Ostrov pod vodou: Část sedmá – Akce
napsal mv100

„Zahajuji krizovou poradu Elite Penguin Force,“ pronesla obřadně Aunt Arctic a sedla si do polstrovaného křesla. „Sice tu nejsme všichni, ale bez Mv100 se snad obejdeme.“
U dveří se objevil slabý modrý záblesk a hned po něm agent M.
„Tak asi ne,“ usmál se Gary.
Mv100 nic neřekl, stál na místě a prudce oddychoval.
„Není ti nic?“ zeptala se opatrně Dot.
„Teleport z vody… Vyčerpává víc… než jsem čekal…“ objasnil Mv100.
„Z vody?“ zamračila se Aunt Arctic. „Takže ses potkal s Herbertem?“
„No, s ním zrovna ne,“ zasmál se agent. Síla se mu už navrátila, takže vyrazil vpřed a zasedl na své místo. Z kapsy od kabátu vytáhl agentský telefon.
„Gary, propoj to s reproduktory, ať slyšíme dobře,“ řekl vynálezci.

„Odčerpejte další vodu!“ přikázal vrchní technik krabí ponorky svým pomocníkům. Ti stiskli pár tlačítek na jednom z ovládacích panelů a do ponorky se nahrnulo několik desítek litrů vody, aby ochladily její pohonný systém. Nikdo si toho nevšiml, ale na ostrově kvůli tomu klesla voda asi o centimetr.
„Doufám, že se zase nestane, že na to zapomenete a budeme muset ubrat tolik, jako posledně!“ vyštěkl ještě technik a odešel do své soukromé místnosti. Před pár hodinami ponorka málem vybouchla, protože jeden z krabů zapomněl spustit nabírání vody. Museli rychle napustit takové množství, že na Clubu Penguin díky tomu nedošlo k vodní zkáze.
Reproduktor u jeho počítače zabzučel. Někdo s ním chtěl mluvit.
„Technická jednotka A, kdo volá?“ ohlásil se.
„Královská jednotka. Povolení k umístění výbušnin uděleno. A pospěšte si, nebo ti tučňáci ještě něco vymyslí!“
„Rozumím, konec!“
Technik opět vyšel do strojovny lodi.
„Tak, vážení!“ začal cvakat, „Dnes je náš den! Máme za úkol umístit bomby na stanovená místa a musíme to udělat rychle. Jestli to nebude do dvou hodin, uštípnu vám všem osobně oči. Do práce!“
Nastal překotný ruch. Krabi se předháněli, kdo vystoupí do vody první, aby mohl do chodby pod ostrovem položit časovanou nálož.
Tohle možná bude i dřív, než za dvě hodiny, pomyslel si technik.
„Takže ten zázračný tučňák nám nepomůže?“ zeptal se jeden z krabů, když míjel svého šéfa.
„Asi ne,“ odpověděl mu. „Co se dá dělat.“

„Tak jste to slyšeli,“ řekl Mv100 a vzal si zpátky svůj mobil.
„Jestli nás opravdu odpálí, tak nemáme šanci,“ konstatoval ponuře Gary.
„Něco s tím určitě udělat můžeme, že ano?“ ptal se s nadějí Rookie.
„Kdo ví? Proti krabům jsme nikdy nebojovali. Nevíme, co na ně platí,“ přemýšlela Aunt Arctic.
„Proč se tam prostě neteleportujeme?“ zajímalo Jet Pack Guye.
„A co potom? I kdyby, neznáme přesné souřadnice té jejich ponorky. Sice se můžeme odeslat na to místo, odkud se teleportoval Mv100, ale oni se mohli od té doby pohnout. Skončili bychom ve vodě,“ vysvětlil Gary.
„Gary, vždyť ty vždycky něco vymyslíš,“ naléhala Dot.
„No… Něco bych měl, ale… to se ještě nedá použít,“ přiznal se vědec. „Vlastně bych to správně neměl nikdy použít.“
„Co to je?“ zeptala se prostě Aunt Arctic.
Gary se zvedl a přešel ke skříni, kde ukládal některé své vynálezy. Vrátil se s něčím, co připomínalo trojúhelníkový reproduktor.
„Jak říkám… Tohle je až poslední řešení. Je to Vypoušťovátor plynu 3000,“ řekl s těžkým srdcem.
„Jakého plynu?“ ptal se Mv100.
„Smrtícího,“ odpověděl stručně vynálezce.
Po krátké odmlce se ozvala Aunt Arctic: „Gary, vím, že se snažíš být vědcem ve službách dobra, ale teď nemáme jinou možnost. Buď zemřou tučňáci, nebo krabi.“
„Já vím,“ vzdychl Gary, „ale přesto… Není to správné!“
„Hele, víš co, Gary? Určitě neodpálí ty bomby hned. Než je rozmístí, bude jim to chvíli trvat. Zkus se ještě ve složení toho plynu trochu povrtat a třeba se ti povede udělat tak, že je to jen omráčí,“ konejšila ho Dot.
„O to jsem se snažil už kdovíjak dlouho. Proč by se mi to mělo podařit teď?“ vrtěl hlavou Gary.
„To nevím,“ pokrčila Dot rameny.

O hodinu a půl později chemický pokus skončil. Ať už to dopadne jakkoli, dva agenti se začali připravovat k teleportu na ponorku.

Král se nudil. Podle hlavního technika zbývalo do výbuchu ještě dobrých deset minut. Nevěděl, co má dělat.
„Přineste mi něco k jídlu!“ poručil svým sluhům.
Těsně za ním se objevil modrý záblesk, ale nikdo mu nevěnoval pozornost. Místností náhle proletělo jakési černé těleso, které dopadlo doprostřed místnosti a začalo hlasitě syčet.
„Co to má být?“ zeptal se rozčíleně král.
Všichni krabi v místnosti sebou začali třást ze strany na stranu a padat na zem. Za půl minuty bylo po všem. Stroj ztichl.
Mv100 přiskočil ke krabímu králi.
„Kdeže mají to srdce?“ zeptal se Garyho.
„Přesně uprostřed těla,“ řekl mu vědec.
Agent přiložil ploutev na královu hruď. Zatajil se mu dech.
„Tak co, tepe? Prosím, řekni, že je to nezabilo,“ žadonil Gary.
Mv100 si sundal plynovou masku a zadíval se na svého kamaráda.