V zajetí plazů – Část čtvrtá
napsal mv100

„Tudy!“ zakřičel Jet Pack Guy a prudce zabočil doprava. Za agenty běželo asi patnáct želv v oblecích s pistolemi v ruce. Tučňáci se sice teoreticky učili, co dělat, když má nepřítel zbraň, ale ve skutečnosti takový postup málokdy používali a za tu dobu už jej skoro zapomněli.
Ozvala se palba a nad Dot spadlo trochu omítky.
„Musíme se schovat!“ volal Mv100.
„Ale kam?“ odpovídal Guy.
„Někam, kde je hodně davu!“ napadlo Mv100. Sám věděl, že je to hloupost. Vždyť vůbec neví, kam želvy hodně chodí!
„Do toho výklenku!“ rozkázala Dot, když si všimla malé mezery mezi domy. Ostatní poslechli a ztišili dech. Za pár chvil proběhly želvy kolem, ani si jich nevšimly.
„Brzo jim to dojde,“ upozornil Mv100 a opřel se o zeď.
„Nemáme kam utéct. Než se dostaneme k nějakému přístavu nebo Jet Packu, určitě si nás najdou,“ řekla Dot a rozhlédla se kolem.
„Ty, M…“ zamyslel se Jet Pack Guy, „neříkal jsi, že Gary je na Želvím ostrově s vynálezy? Víš, tehdy v tom prázdném iglú.“
„No, ano. Je tady! Ale nevím kde,“ usmál se Mv100 trpce.
„Od toho je tu asi ten rozcestník,“ řekla Dot a ukázala ploutví do ulice. Mv100 se otočil. Bylo tam několik cedulí. Na jedné z nich stálo „Výstaviště“.
„Myslíš…?“ zeptal se Jet Pack Guy.
„No…“ přemýšlel Mv100.
„Kde jsou? Museli se někam schovat?“ ozvalo se náhle zdálky.
„Vrací se,“ zašeptala Dot.
„Takže výstaviště. Je to naše jediná šance,“ rozhodl Mv100.
„Vyběhneme na tři? Tak, raz, dva…“ odpočítal Jet Pack Guy.
„Tři!“
Tučňáci se vyřítili ohromnou rychlostí ve směru šipky. Jeden z mafiánů je zpozoroval a zakřičel na ostatní. V mžiku vyběhli za nimi.

„Opatrně! U všech ploutviček, jestli mi s tím něco uděláte, tak zařídím, že s vámi přerušíme diplomatické styky,“ rozčiloval se Gary. Dva želváci mu právě stěhovali Znehybňovátor 3000 a podařilo se jim do něj trochu kopnout.
„Klídek, pane. Kam to máme dát?“ zeptal se jeden.
„Hned vedle Zemětřesometru,“ odpověděl Gary. Stěhováci na něj nechápavě hleděli.
Gary vzdychl a stoupl si na místo, kam chtěl, aby mu postavili jeho vynález. Ukázal ploutví k zemi, což želvy konečně pochopily.
„Budu si muset promluvit s Directorem. Příště mě pošle prezentovat na Panfu,“ zamumlal.
Na výstavišti nebylo moc lidí. Hlavní část konference měla začít až za týden a polovina exponátů ještě nebyla na místě. Vládnul tam relativní klid. To se ovšem mělo brzy změnit. Z dálky se ozvala střelba a křik.
„Co to…?“ zvolal Gary, ale nestihl svou větu doříct. Přiběhlo k němu pár tučňáků a všichni začali mluvit najednou.
„Co se děje?“ ptal se zoufale Gary. Nic nechápal. Jak se tu ti tři mohli objevit?
„Mafiáni! Želvy! Za námi!“ vyhrkl zjednodušeně Mv100.
„To snad ne…“ hlesl Gary. Podíval se do dálky. Opravdu tam viděl obrysy zbraní a želvích krunýřů.
„Mám nápad,“ oznámil. „Vy se zatím schovejte.“
Zatímco agenti uposlechli jeho rozkazu, Gary rychle posunul Znehybňovátor 3000 do cesty.
Mafie byla tu.
„Uhni s tím krámem, nevidíš, že spěcháme?“ zakřičel hrubým hlasem jeden z želv.
„Nespěcháte,“ odvětil suše Gary a stisknul velké červené tlačítko na boku Znehybňovátoru. Ten vykonal svou práci. Celou skupinu želv obklopil mrazící paprsek a ty se přestaly hýbat.

Dalšího dne seděli čtyři agenti v kavárně a popíjeli horkou čokoládu.
„Zprávu jsem odeslal. Kdo ví, co u nás vlastně dělali,“ oznámil Jet Pack Guy a usrkl nápoje.
„Jakési vrtací zvuky. Možná něco těžili,“ napadlo Garyho, ale hned tu myšlenku zavrhl.
Dotin mobil zacinkal a jeho majitelka se podívala na displej. „Asi se to jen tak nedozvíme,“ řekla. „Ty čtyřnohé želvy zmizely, stejně jako šéf té organizace.“
„Co se dá dělat. Hlavně, že jsou pryč,“ pokrčil rameny Mv100.
„Kdy vám letí Jet Packy?“ zajímal se Gary.
„Za hodinu a půl. Na Clubu Penguin bychom mohli být navečer,“ řekl Jet Pack Guy.
„Kde se vám je podařilo sehnat? Já musel jet lodí,“ řekl Gary a při té vzpomínce se zasmál.
„V takovém divném hotelu na náměstí. Sice měli jen dva a strašně drahé, ale aspoň něco.“
„Dva? Ale to jeden bude muset po moři,“ divil se Gary.
„To budu já,“ přiznal se Mv100. „Zůstanu tady s tebou na tu konferenci. Teda, jestli ti to nevadí,“ rychle dodal.
„Ale kdepak,“ mávl ploutví Gary. „Kdo ví, co se na ostrově mezitím stane! Aspoň bychom měli jednoho schopného agenta, kterému by se nemohlo nic přihodit!“