„Začneme ihned,“ řekl Sensei, když Mv100 započal svou cestu k ovládnutí živlů.
„Jak?“ zajímal se novopečený minaraj (učedník).
„Musíme zjistit, který element dokážeš ovládat nejvíce. Následuj mě,“ vysvětlil učitel a odešel do tmy. Mv100 se lekl. Vždyť tam nic neuvidím! Přesto vykročil. Zjistil, že dokáže vidět i v šeru. Obrysy předmětů jeho zrak pozoroval jako zelené čáry. Náhle se rozsvítilo světlo. Vycházelo z obří koule ohně, která se vznášela ve vzduchu. Vedle ní visela koule vody a koule sněhu.
„První věc, kterou si musíš uvědomit,“ překřikoval Sensei vítr, který všechny koule nadnášel, „je, že kruh je podstata všeho. První Sensei Card-Jitsu se narodil na dokonale kruhovém ostrově a poprvé ovládl živly, když stál v křídou vyznačeném kruhu. Nyní se pokus zničit jednu z koulí!“

Mv100 se zadíval na ohnivý míč. Tak, jak ho to Sensei kdysi učil, začal si představovat, jak světlo pomalu uhasíná, až zmizí docela. Za chvíli se to začalo opravdu dít. Po minutě a půl koule zmizela. Minaraj se zaměřil na vodu a představil si, jak se soustava rozpadá na jednotlivé kapky, které se okamžitě vypaří. Zničit vodní masu mu trvalo asi padesát vteřin. A teď sníh. Klíčem je sníh za pomoci mysli rozpustit. Mv100 se soustředil, soustředil… O třicet vteřin později už nebylo žádné sněhové koule.
„Dobrá práce. Tvé skóre je 91-48-26. Čísla označují počet sekund, které jsi potřeboval k překonání síly jednotlivých elementů. Je jasné, že nejlépe ovládáš sníh,“ řekl Sensei a dotkl se symbolu sněhu na amuletu Mv100. Bílá barva chvíli prudce zazářila, ale pak opět pohasla.
„Jaké byly vaše výsledky?“
„Také jsem zvítězil ve sněhu. Má čísla byla 53-81-19.“
„Takže jste lepší než já?“
„Zatím ano. Nenarodil ses do rodiny, která by tě odmalička učila umění Card-Jitsu. Je pochopitelné, že ti některé věci nejdou nejlépe.“
„Jak budeme teď pokračovat?“
„Stále musíme měřit tvé dovednosti. Potřebuji vědět, jak silné karty dokážeš používat.“

„Vem si tohle,“ vyzval Sensei svého minaraje. Mv100 vzal do ploutve kartu čísla 14. Zahleděl se na hroudu sněhu, která se pomalu zformovala do tvaru koule.
„Čtrnáctka by ti šla. Vezmi si šestnáctku.“ Mv100 s nemenším úspěchem vytvořil další sněhovou kouli. Karta čísla sedmnáct na něj už ale byla moc.
„Hm. Mám tu ještě jednu speciální, u tebe by mohla fungovat,“ zamyslel se Sensei a vytáhl z balíčku kartu s motivem P. S. A. „Agentská. Uvidíme.“
A povedlo se. Nakonec to šlo mnohem rychleji než u karty šestnáct.
„Proč jsem nemohl vytvořit kouli s číslem sedmnáct?“
„Dokážeš ovládnout pouze určitý počet sněhu. U každého živlu bude toto číslo jiné. V průběhu výcviku se bude stále zvyšovat. Nakonec bys měl umět hrát s kartami číslo dvacet sedm. Můj rekord je třicet.“
„Aha. Budete na mně měřit ještě něco?“
„Trpělivost, minaraji, trpělivost. Mé učení trvalo přes rok a ty musíš být hotový do měsíce. Musíš uznat, že je to tak trochu sešup. Správný sensei musí čekat a hledat moudrost.“
„No jo. Nakonec po mně budete chtít, abych psal haiku.“
„Abych pravdu řekl, právě jsem tě to chtěl naučit.“

„Musím tady psát básně/prý to zachrání/co znám od narození.” odříkal plynule Mv100 a zvedl zrak k Senseiovi. Ten se potutelně usmíval.
„Pro své první haiku sis zvolil zajímavý motiv. Byl bych raději, kdyby to bylo něco s elementy, ale co se dá dělat. Neřekl jsem ti, že námět básně ovlivní tvou celou kariéru mistra Card-Jitsu. Budeš zván Sensei stížností.”
„Hej! To není fér,” rozzlobil se naoko Mv100, „proč jste mi to nepověděl?”
„Nikdo to nesmí vědět. Nevěděl jsem to ani já…“
„Jaké je vaše plné senseiské jméno?”
„Nejsem na něj příliš pyšný.”
„Ale no tak. Já se vám smát nebudu.”
„Když myslíš… Byl jsem nazván… Senseiem záchodu,” řekl Sensei a sklopil hlavu.
Mv100 opravdu jen stěží potlačil smích.

Teď stál minaraj v křídou nakresleném dokonalém kruhu. Sensei na něj mluvil zvnějšku.
„Učíš se umění živlů už tři týdny. Nyní nastane přelom ve tvé životní cestě. Jakmile o to požádáš, staneš se mistrem Card-Jitsu. Až se tě zeptám, musíš mi nahlas, jasně a zřetelně odpovědět „Chci.”. Rozumíš mi?”
„Ano. Ehm, mistře, co jste myslel tím přelomem v živo-” chtěl se Mv100 otázat, ale litanie Senseiových slov jej přerušila.
„Červený tučňáku Mv100, potomku rodu Stů, absolvente Tučňácké akademie, agente obou agentur Clubu Penguin a můj jediný učedníku, řekni, chceš se stát právoplatným mistrem umění Card-Jitsu?“
„Chci,“ sdělil lakonicky Mv100.
Zablesklo se a zvedl se vítr.
„Větře, čtvrtý živle!“ zakřičel Sensei, „vdechni tři elementy do senseie Mv100!“
Za chvíli bylo po všem. Mv100 zmateně zamrkal.
„Hej! Já mám vousy!“ zvolal zděšeně.

Jan Ploutvotleskač vousy nemá. Vůbec mu to ale nevadí. Agentské příběhy se vrací!