Oživení – Část druhá
napsal mv100

Základna EPF byla úplně prázdná.
„Kde je služba?“ divil se Mv100.
„Director je minulý týden zrušil,“ řekl Gary a posadil se. „Tak, vyprávěj.“
„Co mám vyprávět?“
„Řekni mi, jak to bylo s tím Atemem. Zlaťák nám tvrdil, že jsi skočil z majáku do moře, ale to asi pravda nebyla, jak tě tak vidím.“
„Ale byla. Až na to, že takový skok do vody nemusí být smrtelný,“ namítl Mv100 a dal si nohy na stůl.
„Není možné. Při takové rychlosti se voda chová jako beton. Počítal jsem to. Tvé tělo se mělo roztříštit na tisíce malých kousků!“ podal mu Gary několik papírů.
„To by nebyl hezký pohled. Co víš o mravencích?“
„No…“ zamyslel se vynálezce, „Jsou malí, dělají kolonie, hodně toho unesou a na Clubu Penguin se nevyskytují, takže nevím, kam míříš.“
„Hodně unesou, to jsem chtěl slyšet. Mám pravdu, že mě nikdo neviděl skočit z majáku?“
„Ano, jen Zlaťák.“
„Na moři plavalo několik červených pufflů a zbrzdili můj pád. Právě tuhle vlastnost, tedy, že dokážou unést mnohonásobek své váhy, mají společnou s mravenci, ačkoli to málokdo ví. Jsou po tom strašně unavení, takže to moc často nezkoušejí.“
„Tak takhle je to,“ pokýval hlavou Gary. „Nenašli jsme tělo, ale mysleli jsme si, že právě proto, že jsi jaksi… rozkouskovaný.“
„Červení pufflové se potom vydali do divočiny, aby připravili ostatní na můj příchod. Umím mluvit pufflí řečí, takže mi těch několik týdnů donášeli jídlo, pití a novinky z ostrova. Dokonce jsem byl i na pohřbu.“
„Víš, kolik to stálo? Aunt Arctic bude zuřit, až zjistí, že to bylo k ničemu. Aspoň že nezačala výstavba Muzea agentství,“ zasmál se Gary.
Po chvíli zvážněl: „Ale jednu věc pořád nechápu. Proč jsi nám nedal vědět?“
„Je tu ještě jedna věc,“ řekl Mv100 a poškrábal se na hlavě. „Ohledně Auk-jenta, tedy Atema, existovala čtyři proroctví. Zdá se, že v dějinách byla spousta ‚auk-jento-logů‘, kteří se tou postavou zabývali. Nechápu, jak je objevili, ale proroctví jsou pravdivá.“
„První říká, že Auk-jentova druhá vláda potrvá osm dní, to si pamatuji.“
„Máš pravdu. To první tvoří jakousi první část. Druhou část tvoří zbylé věštby. Všechny se zabývají tím, kdo Auk-jenta porazí a jak to musí nebo může udělat.“
„Musels to udělat ty, takže druhé proroctví…“ Gary nedokončil větu a podíval se tázavě na Mv100.
„Auk-jenta může porazit jen ten, z koho má své druhé tělo,“ přikývl Mv100. Všiml si, že růžová barva už z něj okapala a zašpinila židli, na které seděl.
„Asi budete potřebovat novou,“ řekl.

„O tom potom. Co třetí a čtvrté?“
„Třetí proroctví tvrdí, že Auk-jent může být uvržen do stínů jen tak, že osoba, čí tělo si naklonoval, zemře.“
„Ale to se nestalo a přece zmizel!“
„Ano. Mimochodem, co papuče s králíčky?“
„Rookie je donesl do tvého iglú. Myslím, že se do nich po cestě vysmrkal,“ ušklíbl se Gary.
„Jak jsi řekl, nezemřel jsem, ale Atem se přesto vrátil do stínu. To proto, že třetí proroctví bylo zastaralé.“
„Jak mohlo být zastaralé? To nedává smysl.“
„Už jsem řekl, že nevím, jak byly předpovědi objeveny. Každopádně ten, kdo objevil třetí, nezjistil všechno. Doslovně se tam píše, že osoba MUSÍ zemřít. Ale ona nemusí, ona může!“ zasmál se Mv100.
„Začínám tomu rozumět. Čtvrté proroctví, že ano?“
„Přesně tak. Čtvrté proroctví je o několik set let mladší. Sensei jej ani neměl zapsané ve svém archivu v Doju. Místo toho se nějakou shodou náhod dostalo do knihovny v kavárně.“
„To si tam jen tak leželo a nikdo si toho nevšiml?“
„Všiml, ale text samotné věštby je zašifrovaný, přestože ostatní text je psaný normálním písmem. Byl to kód agentury T.U.C.N.A.K. a ten už ovládá málokdo.“
„Ani já ne. Jak ses ho naučil ty?“ podivil se Gary.
„Ani nevím. Musel jsem na to někdy narazit v Doju a naučil jsem se to, pro zajímavost. Alespoň si myslím, že to tak nějak bylo.“
„A co říká čtvrté proroctví?“
„Atem byl stvořen ze živlů. A dalo by se říct, že živly daly, živly vzaly. Tam na majáku jsem ho přelstil, aby se podíval do dalekohledu. Předtím, než přišel, jsem tam zavěsil svůj amulet. A když ho Atem uviděl, tisíckrát zvětšený, tak ho ta síla zničila. Byl tam ale ještě jeden háček, kvůli kterému jsem z toho majáku skočil.“
„Jaký?“ zajímalo Garyho.
Vzduch se zavlnil a vedle obou agentů se zjevila Senseiova silueta.
„Učedníku, potřebuji tě okamžitě v Doju. Je to vážné.“