Železný Iceberg – Část čtvrtá
napsal mv100

„Věděl jsem, že jsi tady už od chvíle, kdy jsi vešel. Není úniku. Zablokoval jsem všechny východy,“ kasal se Protobot. Roboti už agenta úplně obestoupili.
„Ano? A nebyl tu se mnou náhodou někdo?“ odsekl Mv100.
„Copak byl?“ podivil se reproduktor a roboti se zastavili.
„Za tu krátkou chvíli jsem stihl vymazat všechny kamerové záznamy, na kterých byl můj přítel. Nezapomínej, že jsi Garyho výtvor! Umím tě ovládat.“
„To je sice pěkně, agente,“ zasmál se stroj, „ale kamerový systém je jedna z mála věcí, které jsem nezměnil. Zbytek jsem si vytvořil sám.“
„Ne,“ usmál se Mv100 a stiskl tlačítko na svém telefonu. Světla zhasla, robotům se podlomily nohy a výškoměr se nepatrně zatřásl.
Takhle krátkou konverzaci s nepřítelem jsem ještě neměl, pomyslel si Mv100. Za jeho zády se ozval pronikavý křik alarmu. Mv100 pohlédl na jeden z monitorů, které nezhasly. Stál tam červený nápis v binárním kódu a rychle blikal.
„Co je?“ zakřičel Mv100, protože si myslel, že se jedná o Protobotovu léčku. Ale nebylo tomu tak. Centrální procesor byl opravdu vypnutý, což způsobilo otevření přechodových komor. Mv100 uslyšel šum vody. Rozhodl se neztrácet čas a vyběhl směrem k východu z lodi. Chodba se tím směrem zhruba v půli lomila v pravém úhlu. Když Mv100 doběhl za roh, uviděl masu vody, která se řítila přímo na něj.
Ještěže umím plavat, pomyslel si.

Proud ale byla příliš silný. Posouval jej i přes rychlý pohyb ploutví dozadu. Mechanický výškoměr na stěně ukazoval stále menší hodnoty. Radar začal zběsile pískat. Agent pochopil, že se blíží překážka, která ponorku rozbije na dva kusy. Ačkoli by se pak velmi rychle dostal ven, různé gravitační síly by jej při nárazu zabily, nebo v nejlepším případě omráčily. Zrychlil mávání, ale jeho kabát se nadul jako plachta při větru a posouval jej dolů. Něco jej napadlo. Obětoval pár metrů a sundal si svou šálu. Potom ji rychlým pohybem zápěstí zahákl za jednu trubku a začal po ní šplhat. Vyšlo to, pomalu se přibližoval svému cíli. Když už byl téměř u otvoru ven, pískání radaru se stalo rychlejším a proměnilo se v jeden dlouhý tón. Uslyšel, jak se za ním láme kov. Z ponorky se dostal jen tak tak. Venku se otočil a spatřil, jak středem lodi prochází velký kamenný útes. Až tam, v klidu, si uvědomil, že nestačil smazat Protobotovy soubory.
Co se dá dělat, pomyslel si a rázným pohybem ploutví se vydal k hladině. Šálu si opět obmotal kolem krku.

Vynořil se pár metrů od Icebergu, zrovna když už mu docházel dech. Jet Pack Guy a několik desítek tučňáků stáli na povrchu ledovce a buď si povídali, objímali se, nebo obojí. Jeden z tučňáků podal agentovi ploutev a pomohl mu vyškrábat se na zem.
„Ahoj,“ řekl Jet Pack Guy.
„Takové slovo se opravdu k této situaci hodí,“ ušklíbl se Mv100.
„Hlavně, že jsme živí,“ pokrčil rameny Guy.
„No to je pravda,“ souhlasil Mv100. Oba se podívali do hlubin.
„Co se s ním stalo?“ zajímalo Jet Pack Guye.
„Vypnul jsem ho. Ponorka je zničená. Ale nestihl jsem zničit jeho pevné disky. Pořád je možné, že se tam někdo potopí, okopíruje a přivede zpět k životu.“
„Vážně?“
„Velmi teoreticky,“ řekl Mv100 a prudce si sedl na led. Ve vzduchu se ozval šum. Přiletělo několik agentů s Jet Packy, aby přítomné uklidnili. Jeden z nich šťouchl do obou dobrodruhů.
„Director s vámi chce mluvit. Pořád nám nevěří, že nedošlo ke ztrátám na životech.“
„Protentokrát ne,“ usmál se Mv100, když vytahoval svou vysílačku, „ale už jsem vám říkal o tom, jaká je moje nejhorší noční můra, že ano?“
„Mě teda ne,“ zavrtěl hlavou Jet Pack Guy.
Mv100 se na něj dlouze podíval. „Vlastně jsou dvě. Ta první je, že kvůli tomu, že něco zanedbám, někdo umře. Je jedna věc, když si za to může sám, ale kdybych mohl něco udělat…“
„A ta druhá?“
Agent M se podíval kolem sebe a potom přiblížil zobák k Jet Pack Guyově uchu.
„To, že někomu dojde, že není normální pojmenovat své dítě dvěma písmeny a třemi čísly.“
„Já to nikomu neřeknu,“ zašeptal mu Guy.

Opodál stál jeden ze zachráněných tučňáků a přidržoval si odposlouchávací sluchátko u hlavy. Usmál se. Vždycky si myslel, že je to trochu divné. Ještě nevěděl, jestli je to důležité, ale pevně se rozhodl, že tuhle informaci předá svému pánovi.