Mv100 utíkal horskou stezkou k Doju. Mluvily na něj dva hlasy. První patřil Directorovi a říkal: „Agente M! Toto je nepřípustné! Okamžitě se vraťte na základnu nebo bude vaše chování posuzováno jako dezerce.“
Do toho však konejšivými slovy hovořil Sensei: „Neboj se. Zvládneš to. Dokážeš spojit elementy a agentství! Jdu na místo setkání, ale ty přijdeš dřív. Víš, co máš dělat.“
A Mv100 věděl. Bylo třeba spojit všechna čtyři Doja v jedno. Sensei sám nevěděl, jaké to bude mít následky, ale tvrdil, že je to jediné řešení ke zpomalení armády. Tato operace by se dala provést kdekoli, ale vyžaduje velké množství síly, která se teď nachází jen v Doju. Konečně tam Mv100 dorazil. Na dveřích byl přibitý nápis „Uzavřeno z důvodu nepřítomnosti vlastníka“. Na zemi ležely promočené noviny. Vykukovala z nich písmena „Senseiovo záhadné zmizení, článek od Tety Arcticové“. Mv100 se pokusil otevřít dveře, i když věděl, že jsou zamčené. Když se o tom přesvědčil, použil rázovou vlnu živlů a brána se vyvrátila. Vevnitř ji Mv100 zase vrátil na místo, aby žádný živel nemohl ven.
Teď musel jednat. Otevřel dveře do ohňového, vodního i sněhového Doja. Potom si stoupl doprostřed znaku Card-Jitsu před Senseiovou podložkou. Roztáhl ploutve a povolal všechny živly k sobě. Výsledek byl ohromující. Ze tří stran se na něj hnaly tři vlny: obří ohňová koule, gigantická kapka vody a neméně velká koule sněhu. Sensei měl pravdu, když říkal, že kruh je podstata všeho, pomyslel si Mv100; teď mě to asi zabije.

Neměl pravdu. Sféry se zastavily na ohraničení nákresu amuletu a vytvořily jakýsi obal. Najednou nastal konec. Elementy zmizely. Alespoň to tak vypadalo.

V centrále EPF zatím panoval ruch příprav na bitvu. Director prskala vzteky a Gary byl jakýsi zasmušilý.
„Jak nám to mohl M udělat?“ divila se Teta Arcticová, která zahodila své maskování a procházela mezi agenty v růžovém oblečku.
„Nevím, madam. Mohu vám říct jen jedno – pokud Mv100 odešel, měl k tomu dobrý důvod,“ odporoval Gary.
„Řečičky! Když posledně zmizel, myslela jsem si, že…“ chtěla říct Director, ale přerušila ji další hlasitá rána.
„J6, už jste zjistil původce těch otřesů?“
„Jistě, pane, totiž chci říct paní. Zdá se, že spojené armády Panfu na své válečné lodi tančí bojový hip-hop.“
„To není dobré. Bojový hip-hop nikdy není dobrý. Když jsem naposledy slyšela ozvěnu tance pand, byla jsem v centrále P. S. A. a chvěla se strachy. Ale to bylo před pěti lety… Kolik máme času do jejich příjezdu?“
„Necelé dvě hodiny.“
„Proboha! Povolejte Penguin Secret Agency!“

V Doju se mezitím vítali dva senseiové a probírali situaci.
„Takže až se sem přiženou, jaký je plán?“
„Budu stručný. Podařilo se mi na krátkou chvíli číst v Tuskově mysli. Panfu leží na východ od Clubu Penguin, takže při každém pokusu o invazi se pandy vyloďovaly okolo Icebergu. Jenomže oni spoléhají na to, že si to budeme myslet. Mají v plánu obeplout ostrov a obsadit maják. Odtamtud povedou další útoky.“
„EPF to nebude vědět! Musíme jim to nějak sdělit,“ řekl Mv100.
„Už se stalo,“ usmál se Sensei, „Použil jsem telepatii. Myslím, že Teta Arcticová bude velmi vděčná svému ‚vnitřnímu hlasu’.“
„Ach tak. Takže odkud povedeme sílu živlů?“
„Musí to být vysoké místo s širokým výhledem. Napadá tě něco?“
„Ski Hill!“
„Samozřejmě. Doufám, že Tusk svou sílu nevyužije, dokud si nebude vědom, že jsme tam. Musíme být velmi nenápadní.“
„Ale jak je odrazíme?“
„Nejdřív bych zkusil ovládnutí mysli. Prostě je přesvědčíme, aby se vrátili. Ale já se obávám, že to nebude stačit. V takovém případě použijeme rázovou vlnu. Pandy umí plavat, takže se z toho dostanou a utečou. V každém případě jen pomůžeme agentům.“
„Ale co když nezapůsobí ani rázová vlna?“
„Doufám, že se tak nestane. Pokud ano, budeme muset vznešené umění Card-Jitsu krutě zneužít.“
„Jak?“
„Zmrazíme je.“
„Nebral bych tak doslova to nařízení o zákazu ubližování živým bytostem,“ odporoval Mv100.
„To si myslíš ty. Ale živly mají svoji hlavu a za tisíciletí jejich existence se staly nepředvídatelnými. Doufám, že to pochopí a nevzepřou se nám. Inu, uvidíme.“

„Gary, já ti říkám, že přijedou ze západu. Věř mi, řekl mi to můj vnitřní hlas,“ hádala se Director s vynálezcem.
„No tak dobře, když to říkáš,“ ustupoval Gary. „Myslíš, že je dobrý nápad hledat Mv100?“
„Vím, že jsem mu hrozila vyloučením, ale opravdu ho potřebujeme. Od té doby, co vrátil z únosu, je jiný. Nevím proč, ale je nějaký zvláštní. Myslím, že ta jeho zvláštnost by nám mohla pomoct.“

„Vždycky byl divný.“
„Ale ne takhle, G.“
„Když to říkáš,“ vzdychl Gary toho dne už podruhé.
Zvenku se ozval třeskot skla.
„Zase ti mládežníci rozbili okna nějaké agentské budky,“ rozzlobil se Rookie, který evidentně nechápal vážnost situace.
„Ale Rookie, kdo by měl teď čas na vytloukání oken modrých budek?“ konejšil ho Jet Pack Guy.
„Třeba si chtějí ověřit, že jsou zevnitř větší,“ pokrčil rameny zelený agent.

Doktor Jan Ploutvotleskač odlétá vstříc dalšímu dílu Agentských příběhů!