Lední medvědice – Část druhá
napsala Dafnia

„Poprvé jdeš pozdě,“ usmíval se Gary, když Agent M vběhl do centrály. Jakmile ale spatřil jeho výraz, úsměv mu z tváře zmizel.
„Stalo se něco?“
Mv100 se zhluboka nadechl a všechno mu vypověděl. Gary přikyvoval a jeho tvář se stávala bledší.
„Herberta se nebojíš, ale medvědice ano?“ popíchnul ho Mv100.
„No, víš, je možné, že tu brzo budeme mít malé medvídky…“ poznamenal Gary a otřel si brýle o plášť.
„Tak jako tak to musíme říct Directorovi,“ vstal Gary od stolu. Oba se vydali do místnosti, kde sídlil ředitel.

„Dire… Nemáš uniformu,“ poznamenal Gary, když vešli dovnitř. Aunt Arctic na sobě měla svou oblíbenou růžovou čepici a svetr stejné barvy. Seděla za počítačem a mračila se.
„Tohle už je popáté, co se nám Bílý lotus dostal do systému. Určitě to byl, kdo nám vyhodil pojistky!“ rozhodil rozhořčeně křídly Director.
„Bílý lotus?“ zeptal se Mv100.
„Nějaký hacker,“ upřesnil Gary.
„Ale kvůli tomu tu asi nejste. Co se děje?“ zavřela Aunt Arctic notebook a přes své brýle se podívala na agenta. Mv100 vzdychl a vypověděl celý příběh od začátku.

„Zajímavé…“ utrousila Aunt Arctic, když Mv100 dovykládal.
„A co ta Hannah?“ ozval se Gary.
„Helena,“ opravil ho Mv100.
„Hannah. Není zachycená na žádné kameře. Nemohla se dostat dovnitř. Není agent. Vlastně ani nevím, kdo to je. Podle počítače neexistuje,“ odpověděl Gary, který se mezitím přesunul k počítači a něco na něm hledal.
„To není možné! Viděl jsem ji, dokonce mi dala tuhle kostku!“ rozzlobil se Mv100 a vytáhl z kapsy kabátu měděnou věcičku. Director si překvapeně sundala brýle a vzala kostku do křídel.
„O tom musím napsat…“ zabručela si pro sebe.
„Co dělá?“ zeptal se Jet Pack Guy, který se náhle objevil ve dveřích.
„Zpívá,“ odpověděl jednoduše Mv100.
„Zpívá?“ vystrčila ze skříně hlavu Dot.
„To tu nemůžu mít ani trochu soukromí?“ zvolala Aunt Arctic.
„Takže zpívá?“ ignorovala Dot Directora a vyšla ven ze skříně. Mv100 neodpověděl, jen si vzal kostku a vyhodil ji do vzduchu.
„Do – re – mi,“ zazpívala kostka a znovu přistála v křídle.
„Úžasný mechanismus!“ vzal Gary kostku a také ji vyhodil. Protestující kostka přistála Garymu v křídle tiše.
„Jako obyčejná. Proč zpívá jen, když ji má Mv100?“ podotkla Dot.
„Nevím. Ale před nějakou dobou, když jsem hledal stopy po Herbertovi, jsem našel stříbrnou,“ přiznal Gary a ze své kapsy vytáhl další kostku. Mv100 je obě vzal a naráz vyhodil do vzduchu.
„Do – re – mi – fa – so – la…“ zazpívaly kostky o tři tóny navíc.
„Ještě dvě noty!“ zvolala nadšeně Dot.
„Jenže další kostku už nemáme,“ zchladil její nadšení Jet Pack Guy.
„Když už jsme u toho, v lese máš dáreček,“ otočil se Mv100 na Guye.
„Tu medvědici? Už letím,“ usmál se Guy a zmizel.
„Ten snad opravdu slyšel všechno! Takže zlatá kostka zahraje konec? Úžasné! Opravdu o tom musím napsat,“ usmála se Aunt Arctic a naklonila se k počítači.
„Úplně zapomněla na toho hackera,“ zašeptal Gary a kývl na Agenta M, aby jej následoval.

„Co děláme v tvé laboratoři?“ zajímal se Mv100. Gary tu měl obrovské množství svých vynálezů, všechny končící na 3000.
„Chci zanalyzovat tu kostku,“ odpověděl Gary a otevřel skener.
„Jak?“
„Rozložím molekulární částice a atomy a ty se zaznamenají. Přenesou se na disk a po zpracování počítačem se mi na monitoru ukáží jako 3D obraz, i s vnitřkem.“
„Slovensky, prosím…“ řekl nejistě Mv100.
„Ofotím do počítače kostku i s vnitřkem,“ zestručnil výklad Gary a podíval se na agenta jako na neschopného hlupáka.
Mv100 vložil obě kostku do skeneru a zavřel ho. Chvíli bzučel a svítil.
„Pojď, už je to hotové!“ kývl Gary na agenta. Na monitoru byly kostky ve 3D. Gary je pomalu otáčel pomocí myši.
„Podívej se na tohle… Úžasné! Tělíska v kostce se vznášejí, nejsou tam napevno,“ řekl Gary a přiblížil obraz. Vevnitř se nacházely tři strunky, které kroužili po vnitřním obvodě a jedna menší kostka. Gary stisknul tlačítko „Zatřást“. Obraz se roztřásl a malá kostka pomalu narážela do strunek.
„Nádhera,“ vzdychl Mv100.
„To zařízení je galaktické! Ale ne naše.“
„Ne naše? Jak to myslíš?“ vyzvídal Mv100.
„Nevyrobil jsem ho já, ani nikdo odsud.“
„Je z vesmíru?“ zeptal se agent.
„Z budoucnosti,“ opravil ho Gary.
„Cože?“ zvolal překvapivě Mv100.
„Jo. Ale Odhrnovač času 3000 už je vypnutý. A tohle tu muselo být už dávno před prvním spuštěním…“ přemýšlel Gary.
„Tak jak se to sem dostalo?“ zajímal se agent.
„Nevím. A to se mi nelíbí. Dávám ti to jako misi. Vypátrej tajemství kostek a…“
„Utekla!“ vběhl do místnosti Jet Pack Guy.
„Kdo?“
„Lední medvědice. Není tam.“
„Musí tam být!“ odporoval Mv100.
„Vypátrej tajemství kostek a najdi poslední,“ dopověděl Gary.
Mv100 přikývl. „To bude náročné. Jdu na to.“