Ostrov pod vodou: Část osmá – Dvě tlačítka
napsal mv100

„Žije?“ zopakoval svou otázku Gary.
„Ano!“ zvolal radostně Mv100. „Sice mu srdce tluče trochu pomaleji, než jsi říkal, že by mělo, ale tepe!“
Opět se objevil modrý záblesk, ale tentokrát se na jeho místě objevilo pár pufflů postavených na sobě do trojúhelníka. Takové postavení jim moc dlouho nevydrželo a brzy se sesypali na podlahu. První se vzpamatoval Zlaťák.
„Který je hlavní?“ zeptal se.
„Ten, kterého teď držím,“ ukázal Mv100 na krále.
Kraba vmžiku obestoupili pufflové a uchopili jej tak pevně, jak to jen šlo.
Gary stiskl tlačítko na svém telefonu, kterým odeslal puffly zpátky do centrály.
„Tak to bychom měli,“ usmál se. „Měli jsme štěstí, že ponorka uplavala jen pár metrů. Ještě kousek a jsme ve vodě.“
„Teď musíme najít ovládání těch bomb,“ připomněl mu Mv100. „Určitě byly časované…“
Oba agenti se vydali pryč ze sálu. Chodby byly naštěstí prázdné, ale z dálky bylo slyšet cvakání krabů, ke kterým dávka uspávacího plynu nedorazila.
„Proč tady nemají mapy?“ stěžoval si potichu Gary.
„Leda tak nákres. Neznají písmo,“ řekl Mv100.
„Jak to víš?“ divil se Gary.
„Nevím, ale myslím. Jak bys chtěl zapsat na papír cvakání?“ vysvětlil agent.
„Cvak cvak klep!“ ozvalo se velmi silně. Gary rychle vytáhl přenosný Krabí překladač. Na displeji stroje se ukázalo „No konečně. Připravte odpálení!“
„Asi jsme na stopě. Odkud to šlo?“ ukázal Gary překlad agentovi M.
„Ty třetí dveře, určitě,“ ukázal Mv100.
„Dobře. Připrav Vypoušťovátor.“
Oba se pomalu přikradli ke dveřím a Gary je pomalu otevřel. Mv100 potom do místnosti hodil černý trojúhelník a nasadil si plynovou masku. Gary prudce zabouchl dveře, aby byla koncentrace plynu trochu větší. O půl minuty později vstoupili dovnitř. Naskytl se jim stejný pohled, jako v králově sále. Všude na zemi krabi, kterým vypověděly jejich končetiny službu. Gary krátce sáhl na jednoho z nich. Byl spokojen, i tady jeho látka pouze uspávala.
Mv100 vzhlédl. U stropu byl namontovaný velký displej a na něm se vyjímala zlověstná čtyřicítka, která se za vteřinu změnila v třicet devítku.
„Odpočet,“ pochopil.
„Nemáme moc času,“ hlesl Gary, když uviděl to samé.
Mv100 se rozhlédl po místnosti. Všechna tlačítka byla naprosto stejná.
„Zatraceně, taky mohli vynalézt nějaké písmo,“ zanadával.
„Támhle jsou trochu jiná!“ zvolal Gary a ukázal na místo, kde se mezi šedí ostatních vyjímalo jedno žluté a jedno modré tlačítko, samozřejmě bez jakéhokoli popisku.
Rychle k němu přiběhli.
„Které?“ zeptal se zoufale Mv100.
„Ehm… Nevím! Jedno bude na okamžité odpálení a druhé na zrušení. Aspoň tak bych to udělal já,“ zamyslel se Gary.
„No, to mě taky napadlo, ale které je které?“
„Ajajaj… Možná modrá jako moře a žlutá jako země?“
„A co teda zruší výbuch?“
„Nevím! Prostě jedno zmáčkni!“
Mv100 se chvíli rozmýšlel a pak vší silou uhodil do modrého tlačítka.
„Co dělá odpočet?“ zeptal se nezvykle klidně a upřeně pozoroval svou ploutev.
Gary se otočil na velký displej.
„Zastavil se na desítce.“
„To doufám znamená, že bylo všechno zrušeno – a ne něco jako že už došlo k výbuchu, a proto už není třeba žádné odpočítávání…?“ ptal se Mv100.
„Myslím, že jsi to zrušil,“ uklidnil jej Gary.
„Co s nimi?“ podíval se Mv100 na kraby.
„Tohle vypadá jako strojovna. Takže by tu někde mělo být i ovládání,“ zapřemýšlel Gary.
„Ach ano,“ zasmál se, když uviděl na druhém konci místnosti displej, na kterém bylo poznat mapu Clubu Penguin.
„Zdá se, že je to dotykové,“ podivil se. Chvíli něco ťukal a poté se z trupu lodi začalo ozývat hluboké hučení. Nakonec ještě zadal pár příkazů a vrátil se k Mv100.
„Cos s tím udělal?“ zeptal se agent.
„Pár věcí. Zrušil jsem rádiové spojení s náložemi, nastavil jsem nezrušitelný kurz k Antarktidě a úplně jsem vymazal polohu Clubu Penguin z jejich map. Pojďme odsud.“
Mv100 kývl hlavou a spustil teleport.