Ostrov pod vodou: Část třetí – Prozatím
napsal mv100

Mv100 a Zlaťák stáli na pláži a poskakovali z místa na místo. Když je uviděl správce majáku, pomyslel si, že je to nějaký šílený tučňák se svým ještě šílenějším domácím mazlíčkem, a odešel se věnovat velké žárovce.
„Čím blíž pobřeží, tím je ten zvuk dutější,“ oznamoval Zlaťák.
„Jo, já to mám taky tak,“ potvrdil Mv100 a rozhlédl se okolo. Hladina vody o metr stoupla, takže teď se voda rozlévala až skoro před dveře majáku. Zlaťák musel každou chvíli odbíhat pryč, aby se pořádně nadechl.
„Hele, krab,“ podotkl Zlaťák. Agent se podíval do dálky. V dálce bylo na vodě opravdu vidět cosi červeného.
„Že by Klutzy? To by nám tak chybělo…“ zamyslel se.
„To si nemyslím. Už dávno bychom měli zprávu od Herberta, jak je skvělý a chce nás zničit,“ ušklíbl se puffle.
Mv100 se rozesmál. „Máš pravdu. Ale i tak, vidět kraba, to není jen tak.“
„Jdu si odpočinout. Za chvíli jsem zpátky!“ řekl Zlaťák a odhopsal směrem k vesnici.
Tučňák se podíval na svůj mobil. Žádné nové zprávy. Všichni byli příliš zaneprázdněni výzkumem a neměli čas své poznatky sdělovat ostatním. Z moře se ozvalo tiché cvakání. Mv100 vzhlédl. Další krab, tentokrát o trochu blíže. V jednom klepetu ale měl cosi lesklého. Agent přimhouřil oči, aby lépe viděl.
„Ty, Zlaťáku…“ zavolal nejistě, „pojď se podívat. Tohle je divné.“
„Zase krab?“ ptal se puffle.
„Ano, ale on něco drží a já nevidím co.“
„Drží? Krab něco drží?“ divil se Zlaťák a zadíval se na moře.
„No vážně!“ musel po chvíli uznat.
„Co to je?“ zajímalo agenta.
„Nějaký kov. Kdyby uměli krabi používat nástroje, řekl bych, že je to šroubovák.“
„Já taky… Ale krab a šroubovák? To nejde dohromady? Ledažeby to byl vážně Klutzy,“ zamračil se Mv100.
Krab mezitím opět zmizel pod hladinu a země se trochu zatřásla.
„Tohle bylo malé,“ řekl Mv100, jenže těsně poté přišel další otřes, který už jej přinutil spadnout.
„Beru zpět,“ vyplivl vodu ze zobáku.

Jet Pack Guy poletoval nad obytnou zónou. Tam dole se to nedalo vydržet. Většina tučňáků se k němu chovala normálně, někteří i vděčně, ale v davu se vždy našli ti, kteří tvrdili, že tahle situace je práce agentů, kteří chtějí snížit populaci, protože je za to platí pandy anebo něco takového. Konspirační teorie byly v poslední době opravdu populární.
Nedaleko iglú postavených nejblíže k moři už stála voda a každou chvíli hrozila posunutím. Jet Pack Guy věděl, že se to brzy stane, jen netušil, kdy přesně.
Vysílačka zabzučela.
„Rookie?“ zeptal se Guy.
„Guyi! Vůbec netušíš, jaké to tu je,“ lapal Rookie po dechu. „Už tři tučňáci mi řekli, že jsem panda v přestrojení!“
„Buď rád, že tě neukamenovali. To by bylo taky možné,“ ponuře prohlásil Jet Pack Guy.
„Jak to vypadá seshora?“
„Pořád stejně, zatím žádný pohyb. Zábava začne po dalším otřesu.“
„Asi j…“ Rookieho přerušil slabý pohyb ostrova. „To bylo všechno?“ podivil se. Pak ovšem přišlo další zemětřesení. Jet Pack Guy byl rád, že je ve vzduchu. Viděl tučňáky, jak padají na zem jako pufflí óčka – a on nechtěl být pufflí óčko. Voda stoupla. Naštěstí to nebylo tak moc, jak si předtím mysleli. Hladina teď dosahovala těsně před dveře nejbližšího iglú.
„Rookie, jsi v pořádku?“ zeptal se do vysílačky.
„Jo, dobrý,“ odpověděl vesele zelený tučňák.
„Zatím máme vyhráno.“

„Ne, nemám čas vám odpovídat na vaše otázky. Copak nevidíte, že tohle je krize?“ křičel Gary na Elvíru Krevetovou.
„Ale pane Gary, určitě nechcete, abychom museli dát prostor těm konspirátorům!“ manipulovala jej moderátorka.
„Aťsi. Když budu ztrácet čas říkáním nesmyslů do televize, může přijít další otřes, který nestihnu vypočítat. Co budete dělat, až bude uprostřed vašeho studia obří díra?“ oplácel jí to Gary.
„Budeme vysílat z terénu,“ ušklíbla se novinářka.
„Tak si vysílejte, ale beze mě!“ došla Garymu trpělivost.
„Alespoň krátké vyjádření,“ žadonila Elvíra.
Gary si povzdychl. „Bude vám stačit, že zatím je všechno v klidu?“
„Asi ano,“ potvrdila reportérka a zapsala si Garyho větu do poznámkového bločku. „Říkáte, že to dlouho nevydrží?“
„Možná. Prozatím…“