„Tak on za to může!“ zvolal Jet Pack Guy a s bojovým výkřikem na Herberta skočil. Medvěd to vůbec nečekal a ani se nesnažil odporovat, takže jej náraz shodil na zem.
„Vrať nás zpátky, slyšíš? Zpátky na Club Penguin!“ křičel Guy a ploutvemi medvěda bil.
Herbert si za chvilku uvědomil svou situaci a vrátil úder. Postavil se a tentokrát to byl hrdinný agent, kdo spadl na zem.
„O čem to mluvíte?“ zeptal se překvapivě mírně.
„Někdo sabotoval Teleportér a poslal nás sem, na Ostrov lidí. A když říkám ‚někdo‘, myslím tím tebe,“ zamračil se Gary.
„Tak Teleportér,“ vydechl Herbert. „Počkat. Ostrov lidí?“
„No…“ naklonil hlavu Mv100, „ty vážně nic nevíš, mám pravdu?“
„Ostrov lidí…“ zašeptal Herbert skoro nábožně. Čert vem dobývání Club Penguin. Tady, na bájném Ostrově lidí, toho mohl získat mnohem víc.
„Nemám čas,“ odsekl a rozběhl se někam do davu.
„Za ním!“ rozkázala Aunt Arctic. Všichni čtyři tučňáci nejvyšší rychlostí vyrazili za medvědem.

Herbert hledal mikrofon. Ze svých zkušeností věděl, že když chce něco obsadit, musí to všem nejprve říct. Při běhu si všiml něčeho zvláštního. Strčil do mnoha lidí, ale nikomu to jakoby nevadilo. Konečně dorazil ke stánku informací. Za stolem seděla znuděná zaměstnankyně obchodu a na mobilu si kontrolovala nové zprávy. Herbert rychle stiskl vypínač na mikrofonu a začal řeč ke své nové zemi.
„Ostrove lidí! Od nynějška se budeš nazývat Herbertovým ostrovem! Všichni občané budou povinně oslavovat Všemocného vůdce sultána Herberta!“
Zákazníci znuděně pochodovali dál. Nikdo z nich se nezačal třást strachy, ale ani se smát. Herbertova proslovu si jednoduše nikdo nevšiml. Až na tučňáky.
„Tady je!“ zvolal Mv100 a ukázal ploutví na medvědovu zklamanou postavu. Ostatní agenti prudce změnili směr běhu a za chvíli byli u Herberta.
„Co se tu děje?“ zeptal se smutně.
„To bychom taky rádi věděli,“ pokrčil rameny Gary. „Možná, že bys nám mohl pomoct.“
„Tak počkat,“ zarazila ho Aunt Arctic. „Jsem ochotna mu uvěřit, že nás sem nepřenesl, ale to neznamená, že se s ním spojíme!“
„A proč ne?“ zeptal se Mv100.
„Vždyť… Vždyť je to Herbert!“ vykřikla nevěřícně Aunt Arctic. „Podezřelý číslo jedna!“
„Když se odtud nedostaneme, nebude už ničemu platné, že si bude pobíhat po svobodě,“ konstatoval Jet Pack Guy.
Aunt Arctic nevěděla, co říct. Už tak dlouho se snaží Herberta nadobro zbavit a teď jí její vlastní agenti navrhují pravý opak.
„Tak… dobře,“ vydechla za chvíli. „Ale jestli se něco stane, jestli… nám něco udělá… Tak za to můžete vy!“

„To je zvláštní,“ zamumlala paní pracující na informacích. „Přísahala bych, že jsem ten mikrofon dala sem…“
Až teď si všimla změny polohy mikrofonu. Když o tom začala přemýšlet, vzpomněla si, že se jí už před chvílí zdálo, že se děje něco divného. Její mozek to ale potlačil. Pokrčila rameny a vrátila se zpátky k mobilnímu Facebooku.

„Co teď?“ zeptal se Herbert, když všech pět vyšlo ven.
„Abych se přiznal, mám takový plán,“ řekl Gary.
„Nenapínej nás,“ zabručela Aunt Arctic.
„Berte to logicky. Pokud máme teleportéry my, proč by je nemohli mít i lidé? Stačí nějaký najít a zkusit, jestli se nemůžeme dostat zpátky!“ vysvětlil vědec triumfálně.
„To zní rozumně,“ kývl hlavou Mv100.

„NASTALA NEOČEKÁVANÁ SITUACE. SUBJEKT 5 SPOJIL SÍLY SE SUBJEKTY 1 AŽ 4. AKCE NUTNÁ.“