Oživení – Část čtvrtá
napsal mv100

Atem se vrhl na Mv100 a popadl jej za krk. Agent přesto zůstal klidný.
„To nechápu,“ řekl Atem po chvíli, „škrtím tě a tobě to nevadí?“
„Myslíš si, jak jsi chytrý, ale není tomu tak,“ ušklíbl se Mv100.
„Pořád nerozumím,“ řekl Atem a opět vytvořil pouze jedno tělo.
„Jsi slabší, když jsi víckrát. Takže mě teoreticky můžeš uškrtit, jen pokud nejsi namnožený.“
„Namnožený je divné slovo. Lepší je roznásobený.“
„To je ještě divnější.“
„To musím vědět já! Ale teď, když jsi mi poradil…“ zasmál se Atem a pokusil se opět agenta zabít.

„Pořád nic?“ zeptal se po chvíli.
„Ne,“ zavrtěl hlavou Mv100 a začal přecházet tam a zpátky.
„Ale ne, už zase?“ vzpomněl si Atem na scénu na majáku.
„Nedělám to samé jako tehdy bez příčiny. I tehdy jsem tě porazil a i tehdy jsi potřeboval poradit od moudřejšího.“
„Namyšlenej jsi, žádnej moudřejší,“ odsekl Atem.
„Říkáš, že máš přístup ke všem koutům mé mysli. Tak mi řekni, například, kdy jsem se narodil.“
„Momentík…“ zamyslel se Atem, „Jak je možné, že to nemůžu najít?“
„Senseiové se umí čtení myšlenek bránit. Představíš si v mysli dveře a zavřeš je. Nikdo cizí se tam už nedostane.“
„Výborně, učedníku,“ usmál se zesláblý Sensei.
„Takže nevíš, že přestože má čtvrté proroctví jisté problémy s tvým návratem, ten háček má háček.“
„To už je dnes potřetí, co říkáš slovo háček.“
„Když mně se strašně líbí! Proč si myslíš, že jsi mě nemohl zabít?“
„Co já vím. Možná máš pravdu v tom, že jsi moudřejší.“
„Díky. Prvotní impuls pro tvůj návrat je samozřejmě to, že vím, jak vypadáš. Ale abys dostal plnohodnotné tělo, musí v tebe věřit hodně lidí. Copak nevidíš, že jsi napůl průsvitný?“
„No, jo, ale myslel jsem, že to se spraví, až do sebe nasaju živly,“ zamračil se Atem.
„Živly ti v procesu obnovy mohou pomoci, ale čtvrté proroctví je vůbec nezmiňuje. Právě teď v tvou existenci věří tři tučňáci. Shodou okolností jsou všichni tady. Gary, pojď dovnitř a zavři dveře,“ vyzval Mv100 svého spoluagenta. Ten to bez řečí udělal.
Mv100 se podíval nejdřív na Senseie, potom na Garyho a řekl: „Teď si představte, jak Atem pomalu mizí, až se vypaří úplně. Nejlepší bude, když zavřete oči.“
„Ani nápad,“ vykřikl Atem a opět zaplnil Dojo svými kopiemi. Všichni dělali takový rámus, že Mv100 je jen velmi těžko překřičel: „Zacpěte si uši!“
Dvě minuty se nic nedělo, naopak se zdálo, že hluk nabývá na síle. Ale potom zmizel jeden Atem, potom druhý, pak třetí a za chvíli už tam byl zase jen ten původní.
„Nějaká poslední slova?“ otočil se Mv100 na svého soka.
„Poslední?“ zachechtal se Atem, „Vždyť ty mě nezničíš! Sice budu opět jen stínem, ale i stín žije a existuje!“
„No jo, to je pravda,“ zamyslel se Mv100, „ale tělo už nikdy nezískáš. Třikrát a dost. Spíš tedy dva a půlkrát a dost.“
„Když tenhle ostrov nepotopím já, tak to udělá někdo jiný,“ zasyčel Atem.
„Nechápu, co si všichni myslí, když chtějí potopit ostrov. Vždyť je vlastně propojený s jádrem Země, ne?“ divil se Mv100.
„Ne,“ řekl Gary se zavřenýma očima, „náš ostrov je spíše obří kamenný ledovec. Končí několik kilometrů pod hladinou.“
„Aha.“
„Nechtěli byste toho nechat? Mohli bychom se domluvit,“ zkusil to ještě Atem.
„Pochybuji. Zdá se, že je hotovo. Živly se vrací!“ zvolal Sensei, který už se zase cítil normálně.
„Přijdou jiní,“ pokrčil rameny Atem. Pak zmizel a za chvíli se zase objevil, jako obraz na staré televizi. A potom už po něm nebylo ani vidu, ani slechu.
„Tak to bylo něco,“ řekl Gary a očistil si brýle.
„To už byl jeho definitivní konec?“ zeptal se Sensei svého žáka.
„Ano. Vidíte ten stín u dveří do sněhového Doja? To je on,“ řekl Mv100 a ukázal tím směrem. Zdálo se, že stín rozumí, protože za chvíli zmizel.

Pufflové vrátili roztrhaný oblek tam, kde ho zase vzali, ale když Mv100 procházel svůj šatník, zjistil, že má přesně ty samé kusy i on. Vzpomněl si na Atema, jak tehdy o Vánocích řekl: „Vsadím se, že máš v rodokmenu minimálně jednoho fintila.“
A tak si vzpomněl na toho předka, jehož dědičné informace donutily tisíciletou bytost nosit pantofle s králíčky a vybral si nový oblek. Byla to podivuhodná směsice, jako měl ve zvyku. Oblekl si hnědý kabát z vánoční divadelní hry, krk obmotal vánoční červenozelenou šálou a obul si své staré hnědě boty. Vše korunoval obvyklou červenou přilbou.
„Nový rok, nové já,“ řekl si.