Začalo sněžit. Mv100 a několik dalších agentů stáli před zbořeninou toho, co bývalo Dance Clubem.
„Zdi byly naštěstí silné, takže zadržely výbuch,“ dokončoval svou řeč stavitel Rory. „Jinak by pravděpodobně explodovala i kavárna a obchod s oblečením.“
„No to jsou teda svátky,“ ušklíbl se Director.
„Jsou nějaké oběti na životech?“
„Ne, pane. Krátce před výbuchem v budově vypadly pojistky a všichni odešli kvůli tmě.“
„Takže to byl on?“ ptal se Jet Pack Guy.
„Asi ano. Říkal, že nechce zabíjet,“ kývl hlavou Mv100.
„Takže už můžu schovat převlek?“ zeptal se kaktus, stojící opodál.
„Ano, Dot,“ souhlasila Director.
„Něco nechápu,“ řekl Gary, „je logické, aby chtěl naši smrt. Proč to neudělal?“
„Možná,“ domníval se Mv100, „nás chce zatím jenom vystrašit. Tučňáci zpanikaří a v takovém prostředí je mnohem jednodušší někoho… odstranit.“

Sensei seděl na svém polštáři v Doju. Byl sám, jako každé Vánoce. Jedinou společnost mu dělaly jeho milované živly. Potichu meditoval v pozici lotosového květu. Náhle se ozvala rána a probořila se střecha. Před Senseiem přistála tmavá postava.
„Ty?“ Sensei tomu nemohl uvěřit.
„Ano, jsem to já,“ řekl neznámý.
„Už jsem tě tak dlouho neviděl a ty ses vrátil!“
„Myslel sis, že se mě zbavíš?“
Senseiem otřásla hrůza.
„Ne, to rozhodně ne.“
„Tak teda ahoj, bratranče!“ řekl příchozí tučňák a začal se smát. „Máš to tu nějaký fajnový.“
„Trochu jsem to tu opravil,“ odvětil chladně Sensei.
Hlas Senseiova nevítaného bratrance se náhle změnil: „Zamaskoval jsem se jako ten, kterého se nejvíc bojíš. Ve skutečnosti jsem Atem!“

Rockhopper na své lodi vyhlížel Club Penguin. Za několik minut už by měl dorazit.
„Yarre, těšíš se jako já?“ zeptal se svého červeného puffla. Ten odpověděl krátkým písknutím.
„Jo, jo. Až jim ukážu jednoho z těch rybích pufflů, které jsme objevili, budou nadšeni!“
„Nikdy se o nich nedozví,“ řekl někdo na strážním koši.
„Kdo je to?“ zakřičel Rockhopper.
„Jsem ledová kra, která potopila tvou loď. Jsem bouře, která se žene přímo na tebe,“ řekl tučňák a přistoupil blíže k Rockhopperovi.
„Nejsi kra ani bouře. Jsi tučňák!“
„Myslel jsem to obrazně,“ řekl cizinec a dupl králičími pantoflemi.
„Tak kdo teda jsi?“ ptal se překvapený pirát.
„Copak ti rybí pufflové neřekli příběh o Glo-auk-jentovi-glo? V různých kulturách mám různá jména.“
Rockhopper zbledl: „Řekli. Ale to nemůže být pravda!“
„Jenomže je. Ještě jsem ti chtěl říct, ve skutečnosti se jmenuji Atem.“

Agenti se vydali pomalým krokem směrem na základnu EPF.
„Selhali jsme, to je jasné,“ řekl zklamaně Director.
„Sensei říkal, že období druhé Auk-jentovy vlády bude trvat osm dní. A já myslím, že má pravdu. Podaří se nám ho zastavit až potom.“
„Tohle proroctví jsem neznal,“ řekl Atem, který se schovával za stromem. Teď ze svého úkrytu vyšel. „Pokusím se, aby to bylo spíše osm let, než osm dní. Však víte, že nemám ponětí o čase!“
„Chyťte ho!“ zakřičela Director, ale Atem řekl: „Na to budete mít času dost, má drahá.“
Skupina agentů se náhle ocitla na úplně jiném místě. Bylo to malé nememberské iglú.
„Sensei!“ podivil se Mv100.
„Cítím tu sýr… Ach, to je Rockhopper!“ zjistil Gary.
„Jste v mém doupěti. Považujte se za unesené,“ řekl Atem.
„Psychické pouto, že? Ale když nás unesl oba, moc nám to nepomůže,“ obrátil se Mv100 ke svému mistrovi.
„Veselé Vánoce vám všem!“ řekl Atem a ďábelsky se rozesmál. Konečně si vzpomněl, jak se to dělá.