Gary, vynálezce a druhý nejdůležitější agent tajných společností P. S. A. a EPF, dělal to, co je pro něj typické – vynalézal.
„Už by sis mohl dát pauzu,“ zívl Jet Pack Guy, který měl na centrále službu. „Ty tu být nemusíš, ale já jo.“
„Nejsem rád na Vánoce sám,“ vysvětlil mu to Gary, „tady na základně vždycky někdo je, tak jsem raději tu. A večer přijde Director na tu oslavu.“
„Jak myslíš. Co teď děláš?“
Gary se na něj vážně podíval a trochu snížil hlas.
„Víš, jak si všichni v poslední době stěžují na stíny?“
„Samozřejmě, je toho plná poštovní schránka.“
„Já je slyšel,“ otřásl se při té vzpomínce. „Slyšel, jsem co ten stín říkal a nemůžu na to zapomenout, dokud tomu nepřijdu na kloub.“
„Co říkal?“
„To je snad jedno, ne?“
„No dobře,“ urazil se Jet Pack Guy a otevřel noviny. Hlavní článek byl samozřejmě o tom, jak celá redakce všem čtenářům přeje veselé Vánoce. Mnohem zajímavější byl druhý článek. Jeho titulek zněl „Stinné Vánoce“.
„Gary, tohle by tě mohlo zajímat,“ řekl Jet Pack Guy a podal vynálezci noviny.
„Ukaž.“
„Ten druhý text. Stinné Vánoce.“
„Hm. Psala to Aunt Arctic, tak to bude stejně o tom, že je to hloupost. Nech to být,“ rozhodl Gary a vrátil se ke svému stroji.
„Proč jsi takový mrzout?“ rozzlobil se JPG.
„Kvůli stínům. A teď mě už neruš.“
„Stíny, stíny…“ kroutil hlavou agent.
Otevřely se dveře a do místnosti vpadla agentka Dot, celá vyděšená.
„Jeti! Jeti!“ vykřikla a vrhla se k Jet Pack Guyovi.
„Neříkej mi Jeti,“ zabručel elitní agent, známý svou tvrdostí.
„Tam nahoře, v telefonní základně,“ naříkala, „byla postava, celá tmavá! A tak chraptivě mluvila. Já myslím, že to má něco společného s těmi stíny.“
„Tak a dost,“ řekl náhle Gary, „tyhle věci už si nedávají pozor na jednu důležitou věc, která je může odhalit.“
„A to je jako co?“ zeptal se Jet Pack Guy.
„Já!“ odvětil vztekle Gary, vzal si své věci a odešel nahoru do telefonní ústředny.
Ve výtahu si vztekle poklepával nohou. Ty divné události byly všude kolem. Jet Pack Guyovi řekl, že ho článek v novinách nezajímá. Ve skutečnosti si ho už přečetl ráno, třikrát. Zdálo se, že je jen několik jedinců, kteří stíny prostě nevidí. Garymu bylo jasné, že v šeru žije nějaká dosud neznámá forma života. Jediné, čím si nebyl jistý, bylo, jestli je ten živočich jen jeden a přesouvá se z různých stínů do jiných nebo je jich víc.
Výtah dojel. Dveře se automaticky otevřely a Gary to spatřil. Bylo to ohromné, hlavu to mělo až u stropu. Netušil proč, ale věděl, že se toho nesmí dotknout. Uchopil pevně svůj nejnovější vynález Antistínovátor 3000, namířil jej na černého obra a stisknul tlačítko.
Dosud tichý tvor zaskučel, že to bylo slyšet až nahoru. Dot pevně stiskla Jet Pack Guyovu ruku.
„To ti nedaruju! Stíny přicházejí a brzy si tě vezmou! Já jsem Agent temna a brzy povstanu!“
Garymu přejel mráz po zádech. Agent temna, to byla ta věc, které se tak vyděsil u sebe doma. V jeho iglú však stín jen šeptal a tady v ústředně přímo řval.
„Říkáš si Agent. Proč?“ ptal se Gary.
„Tak, jako agent se dokážu vplížit na všechna místa. Stejně jako agent mám přístup ke všem vědomostem. Agentem jsem byl stvořen, a proto agentem jsem!“ triumfálně zakončil svou řeč stín.
„Jo, a taky jsem temný. Proto Temný agent,“ dodal později, trochu více normálním hlasem.
„J-jo,“ přikývl hlavou Gary.
Stín naklonil hlavu a zmizel.