Ostrov pod vodou: Část šestá – Střetnutí
napsal mv100
„Cože?“ vyvalil oči Mv100.
„Nevyjádřil jsem se snad dost jasně?“ podivil se král.
„No, podle toho, co říkáte, se ze mě právě stal váš pomocník. To mi nějak nehraje.“
„Vypadá to, že nejsi tak důvtipný, jak se o tobě vypráví,“ odpověděl krab. „Nechápeš, jaká je tvoje situace? Pokud nám nepomůžeš, rozštípeme tě na kousky! Být tebou, žádné dotazy nemám.“
„Ano, jenže vy nejste mnou,“ odsekl agent.
„Ticho!“ zakřičel král. „Vysvětlím ti, co máš udělat.“
„Ne. Chci vědět, kdo jste a co chcete. Pak se rozhodnu,“ trval na svém Mv100. Přitom opatrně vytáhl z kapsy telefon a zapnul na něm nahrávání zvuku. Pak jej zase schoval do kabátu.
Král vypnul překladač a cvakáním se začal radit s několika kraby, kteří stáli blízko něj. Po chvíli intenzivního pohybu očními stopkami se překládací stroj zase spustil.
„Tak dobře. Budu se snažit být stručný. Potopa čeká.“
„Hm,“ zamručel Mv100.
„Před několika lety se mi zdál zvláštní sen. Byl v něm ostrov, na kterém mohli krabové volně přebývat, a nikdo je tam neobtěžoval. Dokonalý klid. Téměř žádní přirození nepřátelé. V té době jsem žil sám. Jediní krabové, které jsem kdy viděl, byli mí rodiče. A tak jsem se dal do pátrání po takovém ostrově. Věřil jsem, že ho najdu, ale…“
„Takže jste hledal něco ze snu v reálném světě? To muselo vyžadovat hodně odvahy,“ suše se zasmál tučňák.
„Ticho! Mé hledání bylo marné. Krabí ráj byl jen výplodem fantazie. Ale po své cestě jsem potkal mnoho dalších krabů, kteří stejně jako já žili v hladu a nebezpečí. Náš druh potřebuje ke svému přežití mělčiny, avšak vždy, když se na povrchu zdržíme příliš dlouho, něco nás uloví. Proto jsem se rozhodl sjednotit všechny kraby a najít místo, kde bychom mohli svobodně žít.“
„To je moc hezké, to vám přeju, ale na tomhle ostrově už bydlí tučňáci,“ připomněl mu Mv100.
Krab se sarkasticky rozesmál.
„Vážně? To jsem si opravdu nevšiml. Ano, vy ptáci jste jediný problém, který ještě máme. Ale už brzy s vámi skoncujeme.“
„Jak?“
Král chvíli mlčel.
„Vážně? Ty nevíš?“
Nervózní ticho.
„Možná zase nejsi tak dobrá volba pro náš plán. No… potopa, tučňáci uplavou, ostrov volný – to ti nedošlo?“
„To je všechno? Potápíte ostrov jen proto, abyste se zbavili tučňáků?“ divil se Mv100.
„Ehm… ještě se tím snažíme trochu pozměnit ekosystém, abychom měli lepší podmínky k životu, ale v podstatě ano.“
Po dlouhou chvíli opět nikdo nepromluvil. Všichni stáli nehybně. Ticho opět prolomil krabí král.
„Teď tedy k plánu. Celou operaci provádíme tak, že do vašeho ostrova vyvrtáváme dlouhé chodby. Vždy, když podvrtáme nějakou část ostrova, dojde tam k zemětřesení. Když jsme před rokem začínali, možná jste si všimli, že některé pobřežní části jsou jakoby menší. To proto, že už jsme je trochu potopili. Takové malé změny ale moc zemí neotřesou.“
„Ano, přednášku si můžete ušetřit. Co po mně chcete?“ zeptal se Mv100. Už měl snad skoro všechno, co bude později potřebovat.
„Do navrtaných děr chceme umístit bomby, kterými odpálíme část ostrova. Potíž je v tom, že naše matematika není dostatečně pokročilá na to, abychom věděli, kam je přesně máme dát. Takže–“
„Ne,“ odpověděl rozhodně Mv100.
Král trochu povytáhl oční stopky a nesouhlasně jimi zatřepal.
„Proč ne?“ otázal se.
„Podle vás bych měl odpálit svůj domov na tisíc kousků, a co potom? Necháte si mě jako dvorního matematika? Koneckonců, počítání mi zase tak dobře nejde a i kdyby šlo – jsem agent. Moje práce není jednoduchá, ale stojí za to. Nebýt agentů, Club Penguin už tu stokrát není a vy byste neměli co dělat. Když se to tak vezme, děláme to vlastně kvůli vám!“
„Plané řeči,“ zamračil se král tak, jak to jen krabi dokážou. „Je to tvoje poslední slovo? Nepomůžeš nám? I když ne, bomby stejně umístíme. Možná nebudou tak přesné, ale přesto vám uškodí.“
„Nebudu s vámi spolupracovat,“ zakroutil hlavou agent.
„Jak chceš,“ odpověděl zlostně král a otočil se směrem k ostatním krabům.
„Odveďte ho do cely a tam jej připravte na celkové uštípání!“ rozkázal jim.
„Počkejte ještě!“ zvolal Mv100 v obraně. Dav krabů, který na něj mířil, se váhavě zastavil.
„Víte… Možná jste si měli uvědomit, že agentské telefony jsou vodotěsné a teleport funguje i pod vodou,“ pokrčil rameny tučňák, z kabátu rychle vytáhl mobil a stiskl velké žluté tlačítko. Vmžiku jej obklopila modrá záře a pak už tam nebyl.
Král jen zlostně cvakl.
Přidat komentář