Železný Iceberg – Část druhá
napsal mv100

Gary připojil svůj notebook k obrazovce, chvíli cosi ťukal na klávesnici, a potom řekl: „Tady to je. Zatím jsem to viděl jen na malé obrazovce, ale i tak mi to bylo podezřelé.“
„Co?“ zajímalo Directora.
„Musíme počkat na dvacátou vteřinu. Zrovna tam byl výroční sraz Klubu potopení Icebergu. Všichni vrtali, proto jsem vypnul zvuk, je to hrozné. Ale podívejte se teď tam vpravo,“ ukázal na obraz. Z vody se tam vynořila jakási kovová konstrukce. Těsně předtím, než by bylo možná poznat, co to je, strhnul kameraman záběr na sebe a něco pronesl. Asi to byl nějaký vtip, protože se hned zasmál. Pak video skončilo.
„Co to mohlo být?“ divil se Mv100.
„Netuším. Není to Aqua Grabber, je to úplně jinak tvarované. Docela se to podobá mým vynálezům z ostrovní doby P. S. A., ale nikdy jsem nestavěl věci do vody.“
„Co když to je ponorka, ale ne tučňáků?“ zhrozil se Rookie.
„To mě taky napadlo. Ale nemyslím si, že to byla ponorka, protože se zdá, že právě tohle ty tučňáky vzalo. Těžko říct, jak je to odneslo daleko.“
„Potřebujeme volavku. Někoho, kdo se nechá unést,“ zamyslel se Rookie. Všichni se na něj podívali.
„Co na mě tak koukáte?“ řekl po chvíli nejistým hlasem. „Já přece všechno pokazím!“
„Děláme si legraci.“ zasmála se Director. „Půjde Mv100.“
„Cože?“ zvolal agent M, ale potom se uklidnil. „Když to nejde jinak…“
„Přesně to si myslím. Jsi náš nejlepší řadový agent, nezapomeň.“
„Já vím, ale co když mě ta obří věc zabije?“
„To si pro změnu nemyslím. Takže – půjdeš na Iceberg, počkáš, než se tam objeví ten kovový objekt a vzdáš se mu. Tam, kam tě zanese, zjistíš, oč jde a pokud to bude nepřítel, zneškodníš ho. A pro všechno na světě, sundej si tu šálu nebo tě tím uškrtí, jak tě bude zvedat a nakládat!“
„Ani nápad,“ zamračil se Mv100. „Jak víte, že mě bude zvedat a nakládat?“
„To jsem jen tipla. No, s oblečením jak chceš, ale už bys měl jít.“
Mv100 si ještě jednou vzdychl a potom se zvedl ze židle. „Provedu, pane.“

Na Icebergu bylo opravdu teplo, tak jak v televizi říkali. Agentovi se dokonce zdálo, že je Iceberg trochu menší, jako kdyby roztával nebo se potápěl. Ale to teď nebylo důležité. Všiml si, že se pod ním země trochu zatřásla. Otočil se směrem k místu, kde stála půjčovna Aqua Grabberů. Chvíli nebylo nic vidět, ale potom se z moře vynořila obří kovová ruka. Připadala mu povědomá. Všiml si, že na jednom z „prstů“ je dvojice kamer, která vypadá jako dalekohled. Ty se na něj zaměřily a chvíli jej podrobně zkoumaly. Ruka zpomalila svůj pohyb. Mv100 doufal, že si myslí něco, jako že jeden tučňák za únos nestojí, ale nebyla to pravda. Paže náhle vystřelila jakousi šipku, možná uspávací, přímo proti agentovi. Ale Mv100 byl dobře vycvičený a rychle uhnul. Možná, že by pro něj bylo lepší, kdyby jej zasáhla. Jeden z prstů se prodloužil a praštil Mv100 do hlavy. Ani jeho přilba mu nepomohla a hned na to omdlel.

Když byl v bezvědomí, chytla jej ruka za nohu a pomalu položila do vody, aby plaval na hladině. Ze zápěstí se vysunula vodotěsná komůrka, do které byl Mv100 za chvíli schován. Celá konstrukce se ponořila do vody. Plavala asi tři sta metrů, až narazila na několikačlennou flotilu ponorek. Jedna z nich otevřela svou přechodovou komoru, která byla tvarovaná přesně tak, aby do ní zapadla komůrka z ruky. Tělo bezvědomého agenta bylo vystřeleno do jakýchsi chodeb, které připomínaly potrubní poštu. O chvíli později přistál v místnosti, plné tučňáků, kteří byli toho dne z Icebergu uneseni.

Mv100 se probral docela brzy. Všiml si, že opodál stojí výrobní linka a půlka všech tučňáku na ní montuje nějaké železné věci. Druhá půlka měla asi pauzu.
„Vítej,“ řekl jeden tučňák vedle něho. Mv100 se na něj podíval. Byl to Jet Pack Guy, dokonce měl na sobě i svůj Jet Pack.
„Ahoj,“ odvětil Mv100 a podíval se na svou neodlučitelnou helmu. Uprostřed měla malou promáčklinu. Budu to muset nechat spravit, pomyslel si.
„Co se přesně stalo?“ zeptal se.
„Je to Protobot. Všechny nás unesl on,“ vmísil se do hovoru třetí tučňák.
„Ale Protobot je přece zničený,“ namítl Mv100.
„Ano, ale copak jsi neslyšel o tom, že se ztratily jeho součástky?“ připomněl mu Jet Pack Guy.
„Aha, to je pravda… Takže roboti ho zase sestrojili?“
„Přesně tak. Mají na svých discích stále zálohu jeho hlavního počítače, takže stačilo jen dát části zpět dohromady. Tentokrát ho ale asi vylepšili, protože může být pod vodou.“
„K čemu chce nás?“
„Ráno jsem se šel projít na Iceberg, ale byla tam ta oslava Klubu. Tak jsem chtěl zase odejít, když se to vynořilo. Myslel jsem, že to chce ty vrtačky, ale nabralo to jenom tučňáky. Nutí nás stavět ponorky, jako je tato, protože roboti na to mají moc nešikovné ruce. Zatím nevím proč.“
„Aha. Dá se odtud nějak dostat?“
„Ano. Vidíš támhle ty žebříky? Tak ty vedou do přechodových komor.“
„Proč jsi už neutekl a nezachránil všechny tady?“ divil se Mv100.
Jet Pack Guy se usmál. „Čekal jsem na tebe.“