Na ostrově Club Penguin bylo poledne. Na Icebergu v tu dobu stála jedna růžová tučňáčka a dva žlutí tučňáci. Připravovali se na sestup do hlubin.
„Sandro, buď opatrná,“ vyzýval tučňáčku jeden z jejich přátel. „Říká se, že tu žije velká medúza a já tomu zlatému pufflovi stejně nevěřím.“
„Jakým jiným způsobem by nám mohli poslat zprávu?“ odporovala mu Sandra.
„Atem už ví, že uprchli. Možná se i dozvěděl, kdo jim pomohl. Já myslím, že je to past.“
„Nesmysl,“ řekla Sandra a skočila do vody.
Cesta byla dlouhá. Po chvíli ji přestala gravitace snižovat a musela zapojit ploutve. Vždycky ráda plavala, ale nikdy tak hluboko. Mv100 ji v dopise ujistil, že tlak se tam dá vydržet, ale jí se to moc nezdálo. O několik minut později konečně zahlédla odlesky Directorových brýlí. Všichni ji už vyhlíželi.
Mv100 nejdřív nevěděl, jak má tajemnou Sandru kontaktovat. Potom jej napadlo zeptat se na ni puffla – a ejhle! Znal ji. Sepsání dopisu bylo jen otázkou několika minut.
„Tak jste tady,“ řekla Director, když se Sandra postavila. „Já jsem Aunt Arctic a s vámi chce mluvit tady můj červený přítel.“
Sandra doplavala k Mv100. „Těší mě, že vás poznávám.“
„Kdybyste nás nenechala vysvobodit, neměla byste to potěšení,“ usmál se Mv100.
„To nechme stranou. Jak vám mohu pomoci?“
„Nejdříve nám řekněte, co všechno má Atem v plánu. Zdá se, že toho víte více než my.“
„Se svou armádou chce obsadit nejdříve ostrov pand Panfu, poté ostrov lišek a nakonec chce dobýt Ostrov lidí.“
„Tak proto nechtěl mrtvé. Obří armáda… Ale Foxotic? Lišky se mu budou bránit,“ nevěřil tomu Mv100.
„Bude mít armádu z Clubu Penguin a z Panfu. Obyvatelé dvou ostrovů proti jednomu. Početní přesila, nic víc.“
„Nehledali jste v knihovně, jak byste jej mohli zastavit?“
„Z Doja nám náš člověk odeslal svitek, obsahující tři proroctví.“
„Ta znám.“
„Ano? Chudák ten, kdo to musí udělat.“
„Co musí udělat?“ nechápal Gary.
„To je jedno. Pokračujte,“ vybídl Sandru Mv100.
„V knihovně jsme ještě našli knihu, která obsahovala čtvrté proroctví.“
„Cože? Čtvrté? Sensei mluvil pouze o třech.“
„Však říkám, že v Doju jsme našli jen tři. Jeho archiv je sice ohromný, ale nemůže tam mít vše.“
„Jaké bylo to čtvrté proroctví?“
Sandra pokrčila rameny. „To zatím netuším. Bylo zašifrované.“
„Musíte mi to ukázat, rozumíte? Znám hodně šifer, můžu to rozluštit.“
„Pak se mnou ale musíte jít teď hned. Atem už určitě ví, kde mám hlavní stan a brzy tam vyšle své tučňáky.“
„Samozřejmě. Půjdeme tam hned, ale jinou cestou.“
„Už jsem se lekla, že budu muset plavat zase nahoru.“
Mv100 se se všemi rozloučil. Garymu dal klíč od tajných dveří.
„Kdybych se nevrátil do dvou hodin,“ kladl všem na srdce, „vyjděte ven a spojte se se Sandrou.“
„Ano, pane!“ řekla Director a zasalutovala.
„Tohle si nechte,“ řekl Mv100. Salutování v tento okamžik považoval za více než zbytečné.
„Půjdeme?“ ptala se netrpělivě Sandra.
„Ano,“ řekl Mv100 a rozloučil se se svými přáteli. Asi už je nikdy neuvidím, pomyslel si a píchlo ho v žaludku.