Oživení – Část třetí
napsal mv100

„Mám jít s tebou?“ křičel Gary na Mv100, který už běžel k výtahu.
„Jestli chceš,“ zamumlal Mv100.
„Proč vlastně nepoužiješ teleport?“
„Nemám telefon. Ale venku můžu použít sněhový koberec.“
„Sněhový koberec? Co to je?“
„To senseiové používají jako rychlý dopravní prostředek. Můžeš taky.“
Oba dva rychle proběhli telefonní centrálou přímo do Ski Village. Ze srubu už se trousilo několik účastníků autogramiády, kteří byli zklamaní Garyho neúčastí.
„Podívejte, támhle je!“ vykřikl jeden a ukázal na svého oblíbeného maskota.
„Pospěš si,“ strčil Gary do Mv100.
„Snažím se!“ odvětil mu znovunalezený agent. O několik chvil později se už vznášeli několik desítek metrů nad povrchem.
„Pro jistotu jsem použil filtr vnímání. Myslí si, že jsme odběhli do města, pěšky.“
„To vážně dokážeš?“ užasl Gary.
„Jo, ale cítím se takový… vysátý.“
„Hm. Já nikdy ninja nebyl, natož sensei,“ zakroutil hlavou Gary.
Konečně přistáli před velkým chrámem. Mv100 rozrazil dveře a uviděl Senseie, jak se choulí na svém polštáři.
„Učedníku,“ zvedl k němu hlavu, „možná se mi to jen zdá, ale posuď sám. Jsou tu přítomny živly?“
Mv100 chvíli stál na místě a pak se rozběhl ke svému mistrovi.
„Obávám se, že ne, Sensei. Ani jeden.“
„Co se mohlo stát?“ bědoval tučňák, který před mnoha lety Dojo holými ploutvemi postavil. Gary to pozoroval ode dveří. Cítil, že by do Doja raději vstupovat neměl.
„Já vám řeknu, co se mohlo stát,“ ozval se hlas od ohňového Doja. O dveře se tam opíral Atem!

„Ty,“ zavrčel Mv100.
„Ano, já,“ řekla postava a objevila se pár metrů vedle Senseie.
„Jak jsi to udělal? Neviděl jsem tě chodit,“ zavolal na něj Gary.
„Je to projekce, stvořená z hlubin mé mysli,“ objasnil Mv100.
„Přesně,“ usmál se Atem a objevil se na všech místech Doja zároveň.
Jeden Atem se smál, druhý se šklebil, třetí se mlátil se čtvrtým, pátý zpíval posměšnou písničku, a tak dále a tak dále.
„Copak tě takové kopírování nevysiluje?“ obrátil se Mv100 na původního Atema, který stál bez hnutí na místě.
„Ale ano,“ ozval se z těch míst šepot a všichni ti nepraví Atemové zmizeli. Mv100 si všiml, že nějakým způsobem se stalo, že je zase oblečený jako tehdy, s parukou, zelenou šálou a papučemi s králíčky. Hned se ho na to zeptal.
„Jak jsi správně podotkl, jsem stvořen z tvé mysli. A ty si mě pamatuješ právě takhle. Má to jednu výhodu, vím všechno, co ty.“
Gary měl oči úplně vytřeštěné.
„Jak se tady mohl objevit z tvých myšlenek? A proč zrovna tady?“
„Ó, pan Gary neví,“ zasmál se mu Atem a přemístil se přímo před něj. „Tady je něco nad vynálezcovy možnosti, že ano?“
„Jízlivý jsi ještě nebyl,“ divil se Mv100.
„Ale ta chlubivost mi zůstala,“ objevil se Atem znovu před svým dvojníkem. „I když jsem byl zase stín Auk-jent, byl jsem krásný stín! Ale byla to strašná nuda, být opět takový nehmotný. Ale ty ses rozhodl nezabít, takže jsem tady!“
„Odpovězte mi, jak se tady objevil!“ zakřičel Gary.
„V centrále jsem řekl, že čtvrté proroctví má háček. Ten spočívá v tom, že Atem se může stále vrátit, pokud je v mém mozku uložena informace o tom, jak vypadá. Právě kvůli tomu jsem se odebral do divočiny, abych si tam vymazal tuto důležitou informaci a zabránil tak Atemovu návratu.“
„Ale pánovi se to nepovedlo, ó ne,“ zasmál se Atem a opět se na pár vteřin zjevil vícekrát.
„Možná ne, no,“ pokrčil rameny Mv100.
„Možná? Vůbec!“
„Tohle všechno, to je proti živlům,“ zasípal Sensei, který byl beze své životodárné energie celý zesláblý.
„Podruhé jsem byl ze živlů stvořen a podruhé mě i živly zničily. Tak jsem se dostal do Doja a použil sílu elementů, abych se opět zhmotnil,“ poskakoval na místě Atem.
Pořád ještě nevíš všechno, chtěl říct Mv100, ale Atem začal křičet: „Budu mocný! Budu živý! A tenhle zatracený ostrov potopím a vrátím se na Ostrov lidí, kam právoplatně patřím!“
„Pořád jsme ještě tady a můžeme ti v tom zabránit,“ připomněl mu Mv100.
„Máš pravdu,“ zamyslel se Atem. „Ale teoreticky, když už nejsem stín a nasál jsem do sebe živly, co mi vlastně brání tě zničit?“
„No, já bych věděl…“
„Zabiju tebe, tvého povedeného mistra i ještě povedenějšího agenta!“ zasmál se Atem, roztrojil se a všechny jeho formy se vydaly směrem k tučňákům.
„Tak takhle mé Dojo skončí,“ zakňoural Sensei.