Ještě před pár dny Mv100 procházel zasněženým Clubem Penguin a kochal se výhledem na Herbertovu vilu. Ne, nebylo to od něj podlé, že se mu líbilo obydlí nepřátelského ledního medvěda. Mv100 totiž dobře věděl, že to ve skutečnosti Herbertova vila není. Na ostrově totiž probíhala Operace Zatmění, která měla dva hlavní cíle: říct agentům EPF Directorovu identitu, čímž je ujistit, že je Director na ostrově a rekonstruovat mnoho dosluhujících budov. O to se postaral agent Rory. Teď už ale byla Operace Zatmění minulostí a červeného tučňáka čekala už jen těžká dřina. Spolu s Garym bude teď spravovat obě agentské agentury Clubu Penguin. Nejenže Mv100 nikdy na takový úkol nebyl připravený, ale on vůbec netušil, jakým směrem se teď mají agentury vydat. Hlavní úkol znal, bylo to nalezení Directora, ale potom? Mv100 v podstatě neměl ani ponětí o tom, co má za cíle takový úřad, jako EPF. Jako agent věděl – udělal prostě to, co se po něm chtělo, ať to bylo cokoli. Jenomže Mv100 si ty mise nikdy nezadával. Snad bude mít nějaký nápad Gary. Jediné, co Mv100 nechápal, bylo, proč se musela zničit základna EPF. Jediné, co se k tomu dověděl, bylo to, že si to Director přál. A za pár dnů bude to slavnostní shromáždění k výročí vzniku P. S. A., na kterém má Director pronést projev. Ve skutečnosti jej ale řekne Mv100. Ach jo… Agent M pomyslel na to, co asi teď Teta Arcticová dělá.

Teta Arcticová seděla na židli. Neseděla tam z vlastní vůle, byla k ní připoutána. Protože Herbert odhalil, že právě ona vede P. S. A. a EPF. To, že byla přivázaná k židli, jejímu trýzniteli nestačilo. Ještě jí dal do klece. Náhle uslyšela krabí kroky. Jeden z Herbertových posluhovačů jí v klepetech přinášel večeři. Jako obvykle to byla plechovka, stejnak roztržená klepetem, takže polovina tekuté stravy vytekla ven. Náhle Arcticová pookřála. S pokrmem jí krab donesl i nějaký papírek. Že by jí EPF přišla na stopu? Dychtivě po textu sáhla, ale po chvíli se jí špatná nálada vrátila. Byl to jen lístek od Herberta, který vzkazoval, že za půl hodiny přijde. Věděla, co to znamená. Klutzy totiž Herberta omylem postřelil svým vynálezem – pistolí, která mění city k vašemu úhlavnímu nepříteli na opačné. Jinými slovy, zdá se, že se Herbert do Directora zamiloval…

„Vem si tohle,“ řekl Gary a s těmito slovy podal tučňákovi Mv100 do ploutve sluchátka a přehrávač CP3000.
„K čemu mi to bude?“ otázal se překvapeně Mv100.
„Nahrál jsem ti tam hymny obou agentur. Text se musíš naučit, jako když… é… dejme tomu… jak se to jen říká…“
„Bičem mrská?“
„Ano.“
Tučňáci se posadili do vyvrácených křesel centrály EPF. Právě teď tam nikdo nebyl.
„Říkal jsi, že máš nějaké plány naší budoucnosti,“ začal Mv100.
„Přesně tak. Director po sobě nechal několik zapečetěných dopisů. V prvním byly příkazy, které jsem oznámil na tajné schůzce. Bylo tam také napsáno, že po otevření prvního dopisu mám počkat asi měsíc, a poté rozpečetit druhý.“
„Co v něm bylo?“
„No, co jsi po mně chtěl,“ usmál se Gary, „plán na další rok. Není kompletní, některé informace si Director nechal na jindy. Píše, že třetí listina má být odtajněna za takovou dobu, jakou určíme za vhodnou, nejdříve však za čtvrt roku.“
„Takže co je ve výhledu?“
„Na prvním místě je komplexní rekonstrukce sídel EPF i P. S. A. Director uvažuje i o tom, že by se mohla EPF zrušit a P. S. A. by se z anonymity Tří tajemných ostrovů vrátil zpět na Hlavní ostrov. Později k tomu jiným perem připsal, že podrobnosti jsou ve třetím a čtvrtém dopise. Druhou největší prioritou je celková obnova ostrova. Její první část už jsme začali ihned po Operaci Zatmění, že. To bylo už velmi dávno dohodnuto s celou četou stavebních dělníků, ale Director byl – nebo byla – či snad je velkým staromilcem, takže píše, že s obnovou se má začít až po měsíci od zmizení nebo smrti.“
„Což jsme splnili.“
„Ano. Jako další krok Director nařizuje, aby ses naučil ty hymny. V tvém spisu je uvedeno, že je to jediný bod agentské zkoušky, který jsi nesplnil. Takže si je poslechni.“
„Ach jo,“ povzdechl si Mv100 a zasunul sluchátka do ušních otvorů.
Než hudbu spustil, zeptal se Garyho: „Kdo to zpívá?“
„Tučňáčí smíšený sbor.“
„Ty nesnáším.“

„Hymmna É PÉÉÉ ÉÉF!!“ zaznělo mečivým hlasem TSS.
„Tučňáci jsme světaznalí, všechno uděláme hned – (Avšak) Díru do světa udělat nechcem, když to nechce šéf…“
Inu, svědomitost a kázeň.
„Hymmna PÉÉ ÉÉÉÉS ÁÁÁÁ!“
„Ahoj, my jsme odvážní, a taky chytřejší, než chce být nějaký lední medvěd…“
Jasná narážka na Herberta.

Zdaliž pak něco zajímavého ráčilo v bedně se starými rukopisy býti? Aneb nic, ni o žádné se v příběhu psáti nebude? A ráčiv se vymaniti Jan Ploutvotleskač z tohoto starého slohu? Vyčkávaje vy pro další díl Příběhů Agentských! K dostání nyní pouze za 1.50 Kčs.