„Bum!“ ozvalo se starým skladištěm a probořil se strop. Kolem dokola byli všude agenti EPF. Rarach zaječel a upustil injekci. Vzápětí jej popadli dva agenti. Ostatní oranžoví tučňáci se také prali. Mv100 ucítil, že tlak provazů povoluje. Za chvíli už měl ruce zcela volné.
„Měl jsem takový strach,“ ozval se za ním hlas Garyho.
„Takže čip zafungoval?“ zeptal se Mv100.
„Čip? Jaký- Aha, čip! Na ten jsem si ani nevzpomněl. Zrovna mi jeden Šaman věštil budoucnost – byli jsme u toho, jestli mi příští týden laboratoř vybouchne nebo nevybouchne, když tu ztuhl a řekl: „Váš červený přítel je v nebezpečí.“ A já jsem věděl, koho myslí.“
„Takže hurá jasnovidectví,“ usmál se agent M.
Oba tučňáci se dokolébali ke spoutanému Jirkovi Rarachovi.
„Vy zatracení protimedvědové!“ prskal, „Tohle vám zaplatím!“
„To by mě zajímalo jak,“ přistoupil k vězni Director.
„Pane,“ vydechl Mv100, „co vy tu děláte?“
Director mu kovovým hlasem odpověděl: „Nemůžeme riskovat ztrátu svého nejlepšího řadového agenta. Takovou akci jsem si nemohl nechat ujít.“
Rarach se nadále zmítal.
„A když vám to nezaplatím já, zaplatí vám to sultán Herbert! Jeho Tučňákoměnovátor 2500 je prostě všemoc-“ Náhle mu došlo, co vlastně vyzradil.
„Všemocný? A co ten Tučňáko-cosi-cosi vlastně dělá?“ zeptal se Gary.
„Nic vám neřeknu,“ řekl tichým hlasem oranžový tučňák.
„To je ale škoda.“

„Zahajuji spojenou konferenci agentů EPF a P. S. A.,“ vyřkl formuli Director. Všichni se posadili do opravených židlí centrály.
„Takže,“ převzal slovo Gary, „víme, že Herbert vynalezl něco, co podezřelý 3 označil jako Tučňákoměnovátor. Jak znám Herberta, bude to souviset s ovládnutím našeho ostrova. Druhý, závažný bod našeho jednání je fakt, že má své zvědy i mezi tučňáky.“
„Ještě před pár lety by Herbertovi nikdo nevěřil,“ podotkl smutně Mv100, „a teď tu má fanatické zastánce, kteří jej nazývají sultánem.“
„Protentokrát jej musíme zničit nadobro,“ prohlásil Director. „Zatím jsme se vždy spokojili pouze s tím, že jsme jej z ostrova dočasně vyhnali. Myslím, že tomu už by měl nastat konec.“
„Souhlasím,“ ozval se kdosi z druhého konce stolu.
„Budeme vyčkávat, než Herbert zaútočí na nás, nebo vyvineme vlastní útok?“ otázal se Jet Pack Guy.
„Uvidíme. Teď je hlav…“ Directora přerušilo zakvičení sirény. Na velké obrazovce se zobrazil Herbertův obličej.
„No to snad…“ procedil mezi zuby Mv100.
„Zdravím vás, Elitní popletení fňukalové. Ano, jsem to samozřejmě já. Dost mě rozzlobilo, že jste rozprášili Jednotku Sultána Herberta. Chtěl jsem s útokem počkat, ale teď jste mě dost rozčílili. Připravte se na změnu v pufflí óčka!“ zakončil svůj proslov Herbert a záznam skončil.
„Takže ten Tučňákoměnovátor nás změní v pufflí óčka?“ vykřikl Rookie.
„Ďábelské, jako vždy,“ pokrčil rameny Gary.

Na Třech tajemných ostrovech, které se nacházejí kousek od Clubu Penguin, by pizzerii očekával málokdo. Někteří tučňáci tím ale překvapeni nebyli. Věděli, že ve skutečnosti je to nová základna Penguin Secret Agency. Mv100 a několik dalších agentů právě před základnou stáli. Director přistoupil k okénku s nápisem „Výdej“.
Zevnitř se ozval robotický hlas: „Jakou pizzu si přejete?“
Director odpověděl: „Medvědí s krabem.“ Zámek zašramotil a dveře se odemkly.

„Aguenti vás vítá,“ řekl tučňák-robot, který v základně bydlel, „Už jste tu nebyli skoro rok.“
„Teď je to ale třeba, Alberte,“ usmál se Gary na svůj vynález.
„Ehm, Gary?“ zvedl ploutev Mv100.
„Ano?“
„Jak víme, že chce Herbert proměnit v pufflí óčka jen nás, agenty a ne všechny tučňáky?“
„To nevíme,“ usmál se Gary, „ale můžeme ho přesvědčit, že jsou všichni tučňáci tady na Aguentim. Proto sem zaútočí a my jej zajmeme.“
„Kdy sem dorazí ostatní?“
„Do několika hodin.“
„Obávám se, že nedorazí,“ řekl kdosi u dveří.
Všichni se otočili a spatřili Jednotku Sultána Herberta v plné síle. Bylo tam asi čtyřicet oranžových tučňáků.

Jan Ploutvotleskač se bojí tak, že až nemůže psát. Budeme muset počkat na příští díl Agentských příběhů!