„Sakra,“ zamumlal Herbert a na Tučňákoměňovátoru cosi zmáčkl. Zabzučelo to a za chvíli ze stroje koukala – ne jedna hlaveň – ale šest!
„Pro každého jedna,“ vysvětlil poťouchle a zmáčkl spoušť. Nic se nestalo.
„Že by mi došly měniče?“ zarazil se.
Než stačil říct něco dalšího, Director zařval: „Na něj!“. Vmžiku byl obmotán několika provazy a některý agent přes něj přehodil síť. Do pár minut tu byla klec.
„Ehm, Rookie, nechtěl bys mi půjčit telefon?“ zkusil to Herbert.
„Pochybuji, už jsem se poučil,“ prohodil nenávistně Rookie a začal točit vrtulkou na své čapce.
„Dobrá práce, všichni. Řekl bych, že jsme byli vynalézaví, nenápadní i připravení. Řekl bych, že teď najedeme na program Zachycení, který jsme si kdysi stanovili pro případ zajmutí podezřelých 1 a 2. Podle plánu bude Rookie zadrženého ledního medvěda a kraba hlídat, Jet Pack Guy zmobilizuje posily, kdyby něco. Dot vydá tiskové prohlášení, Gary a Mv100 se postarají o celu a já vás všechny zvu na pizzu,“ řekla Director, sundala si černé brýle a začala si je čistit.
„Pane,“ ozval se Mv100, „co s těmi tučňáky-puffleóčky?“
„Aha. No, myslím, že o celu se postará jen Gary a ty si vezmeš na starost tohle. Na tom stroji je určitě zpětný chod.“
„A co tohle óčko?“ řekl ještě agent M a zvedl ze země cosi, co ještě před chvílí bylo nejhledanějším tučňákem Clubu Penguin.
„Šoupneme ho k Herbertovi, ani jednomu to nebude vadit,“ usmál se Gary.
„No, to si nejsem tak jistý,“ odporoval Herbert. Klutzy cvakáním přisvědčil.
„Ztichni,“ zabručel Jet Pack Guy a hodil po Herbertovi sněhovou kouli, která tu zbyla po zápase v Card-Jitsu.
„Hej!“ zakřičel lední medvěd, „Víš, že já mám raději teplo!“
„To se dá zařídit,“ řekl Director. „Agenti, vezměte si lahve s pálivou omáčkou!“

„Gary, za chvíli jsem u tebe, zbývá mi ještě jeden,“ hlásil do telefonu Mv100. Mezitím položil poslední pufflí óčko, které u sebe ještě měl, na zem a vytáhl Tučňákoměňovátor. Namířil hlaveň na něj hlaveň a vystřelil. Zabzučelo to a náhle stál uprostřed iglú tučňák. Jeho chování bylo stejné, jako u všech proměněných: „Co se to děje? Proč mě tak bolí hlava? Kdo jste a jak jste se dostal do mého domu? Proč mám takovou touhu jít na demonstraci proti tomu, aby pufflové jedli óčka?“
Mv100 měl v kapse vlastně ještě jedno óčko. To byl oranžový velitel Jednotky Sultána Herberta Jirka Rarach. Toho ale neměl v plánu jen tak vyložit v jeho iglú. Byl to druhý nejhledanější objekt v databázi EPF a P. S. A. a vůbec nejhledanější tučňák, takže vyžadoval zvláštní péči. Tou zvláštní péčí bylo vězení. (Co jiného, že.) Mv100 se tedy vydal směrem k základně EPF. Tam jej už čekali Gary a Director.
„Máš?“ zeptal se dychtivě G.
„Mám,“ kývl hlavou příchozí.
„Popravdě řečeno,“ ozval se Director, „o místě, kde budou Herbert a Rarach zavření, vím pouze já a Rory. Asi před rokem jsem mu dal za úkol, postavit další podzemní patro centrály. Šokující pravda tedy je, že nemáme tři, ale čtyři patra.“
„Kdo by to byl čekal!“ řekl Jet Pack Guy, který mezitím přišel v doprovodu Dot.
„Nikdo. A to je dobře. Půjdeme?“ zeptal se Gary a otřel si laboratorním pláštěm obličej.

„M, máš tu čest,“ rozléhal se Directorův hlas po rozsáhlé místnosti.
„Čest? No, to nevím,“ odvětil Mv100 a prohodil pufflí óčko mezi mřížemi. Potom vytáhl Tučňákoměňovátor a střelil na něj. V cele se náhle objevil oranžový tučňák s tričkem „Miluji svého oranžového puffla“.
„To tričko bych prosil sundat,“ řekl dozorčí cely. „Brzo nafasujete vězeňský oblečení!“
Jirka Rarach zavrčel a prostrčil triko mezi mřížemi. Jakmile se celá ploutev vrátila do cely, objevilo se mezi mřížemi slabé modré záření.
„Kdybyste si někdo chtěli sáhnout, ucítili byste elektrický šok. Můj vynález,“ pochválil se Gary.

Na ostrově Aguenti mezitím vládlo ticho. Herbert byl i s Klutzym zavřený v kleci, která byla přišroubovaná k podlaze. Kolem ní monotónně, stále stejným tempem pochodoval Rookie. Herbert byl, jako vždy, když se mu něco nepovedlo, rozzlobený, ale tichý. Zdálo se, že se smířil se svým osudem doživotního vězení. Samozřejmě musí být ještě předveden před soud, ale soudce by musel být šílený, aby jej propustil. Náhle si Klutzy něčeho všiml. Pár šroubů nebylo pořádně dotaženo! Herbertovi by se snad tedy mohlo podařit uniknout… Hned ho na to cvakáním upozornil. Rookie, který trochu rozuměl krabštině, si myslel, že Klutzy říká: „Z tohohle se už nedostaneme!“. Bohužel pro EPF si nevšiml akcentu na třetí klepnutí, což měnilo význam na: „Podívej se na ty šrouby, nejsou dotažené.“. Herbert kývl hlavou. Klutzy vyskočil na jeho rameno. Lední medvěd uchopil jednu mříž a vší silou vytrhl své vězení ze země. Rookie to ale očekával, takže se na něj okamžitě vrhl. Jenomže, jak zjistil doktor Pizzatron, síla jednoho ledního medvěda se v osobním souboji rovná síle tří tučňáků. Takže Herbert za sebou nechal omráčeného Rookieho a všechny Tři tajemné ostrovy. Samozřejmě si půjčil Jet Pack. Už si na něj tak trochu zvykl. Je to jediný pořádný tučňáčí vynález, řekl si za letu.

„Pane, zvoní vám mobil,“ upozornil Mv100 Directora.
„Ano, samozřejmě. Tady Director, co se děje, Rookie?“
„Ehm, no, jak bych to řekl,“ zadrhával z telefonu volající. „Ono jaksi, tento, uf, é, Herbert tu prostě není a, mm, jak bych to řek, nechal tu takový papírek a, éé, žjova, je tu napsáno, že Pitomí Satracení Amatéři to zase prohráli. To je asi špatný, že?“
„Nech to být a radši přileť. Setkáme se v Pizzerii,“ řekl Director a položil hovor.
„Co je?“ zeptal se Gary.
„Ále, jenom, že Herbert utekl,“ mávla ploutví Aunt Arctic.
„Nevadí. Chytneme si ho znova,“ zasmál se Mv100.
„Pojďme na tu pizzu,“ navrhl Director.
„Ale nezapomeňte, že platíte vy!“

KONEC ČTVRTÉ ŘADY