Železný Iceberg – Část třetí
napsal mv100

„Určitě tu nejsou kamery?“ strachoval se Mv100, když lezl po vysokém žebříku.
„Měl jsem na průzkum celý den, věř mi,“ ujišťoval ho Jet Pack Guy.
Ostatní tučňáci byli tak usoužení, že si ani nevšimli jejich odchodu. U stropu místnosti byl malý otvor, kterým byli dovnitř vhazováni unesení. Nová várka podle Jet Pack Guye přichází každé tři hodiny, takže se nemusí bát, že je srazí někdo v protisměru.
„Tady je nějaký displej,“ řekl Mv100, když se dostal dovnitř.
„Ukaž,“ řekl Guy a posvítil na něj baterkou.
„Je to ovládání. Zadáš místnost a ono tě to tam pošle.“
„Přechodová komora?“
„Přesně tak. Protobot by se měl nacházet na jedné z dalších ponorek. Řekl bych, bude větší než zbytek nebo tak něco.“
„O tom popřemýšlíme, až tam budeme,“ zavelel Mv100 a stiskl tlačítko. Stlačený vzduch rázem oba agenty poslal o dvě stě metrů dále.
„Jak dlouho vydržíš pod vodou?“ zeptal se Jet Pack Guy.
„Zhruba dvacet minut. A ty?“
„Asi taky tak. Otevři to.“
Mv100 nejdříve uzavřel komoru, aby do zbytku lodi nenatekla voda, a potom pomocí dalšího displeje otevřel poklop. Z místnosti ihned vyprchal vzduch. Oba agenti vyplavali a zvenku poklop zase uzavřeli. Porozhlédli se kolem. Jedna z ponorek byla o hodně větší než ostatní. Podívali se na sebe, kývli a vyplavali směrem k ní. Nebyla daleko, asi jen třicet metrů. Na místě udělali to samé, jako když vylézali z první lodi, až na to, že v opačném pořadí.
„Kam teď?“ zeptal se Mv100 Jet Pack Guy a díval se přitom na malou obrazovku.
„Pokud máme pravdu v tom, že na téhle lodi je Protobot, asi bychom měli jít hned k řízení a zneškodnit ho,“ navrhl Guy.
Mv100 přikývl: „Moje řeč.“ Zadal počítači několik příkazů a ten je poslal přímo na můstek.
„Nikdo tu není,“ rozhlédl se Jet Pack Guy, když dorazili na místo.

„Zvláštní. Myslel jsem, že tu bude alespoň jeden z robotů, když ne sám Protobot.“
Z reproduktoru na stěně se začal ozývat zvláštní hlas.
„Upozornění jednotkám 01100011011001010111001001110110011001010110111001100001. Počet ponorných lodí dosáhl kritéria. EPF bude zničena. Přesuňte se do mé hlavy. 01011010011000010110100001100001011010100111010001100101001000000111010101110100011011110110101100100001“ (jedničky a nuly byly „vysloveny“ jako krátká a dlouhá pípnutí)
„To nevypadá dobře,“ řekl Mv100.
„Vskutku. Ale pokud se mají jednotky přesunout do hlavy, pak to znamená, že…“ Jet Pack Guy nedokončil větu. Oba se podívali na podlahu.
„Protobot není na téhle lodi. Tahle loď je Protobot. A hlava bude určitě řídící zařízení,“ vyslovil to za něj Mv100.
„Dokážeš ho… vypnout?“ zeptal se Guy nejistě.
„Snad ano, ale asi to pošle ke dnu všechny ponorky. Někdo tam musí jít a poslat zajatce ven.“
„Tuším, kým myslíš toho někoho,“ usmál se Jet Pack Guy.
„Viděl jsi, jak se ovládají ty displeje?“ zkontroloval jej Mv100.
„Trochu, ale to si snad domyslím. Ty hlavně udělej svou hackerskou práci,“ řekl Jet Pack Guy a nechal se odnést zpět k východu.
Mv100 uslyšel v dálce hluk. Usoudil, že roboti tu za pár minut budou. Vrhl se k jednomu z počítačů. Měl výhodu, že se nemusel potýkat s žádným z cizích systémů, protože Protobot byl z části i Garyho vynález. Musel vyřadit z provozu hlavní program, ale tím riskoval, že závislé lodě nedostanou příkazy a také se vypnou. Proto se rozhodl ještě chvíli počkat. Pak ho ale něco napadlo – pokud vypne celou loď, nebude fungovat ani „potrubní pošta“! K přechodové komoře to sice je asi jen pár metrů, ale v potápějící se lodi a s takovými úzkými chodbami… Zatím tu myšlenku zahnal. Pokud bude muset, obětuje se kvůli Protobotově zničení. Roboti dorazili. Jak řekla binární zpráva, byli červení. Podle plánu potom zahájili útok. Díky nákresu Mv100 pochopil, že Protobot měl v plánu rychle se vynořit na pláži a ostrými hroty ponorek zbořit maják. Další část plánu se zřejmě ukáže, až když na ni dojde.
Jeden z robotů na něj náhle zaměřil své kamery.
„Pozor, pozor! Vetřelec živočišného původu na palubě!“ nahlásil ostatním vysokým hláskem.
Mv100 dokončil svůj program, a potom vyskočil ze svého úkrytu. Tušil, že tento druh robotů nemá zbraně. To nejhorší, co mu mohli udělat, by bylo vypustit ho náhle do vody a nechat ho udusit se.
„Protobote, mluvím s tebou!“ zakřičel na jeden z reproduktorů, i když věděl, že reproduktory zvuk nezaznamenávají. Roboti proti němu stále rychleji postupovali.
„Kolikrát už jsme tě rozebrali? Kolikrát tě už tví soukmenovci znovu postavili? Znič své nepřátelské obvody a my ti pomůžeme!“
„To zrovna,“ řekli všichni roboti hlasem, který se před pár minutami rozléhal odevšud.