Když se Mv100 probral z bezvědomí, zjistil, že leží a pohovce ve svém iglú. Ploutve měl spoutané a nohy také. V jeho skříni na oblečení se kdosi přehraboval. Musel to být únosce. Mv100 se pokusil zavolat na své puffly, ale uvědomil si, že má zobák slepený izolepou. Navíc pufflové stejně spali a v tuhle noční hodinu by je probral leda tak požár. Neznámý tučňák konečně našel to, co hledal a zasunul šuplíky. V náručí měl jen pár věcí. Jestli chce ukrást jen tohle, tak si moc nepomůže. Mv100 nepochyboval, že se jedná o loupež. Kdyby ho měl neznámý v plánu někam unést, přece by se nezastavoval v iglú. Ale za chvíli se ukázalo, že to není pravda.

Tmavý tučňák vzal agenta a přehodil si ho přes rameno jako pytel brambor. Zdálo se, že tuto váhu jeho svaly unesou. Mv100 teď neviděl nic – jen tučňákova záda. Byla hodně tmavá. Žádná jiná barva než černá netvoří takový noční odstín. Kdyby byl únosce třeba zelený, kůže by vypadala spíše jako světle šedá. M si náhle uvědomil, že nemá svou helmu. Pak si ale oddychl. Vzpomněl si, že ji cizinec držel v jedné ploutvi. Ať už se dostane kamkoli, hlavně, že bude mít svou helmu. Když byli tučňáci na břehu ostrova, zastavili se. Únosce hodil Mv100 do sněhu a jeho svršky na něj. Roztáhl ruce a začal vykřikovat jakási slova, kterým agent nerozuměl. Náhle zavanul vítr a pachatel i oběť se zvedli do vzduchu. Sníh je nadnášel! Mv100 nikdy neměl rád pohádky, protože tušil, že jsou vymyšlené. Rozhodl se změnit názor. Asi jej unesl nějaký černokněžník a Mv100 je rytíř z Ploutve, který se mu má postavit. Radši omdlím, abych o tom nemusel přemýšlet, řekl si a omdlel. Druhý tučňák se usmál. Dokázal poznat, kdy je bytost při vědomí a kdy není. Byl rád, že nikdo neuvidí to, co teď má v plánu. Opět roztáhl ploutve a vyřkl jakási slova. Byla to slova japonská. Dotyčný totiž patřil k mistrům umění Card-Jitsu. Na obloze se rozsvítily ohnivé koule a ukazovaly sněhovému koberci cestu. Kapky vody občas zmenšily jeden z balonů. Dokonalé ovládnutí elementů, pomyslel si mistr a pohlédl na bezvědomého Mv100. Zachmuřil se. Ani tak dokonalé spojení živlů nedokáže odolat tomu, co přijde…

Mv100 to pořád nechápal. Někdo ho unese, a pak po něm chce, aby se převlékl? To je přece neuvěřitelné. Ležela před ním ninjovská páska přes oči, neviditelnostní návleky na ruku a sandály. Ještě jednou si přečetl vzkaz: „Sundejte brýle, batoh a ty hnědé boty a oblečte si, co tu vidíte. Uvidíme se, až se hodiny třikrát přesypou.”. Vedle vzkazu leželo oblečení a přesýpací hodiny. Písek se právě podruhé přesypal a Mv100 stroj otočil. Má teď ještě asi půl hodiny. Převlekl se, aby udělal únosci zadost a začal přemýšlet. Podle příručky F.I.S.H. by si teď měl ujasnit několik věcí. Zaprvé: kde se to vlastně ocitl. Agent M se rozhlédl po okolí. Bylo jasné, že je někde v horách. Vzduch tu byl několikrát řidší, než na Ski Hill, takže musel být výše. To by mohlo pro začátek stačit. Zadruhé: jaká je možnost výživy. Široko daleko nebyl ani jeden keřík. Tento bod tedy vypadal špatně. Zatřetí: jak se odsud dá dostat. Odpověď na tuto otázku ale závisela na otázce druhé. Pokud není nic k jídlu, není bezpečné vydávat se na cestu, kde může být potravy ještě méně.
„Vypadá to, že budu muset počkat na příchod toho tajemného tučňáka. Je mým jediným východiskem,” řekl do větru. Ten jen tesklivě zaskučel. Mv100 si sedl do sněhu a čekal.
Snad nebude mít cizinec zlé úmysly. Jinak by mě asi už zabil, pomyslel si. Co když je to Herbert? To by mi nedával oblečení. Nic tu nedává smysl. Ten tučňák se ke mně chová relativně slušně, ale unesl mě, a to není příliš slušné. Musí to tedy být někdo, kdo je přesvědčený o své pravdě. A taky je hodně silný, protože mě dokázal vyzvednout do vzduchu a přehodit si mě přes rameno. Těmito úvahami strávil Mv100 dalších dvacet pět minut. Potom spadl poslední písek a hodiny se zastavily. Ozvaly se kroky, ale M byl tak zabraný do svých myšlenek, že si jich nevšiml. Navíc před chvílí našel pohodlný způsob sedu, takže by se stejně neotočil, aby se podíval na příchozího. Ten jej popadl za rameno.
„Vstaň!” rozkázal mu, „Mv100, říkám ti, vstaň!”
Ten sebou trhl. „To… Vy? Proč, řekněte proč?”
„Ach odpovědi/Jen jiný typ otázky/Proč je chceme znát?” zarecitoval Sensei haiku a poškrábal se pod kloboukem.

„Tyhle moudra si nechte na hodiny japonštiny. Odnesl jste mě kamsi do hor a-”
„Dobře, studente. Když tak žádáš odpověď, poskytnu ti ji. Jak ses nedávno dozvěděl, Tusk a Herbert spolu uzavřeli dohodu o ovládnutí našeho ostrova. Já sám jsem ti poskytl nápovědu krátce po tom, co jsme porazili Tuska. Mé síly jsou dosti silné, aby krátce odrazily útok samotného Tuska, ale proti armádě Panfu a navíc Herbertovi nezmůžu nic než jejich posunutí o pár centimetrů dozadu. Proto potřebuji tebe. Jirka Rarach ti řekl, že jsi dobrý ninja, protože dokážeš ovládat všechny živly. Jenomže to není vše. Vidíš támhletu obrovskou masu sněhu? Pokus se ovládnout svou mysl a zvedni ji do výše.”
Mv100 se zadíval na obrovskou sněhovou kouli a začal se soustředit. Zmobilizoval všechny své síly, ale sněhem neposunul ani o kousek.
„Teď já,” řekl Sensei a usmál se. Sníh se náhle vznesl do vzduchu a jeho tvar se změnil. Místo koule Mv100 spatřil iglú.
„Pojďme dovnitř,” namířil Sensei ploutví na iglú. Mv100 uposlechl jeho rozkaz.
Vevnitř panovala naprostá tma. Sensei vtiskl nějaký předmět do ploutve Mv100. Byl to jeho amulet.
„Podívej,” řekl mistr a vytáhl svůj přívěšek, „vidíš nějaké rozdíly?”
„Ano. Váš amulet svítí mnohem více.”
„Co dál?”
„No, asi nic. Počkat! Reliéfy živlů jsou na vašem amuletu propojeny jakousi čarou, nebo tak něčím.”
„Správně. Toto a také věci, které jsem já dokázal se sněhem a ty ne, je znamením, že jsem pravý sensei, mistr Card-Jitsu. Pro dokonalé ovládnutí živlů je nestačí jen všechny ovládnout. Je třeba všechna umění propojit. Pak se student stane mistrem a může učit ostatní studenty.”
„To je hezké, ale já mám svou práci a nemám čas učit se, jak být senseiem. Stejně by mi to nešlo,” odporoval Mv100. Sensei se na něj zkoumavě zahlédl. Zvedl obočí, aby mu mohl Mv100 vidět do očí.
„Mv100, ze všech agentů, kteří kdy prošli mým učením, jsi ten nejschopnější. Pokud nechceme zkázu Clubu Penguin, je životně důležité, abychom měli dva mistry v Card-Jitsu. Síly elementů se neřídí jednoduchou matematikou. Když dva tučňáci vedle sebe působí silou, je ta síla větší, než dvojnásobek síly, kterou působí jeden tučňák. Ty navíc můžeš spojit síly ninji a agenta. Jménem našeho ostrova tě žádám, aby ses ujal učení! Stejně trvá jen měsíc.“
Mv100 se zamyslel. „No tak dobře, když je to tak nutné.“
Sensei vzal do ruky amulet, který patřil Mv100 a obřadně jej dal na krk Mv100. Agent M zjistil, že mu nákrčník přirůstá k tělu.
„Staniž se senseiem Mv100!“ zahromoval Sensei - a s ním i oheň, voda a sníh.

Toť překvapení
Z únosu nic není
Jan Ploutvotleskač