V zajetí plazů – Část druhá
napsal mv100

„Zatéká sem,“ ušklíbla se Dot, když si povšimla, že má mokré boty.
„Jo, to je čím dál častější,“ přitakal Mv100 a posvítil kolem dokola. „Člověk by řekl, že se tenhle ostrov jednou potopí. Půjdeme doprava nebo doleva?“
Chodba vedla do dvou různých směrů. Bylo na agentech, kterým se vydají.
„Máte někdo kompas?“ zeptal se Jet Pack Guy.
„Můžeš použít ten na mobi… Jo, jasně, žádný signál,“ uvědomil si Mv100. „Nemám.“
„Já taky ne,“ oznámila sklíčeně Dot.
„Tak to risknem,“ rozhodl Jet Pack Guy. „Kde vypadá podlaha víc ošoupaná? Tam asi všichni chodili.“
Mv100 si klekl a zblízka prohlédl kamenné podloží. Chodbička byla malá, sotva tři metry široká a ještě méně vysoká. Strop byl podepřen trámy, podobně jako některé části dolu.
„Vlevo vypadá hladší,“ řekl potom.
„Tak tedy doleva,“ pokrčila rameny Dot.
Vyšli. Cesta byla jednotvárná. Zprvu čekali, že uvidí něco jako tajemné krabice s pašovaným materiálem, nebo hromady mincí, ale nic takového nepřicházelo. Jen kámen a trámy. Stezka byla také dost klikatá – Jet Pack Guy soudil, že kdyby to byla přímka, už dávno by byli pod městem. V tom spočívala další otázka – kam vlastně jdou? Shodli se na tom, že k nejbližšímu východu, ale netušili, kde by takový východ mohl být. Možná důl? Možná moře? Náměstí?
Náhle začala cesta vést ostře dolů.
„Snad nespadneme,“ zamumlal Guy.
„Určitě ne. A navíc, támhle už je to rovnější,“ ukazoval Mv100.
Když sešli tento malý kopeček, začalo jim připadat, že slyší jakési bouchání a hučení.
„Mechanické zvuky! Musíme být blízko civilizace!“ jásala Dot, ale ostatní dva s ní nesouhlasili.
„Jakoby to vycházelo zespod…“ řekl Mv100 a přitiskl hlavu k zemi. Jet Pack Guy následoval jeho příkladu a vtom zvuky ustaly.
„Zvláštní. Dot, co si myslíš?“ zeptal se Jet Pack Guy a napřímil se. „Dot…?“
Agentka byla pryč.
„Co se stalo, kde je?“ zakřičel zoufale.
„Klid, určitě tu někde bude,“ uklidňoval ho Mv100.
„Tobě se to řekne, pro tebe je jenom… kolegyně,“ odporoval Jet Pack Guy a zběsile mával baterkou.
„Pro tebe ne?“ podivil se Mv100.
Jet Pack Guy se trochu zarazil. „Ehm, no, tedy… Jistěže. Půjdu tímhle směrem, ty běž naopak,“ rozkázal mu.
„Celá centrála si o tom štěbetá a on si něčeho nevšimne. Nevím, jestli mám být rád nebo se zlobit,“ mumlal si Guy, když trochu poodešel.

Po pěti minutách chůze Mv100 konečně narazil na něco zajímavého. Byla to papírová krabice, přelepená několika metry izolepy. Mv100 si pomyslel, že lepicí pásky je tam snad víc než kartonu. Sáhl do jedné z kapes svého kabátu a vytáhl z ní svou starou vysílačku P. S. A., kde využil nůžky. Potom velmi pomalu krabici otevřel. Vevnitř byly různé nástroje – šroubováky, kladiva nebo kleště. Ale když agent odhrabal vrchní vrstvu, ukázaly se mu další kovové věcičky. Byly tam paklíče, železné tyče, šperháky – a pistole.
„No to snad…“ zamračil se Mv100. Že by skupina zlodějů? To by vysvětlovalo ty paklíče. Jenže ty se daly sehnat docela legálně, i když si pak musel prodavač v železářství nakupujícího tučňáka zapsat. Problémem byly ty zbraně…
„Guyi?“ zavolal na svého kamaráda.
„Našels ji?“ ozval se Jet Pack Guy.
„To ne, ale mám tu pistole!“ zvolal Mv100 z plna hrdla.
Jet Pack Guy přiběhl za okamžik.
„Ukaž mi to!“ řekl udýchaně.
„Tady, podívej!“ ukázal mu Mv100. „Možná tam bude ještě něco, zkusím se v tom prohrabat…“
„Divné. V té mojí části nic nebylo. Žádné stopy. Mimochodem, zdá se mi, že je tu nějaký hukot.“
Mv100 se zarazil. „Hm, nad tím jsem moc nepřemýšlel. Možná jsme blízko moři!“
Jet Pack Guy vzal do ploutve jednu s pistolí. „Tohle není z Clubu Penguin, ale ani z Panfu. Nějaká novinka.“
„Jak to víš?“ zajímal se Mv100.
„Vždyť jsem expert EPF na zakázané zbraně,“ usmál se Guy.
„O tom nevím. Jak dlouho?“
„Už asi rok. Gary mi to dal jako…“ Jet Pack Guyův hlas se pomalu ztišoval.
„Proč šeptáš?“ podivil se Mv100 a vytáhl hlavu z krabice. Jet Pack Guy byl obalen modrou září. Hýbal zobákem, ale vůbec jej nebylo slyšet.

„Co to je? Co se děje?“ zvolal M, ale Jet Pack Guy jen dále mlčky stál na místě, jakoby ho snad ani neslyšel.
Mv100 se pokusil modrého světélkování dotknout, ale jakmile toho udělal, zalitoval toho. Nejen že si popálil ploutev, ale dokonce jej i ta samá záře také obklopila.
Jet Pack Guy náhle zmizel. Agentovi konečně došlo, co se děje. Teleport! Ale nějaký nekvalitní. U normálního teleportu EPF tahle fáze s modrým světlem trvala jen zlomek vteřiny. Hukot chodby pomalu ustával, stejně jako se zeslaboval Jet Pack Guyův hlas. Za chvíli modrá záře rychle zmizela. Ale Mv100 už nebyl na Clubu Penguin.