Když se Gary objevil na místě, jež mělo být Clubem Penguin, znejistil. Kolem dokola byla úplná tma a nikde žádný zvuk.
„Haló?“ zavolal.
Žádná odpověď.
Znejistil při pomyšlení, že i tato teleportace se mu nepovedla. Pokusil se jít dopředu. Nic mu nebránilo. Zamával ploutvemi. Do ničeho nenarazil. Nejprve si myslel, že se jen omylem octl v tmavé místnosti, ale pak zkusil sáhnout na podlahu. Žádná tam nebyla. Gary stál ve vzduchu a začal se velmi bát.
„SUBJEKT 2 OBJEVIL FYZIKÁLNÍ NEDOSTATKY,“ oznámil hlas, který vycházel jakoby odevšad. Gary si všiml, že padá. Každou chvílí očekával tvrdý náraz, ale ten stále nepřicházel. Netušil, že takhle tu může letět navždy.

„Co to je?“ zíral Pavel na filtr vnímání.
„Nevím,“ pokrčil rameny Mv100, „ale… je to obří!“
Stroj byl vysoký až úplně ke stropu a z jeho špičky vycházely desítky drátů, které vedly někam pryč. I když celý filtr nepříjemně fialově blikal a o nějakém skrývání tedy nemohla být řeč, byl úplně tichý.
Mv100 jej začal obcházet. Nikde nebyl žádný displej, ani ovládací tlačítko. Všude jen různobarevná světýlka, z nichž většina pravidelně blikala.
„Je možné, že tu to bylo celou dobu?“ ptal se Pavel. „Už dlouho jsem měl pocit, že je tady něco v nepořádku…“
„Jak by to tu mohlo být celou dobu?“ kroutil hlavou Mv100. „To bychom si toho všimli, ne?“
Pavel kývl hlavou a také vykročil vpřed. Na cestě od svého stolu zahlédl, že ve vedlejším sále je také takové fialové světlo.
„Támhle je další!“ ukázal a rozběhl se tím směrem. Agent jej okamžitě následoval.
V laboratoři dvě ovšem byla ona hyperprostorová brána. Vypadala jako obří železný prstenec, v jehož středu se nebezpečně otáčela fialová spirála. Mv100 si vzpomněl, že skoro stejně vypadal Garyho Odhrnovač času.
„Tohle se mi vůbec nelíbí,“ zamračil se Mv100 a vrhl pohled zpátky na filtr vnímání. „Pavle, co přesně se ti tady zdálo divné?“
Než mohl vědec odpovědět, ozvala se ze středu brány hlasitá rána a celá budova se otřásla. Spirála se začala otáčet stále rychleji a za pár vteřin už tvořila jeden souvislý kruh. Fialová barva se stávala stále světlejší. Místnost zaplavilo zářivě bílé světlo. Z první laboratoře se ozvalo elektronické praskání. Filtr vnímání vybouchl. Z železného kruhu začalo něco vystupovat…

Kdysi dávno Gary vynalezl tři druhy robotů – Koloboty, Sněhoboty a Letoboty. Mnohokrát byli P. S. A. poraženi, ale stejně jako Protobot se mohli přes nahraný software stále sestavovat znovu. To už bylo minulostí. Zdálo se, že Protobot je navždy pryč a na jeho místo proto nastoupili jiní. Tisíce kilometrů od Clubu Penguin vypukla válka mezi Garyho třemi druhy robotů. Vzhledem k tomu, že mezi nimi nebyl moc velký konstrukční rozdíl, bitvy brzo uvízly na mrtvém bodě. Všechno se změnilo, když Koloboti narazili na počítač se zbytky Penguin Operating Systemu – programu, jemuž se podařilo ovládnout pomocí strojů celý Club Penguin. Koloboti využili zbytky jeho zdrojového kódu, aby se stali silnějšími. Penguin Operating Systém byl sice zničen, ale Koloboti díky němu zvítězili. Části jeho kódu ovšem upravily jejich chování a teď proto měli jen jeden úkol. Ovládnout svět.
Kolobot 11 se odpojil od hlavního systému a přepnul své komunikační obvody na soukromé.
„JEDNOTKY DVANÁCT AŽ DVACET! OPERACE PŘEVZETÍ BYLA ÚSPĚŠNĚ ZAHÁJENA. SUBJEKTY DVA AŽ PĚT BYLY UVĚZNĚNY V SIMULACI. MINIBOTI BUDOU NYNÍ VYPUŠTĚNI. NĚJAKÉ DOTAZY?“
Ve vedení to zapraskalo.
„ROBOTE JEDENÁCT! NA OSTROVĚ LIDÍ BRZY ZAČNE 24. PROSINEC. V SOULADU S TAMNÍMI ZVYKY NAVRHUJI ZMĚNU NÁZVU OPERACE.“
„JAKOU?“ vyslal robot 11 zpětný signál.
„KONEC VÁNOC.“