V zajetí plazů – Část třetí
napsal mv100

„Pane, máme zajatce,“ pokusil se Markus opatrně oslovit svého pána.
„Jaké? Odkud?“ zavrčel šéf.
Markus nevěděl, kde začít dřív. Uvěří mu vůbec, že jsou to tučňáci?
„Jsou z Clubu Penguin, pane. Zdá se, že našli naše tunely.“
„Cože?“ zakřičel vrchní mafián a prudce se otočil na svých dvou želvích nohách. „Jak je mohli najít? Konstruktér sliboval, že systém dovnitř pustí jen studenokrevné organismy!“

„Myslím, že jste ho špatně pochopil, pane. Chtěl tu funkci přidat, ale přece tehdy ‚náhle uklouzl‘ a…“
„Už vím, chápu, chápu,“ uklidnil se trochu mohutný želvák a zadíval se do dálky. Jeho organizace – mafie, dalo by se říct – nabízela majetným klientům různé nelegální služby. Teď zrovna pracovali v největší tajnosti na jedné zakázce na Clubu Penguin a stejně byla objevena. Tohle se mu vůbec nelíbilo.
„Zjistili něco?“
„Našli naše zbraně. Než ale narazili na centrum akce, zachytily je naše teleporty a přenesly sem,“ vysvětlil Markus.
„Hm…“ zamyslel se mafián. „Tohle nebude vůbec jednoduché. EPF si je pohlídá, jestli jsou od nich.“
„Pokud vím, zatím jsme je neprohledávali. Jsou v bezvědomí po teleportaci, pane.“
„Skvěle. Řekněte čtyřnožkám, ať je zabijí. Běžte!“
Markus rychle zmizel. Nechtěl tu zůstávat ani o vteřinu déle. Když se za ním zavřely dveře, posadil se jeho šéf do křesla.
„Ty tam,“ houkl na želvu v rohu místnosti, která chodila po čtyřech, „přines mi trochu vína!“

„Nádhera,“ zavrčel Mv100 a znovu se rozhlédl kolem. Všichni tři agenti se nacházeli v luxusně vybavené místnosti přeplněné želvami. Jen málokdo mluvil, ale ti, kteří se bavili, byli slyšet hodně nahlas.
„Director říkal, že se musíme zaměřit na želvy. A my mu nevěřili,“ zoufal si Jet Pack Guy.
„Hele,“ všimla si Dot, „proč některé chodí po dvou a jiné po čtyřech?“
Ani jeden z agentů neodpověděl. O želvách nevěděli skoro nic.
„Můžeme se zeptat,“ zachechtal se ponuře Jet Pack Guy a ploutví strčil do nejbližší želvy, která šla po čtyřech.
„Zdravím. My jsme zajatci, pravděpodobně nás budou mučit, nemáme tu být a zajímalo by nás, jaký je rozdíl mezi vámi a těmi dvounohými,“ nasadil Guy svůj nejvíce sarkastický tón.
Čtyřnohá želva se podívala opatrně kolem.
„My jsme podřadný druh,“ zamumlala.
„Cože? Jak podřadný?“ divila se Dot.
„Jsme evolučně starší, dvounozí se z nás vyvinuli.“
„Umíte mluvit i ve více větách najednou?“ zabručel rozzlobeně Jet Pack Guy.
„Ne,“ odpověděla stručně želva.
„Takže dvounohé želvy si vás zotročily? Své vlastní předky?“ vydechl Mv100.
„Sloužíme dvounohým,“ odpověděla nábožně želva.
„Sloužíme dvounohým,“ zašeptalo několik dalších čtyřnohých kolem.
„Chudáci,“ prohlásila Dot a lehla si na zem.
Želva se naklonila k agentům přes mříže tak, jak to jen šlo, a tajuplně řekla: „Dnes budeme kráčet. Přidejte se k nám.“
„Kráčet? To dokážu tak jako tak,“ odpověděl úsečně Jet Pack Guy.
„Nech toho už. Myslím, že se nám snaží pomoct,“ okřikla ho Dot.
„Co to znamená, budeme kráčet?“ zeptal se opatrně Mv100.
„Vzpoura,“ oznámila potichu želva a usmála se.

„Hej, čtyřnožky!“ zakřičel rozjařeně jeden želvák, „přineste mi nějaký jídlo, umírám hladem!“
„Jak si přejete, pane,“ sklonila hlavu nejbližší čtyřnohá želva a vydala se do kuchyně. Když se vrátila, nedržela však v ústech talířek se zákuskem, ale sklenici vody.
„Řek‘ jsem jídlo, ne pití! U krunýře, vy čtyřnožky jste fakt pitomý,“ rozesmál se želvák. Čtyřnohá želva se vzepjala na zadní a chrstla mu vodu do tváře.
„Co… to má znamenat?“ vydechl nevěřícně želvák. Všichni ztichli.
„Dnes kráčíme my,“ řekla želva. Z okolních chodeb se vyřítily desítky čtyřnohých želv, které se stavěly na zadní nohy a začaly srážet své nenáviděné pány k zemi.
„Na něěěě!“ zakřičel rozjařeně Mv100. K agentům přiběhlo pár želv a osvobodily je z jejich řetězů.
„Díky,“ zašeptala Dot a pohladila jednu po hlavě.
„Utíkejte. Půjdou za vámi,“ odpověděla stručně želva.
„To by šlo,“ pokrčil rameny Jet Pack Guy, chytil Dot za ploutev a rozběhli se k východu.
„A co já?“ zasmál se Mv100 a vydal se za nimi.
„Nechte čtyřnožky čtyřnožkami!“ zvolal jeden z želváků v obleku. „Utíkají nám ptáčátka!“
Boje za chvíli ustaly. Všichni mafiáni se vydali za agenty, aby nevyzradili jejich tajemství.