samozřejmě je to Club Penguin Island a Iceberg. Potom je tu Halloweenský ostrov, Jetamtolikostruvkužetoaninespočitaš a Tři tajemné ostrovy.“
„Proč jsou tajemné?“
„Nechtěj to vědět. Rockhopperův ostrov uzavírá výčet. Myslím, že je jich ještě víc, ale z hlavy si nevzpomenu.“
„Tak jsme tady,“ řekla Sandra a vydala pronikavý hvizd. Z houští vykoukl modrý tučňák s brýlemi pro noční vidění.
„Percy,“ řekla Sandra otráveně, „ve dne nemusíš nosit tyhle brýle.“
„No jo pořád,“ řekl Percy a sundal si je.
„Proč jsi pískla?“
„Budou vědět, že jsem to já a nebudou střílet.“
„Ale takové písknutí se dá napodobit.“
„Nedá. Každý máme speciální výšku písknutí.“
„A tak se poznáte?“
„Přesně tak!“
Mv100 se Sandrou došli až do stánku, kde se obvykle pronajímaly surfy. Ty teď byly odstrčené stranou.
„Ukaž tady Mv100 tu knihu,“ vybídla Sandra tučňáka, který tam seděl.
„Ano, paní!“ řekl a vytáhl knihu v tlustých oranžových deskách.
„To je agentský kód,“ usmál se Mv100 při pohledu na soustavu znaků, připomínající piškvorky.
„To jsme si taky mysleli, ale je tam čtyřicet osm písmen. Jsou tam i trojúhelníky a já vím, že ty by v agentském kódu být neměly.“
„Ach tak. Pak by to mohla být stará verze.“
„Stará verze?“
„Ano, kód, který kdysi používali šamani. Agenti jej při vzniku první agentury T.U.C.N.A.K. převzali a upravili.“
„Nikdy jsem neslyšela o nějakém T.U.C.N.A.K.-ovi,“ řekla Sandra.
„Existoval jen pár týdnů. Za chvíli jej nahradila P. S. A.,“ řekl Mv100 a pustil se do luštění. „Jak jste poznali, že je to čtvrté proroctví?“
„Části textu nejsou zašifrované.“
„To mě mohlo napadnout.“
Další půl hodiny bylo v zátoce ticho. Mv100 přepisoval starobylé znaky na papír a překládal je. V polovině zjistil, že si spletl několik písmen a musel začít znovu. Konečně bylo hotovo. Mv100 neměl při zapisování překladu čas vnímat obsah textu. Teď, když si jej konečně přečetl, vyvalil oči. Potom se začal bláznivě smát a všechny objal.
„To je ten nejlepší dárek, který jste mi mohli dát k Novému roku!“ jásal.
„Proč? Co to je?“ ptala se Sandra.
Mv100 ji chytil za ramena, podíval se jí do očí a něco zašeptal do ucha.