Případ identity – Část třetí
napsal mv100

Lukáš už strávil v místnosti téměř půl hodinu, ale stále nemohl najít spis agenta Mv100. To se ale mělo brzo změnit. Konečně narazil na polici, kde se skladovaly složky od písmen Mn do Mz. Najít ten správný svazek už mu trvalo jen pár minut. Mv100 tu měl dokonce tři spisy. Na prvním stálo jen jeho jméno, na druhém bylo připsáno „Tajné“ a na třetím „Přísně tajné“. Lukáš rychle prostudoval ten základní. Byla to krátká tabulka.

JMÉNO A PŘÍJMENÍ: Mv100
DATUM NAROZENÍ: 2. 10. 64
BYDLIŠTĚ: Za dolem 1
PŘIDĚLENÉ KÓDOVÉ JMÉNO 1: Agent
PŘIDĚLENÉ KÓDOVÉ JMÉNO 2: M
PŘIDĚLENÉ KÓDOVÉ JMÉNO 3:
STUPEŇ DŮVĚRYHODNOSTI: PŘÍSNĚ TAJNÉ, SUPERTAJNÉ
PŘIJAT: 2. 10. 67
V3

Lukáš se zamyslel. Tohle mu říkalo dost. Mv100 byl přijat do agentury přesně tři roky po svém narození. To byla dost krátká doba. Většina tučňáků v takovém věku teprve studuje. A teď se píše rok 2014 – ve starém kalendářním systému 73 – takže Mv100 je agentem necelých šest let. Nenápadný nápis V3 znamenal, že tohle byla už třetí verze složky. Někdo ji tedy dvakrát pozměnil.
„Písk,“ ozvalo se za Lukášem potichu. Zvěd se rychle otočil, ale nic neuviděl.
„Tiše, ty blázne,“ zašeptal modrému pufflovi Zlaťák.
„Ale já to přečetl! Přečetl!“ radoval se modráček.
„Tak to ano. Koho hledal?“
„Červeného! Bylo tam Em Vé Jedna Nula Nula!“
„Mv100? Budu jej muset upozornit!“ ztuhl Zlaťák. „Proč zrovna mého pána?“ divil se zlatý puffle a vyslal myšlenkovou vlnu. Přes všechny zatáčky a tlusté dveře se do centrály dostala až za deset minut…
V odtajněné složce byl ještě jeden list papíru. Bylo tam napsáno toto: „Agent tajných služeb P. S. A. a EPF. Vždy nosí červenou barvu a červenou helmu, zbytek oblečení se různí. Nejlepší řadový agent. Opakovaně vysílán na nebezpečné až sebevražedné mise. Podléhá přímo Directorovi. Důvěryhodný, přístup k velmi tajným informacím. Podle dvou nezávislých zdrojů je tzv. Senseiem umění Card-Jitsu.“
„Tak proto!“ zvolal Lukáš. Ozvěna mu dunivě odpověděla: „Proto… roto… to…“ Bylo to čím dál tím lepší. „Mv100 je mistrem Card-Jitsu! Ty sny se zdály jen ninjům…“ řekl trochu tišeji. Povzbuzen tím, co se dozvěděl ze složky, která ani nebyla tajná, rozevřel tajný spis. Oči mu těkaly ze strany na stranu. Rozkládal se před ním neuvěřitelný příběh. Vždy, když si myslel, že právě přečetl tu nejnemožnější věc, vždy se na dalším řádku vynořila ještě podivnější. Bylo tu všechno. Skoro. Na konci spisu stála malá hvězdička a u ní text „Informace o případu XII-V-MM jsou hodnoceny jako Přísně tajné“.
Lukáš dychtivě sáhl po další složce, prudce ji otevřel a začal číst. Alespoň se o to pokusil, protože v tu chvíli jej kdosi praštil železnou tyčí do hlavy. Lukáš upustil složku a svezl se na stůl.

Mv100 se na špeha zvysoka podíval: „Tak tohohle sis usmyslel… Zajímavé.“
Pak se k němu naklonil a zašeptal: „Jenže tohle už ti dovolit nemůžu.“
„Chceš ten Vymazávač mysli?“ zeptal se Jet Pack Guy.
„Je to lákavé, ale raději ne. Není to příliš čestné. Taková deus ex machina,“ zamyslel se Mv100.
„Deus ex co?“
„Bůh ze stroje. Myslím, že ten pojem je z Ostrova lidí. Říkali tak věcičce, která tě znenadání zachrání, ale ty pro to nemusíš nic udělat. Nemám takové věci rád.“
„Hm. Ale co s ním? Přečetl si tajnou složku.“
„Myslím, že na Panfu uvítají nějakého toho tučňáka, co by jim pomohl.“
„Prozradí nás!“ odporoval Guy.
„Řekl bych, že teď se nám bude hodit bůh ze stroje. Trochu mu popřeházím tok myšlenek. Když ho přinutí mluvit, dá jim jen nesmysly,“ vysvětlil Mv100 a natáhl ploutev. Jet Pack Guy mu do ní dal malou krabičku. Agent na ní začal nastavovat parametry.
„Můžu se na to podívat?“ zeptal se nesměle Guy.
„Klidně, ale… Ne na tu přísně tajnou, prosím.“
Jet Pack Guy vzal tajný spis a zběžně jej prolétl. Hvízdl.
„To vysvětluje pár tvých… vlastností. Jak jsi na tom?“
„Už to skoro mám, jen musím vyslat elektrický signál,“ pokrčil rameny Mv100. Krabička zabzučela a bezvědomý Lukáš sebou trochu trhl. Mv100 pískl. Lukáše obklopilo pár pufflů a odneslo ho směrem ven.
„Jdeme?“ zeptal se unaveně M.
„Jasně,“ odpověděl mu Guy a mlčky se vydali za puffly.
U vchodu do centrály se Jet Pack Guy podíval na Mv100.
„Ty, M… Co se s ní pak stalo?“
„Krátce potom ji zastřelili. Jeden z důvodů, proč jsme zakázali zbraně,“ řekl Mv100 a podíval se do země.
„No nic,“ mávl ploutví,“ zpět do práce.“