Než Sandra před pěti lety navštívila Halloweenský ostrov, nevěřila, že něco takového vůbec může existovat. Když se Herbertovi nepodařilo ovládnout Club Penguin a obyčejní tučňáci se mohli vrátit na ostrov, rozhodla se stát soukromou detektivkou, aby odhalila všechna tajemství, která před ní život skrývá. *
Za dlouhou dobu praxe toho viděla mnohé: starobylá sídla šlechtických rodů, malé uličky mezi iglú chudiny, knihu, která byla živá a dokonce i několik upírů. Ještě před Vánocemi řekla jednomu svému příteli: „Já už jsem snad viděla všechno. Nic mě už nemůže překvapit.“. Mýlila se. Na Štědrý večer večeřela mulleta spolu s manželem a dětmi, když tu někdo silně zaklepal na dveře iglú. Sandra šla otevřít. Byla to jejich sousedka.
„Zapněte si televizi,“ naléhala, „nebo se vám ještě něco stane.“
„Co by se nám mělo stát?“ divila se Sandra, ale sousedka rychle odběhla do svého domu. Detektivka zakroutila hlavou a zapnula televizi. To, co viděla, ji vyděsilo. Dance Club vybouchl. Všichni slyšeli jakousi ránu, ale mysleli si, že jsou to rachejtle na oslavu Vánoc. Agenti, kteří měli zajišťovat bezpečnost, byli uneseni a veškerou moc převzal nějaký Atem. Televizní studia měla pobočku v horách a právě odtamtud běželo mimořádné vysílání.
„Co se děje, mami?“ zeptala se její dcera Houba.
„Nic, zlatíčko,“ lhala Sandra. „Běž si dojíst svůj kousek.“
„Jsou to ty stíny, že jo?“ řekla Houba.
„Možná ano. Je to zvláštní. A teď už běž jíst,“ rozkázala jí Sandra.
Další den byl děsivý. Atem objevil v centrále EPF přístroj na ovládání myšlenek, který jeden z agentů ukradl pandám v Den velké bitvy. Během několika hodin vytvořil takových strojů tisíce a vydal se na ostrov, aby s nimi ovládl tučňáky. Někteří blázni se mu prý nabídli dobrovolně. Sandra to nevěděla, ale byli to bývalí členové Jednotky Sultána Herberta. Těchto pár dobrovolných a spousta nedobrovolných tučňáků rozšiřovala stroje mezi ostatní. V Penguin TV News to označili jako „robo-zombie apokalypsu“. Kdo mohl, utekl do hor, kam ještě ovládaní tučňáci nedošli. Dojo bylo prázdné, protože Sensei byl unesen také. Mnoho uprchlíků se schovalo za sněhovou hradbu, ozbrojilo se ohnivými lahvemi a myšlenkové stroje zkratovali vodou. Sandra poslala celou rodinu pryč a sama čelila „nepříteli“. Musela je přemlouvat, zvláště její dceru, která se od ní nechtěla odloučit, ale nakonec odešli.
Bylo 1. ledna, svátek Nového roku. Normálně by všichni byli veselí a odpalovali rakety. Vyšlo by speciální číslo novin hodnotící uplynulý rok. Nic z toho se nestalo. Atem shromáždil své jednotky okolo majáku a započal vojenský výcvik. Sandra a hrstka jejich přátel, kteří unikli, nevěděli, co má Atem v úmyslu. Jednoho dne se jim podařilo sundat manipulovací stroj z hlavy jednoho tučňáka.
„A teď nám řekni, na co se chystáte,“ rozkázala mu Sandra.
„Atem chce dobýt Panfu,“ vysvětlil jim osvobozenec. „Potom bude pokračovat na další zvířecí ostrovy a nakonec dobude Svět lidí.“
„Aj, to je zlé,“ sykla Sandra. „Ale tučňáky už nechá na pokoji?“
„Obávám se, že ne. Za pár dní chce podniknout finální nájezd na ty, kterým se podařilo utéct. Bude to buď prvního, nebo druhého ledna. Nového roku se strašně bojí, ale neřekl nám proč.“
Sandra jej poslala pryč, ať si dělá, co chce. Osvobozený tučňák vyplul v Aqua Grabberu na moře a už jej nikdo neviděl.
Teď však, jak už jsem říkal, bylo prvního ledna. Sandra stála na pozorovatelně svého domu a hleděla směrem k majáku. Podle toho, co věděli, se Atem bojí dnešního dne. Sandřini přátelé rozhodli, že pokud chce dnes zaútočit Atem, zaútočí i oni. Pokusí se osvobodit agenty, Senseie a Rockhoppera, kteří jsou teď prý drženi v majáku. Ano, pomyslela si Sandra, toto bude určitě úspěšný den.

*Sandra byla původně hodně vedlejší postava první série.