Mv100 se potil na saních na Sled Racing. Herbert už skoro kapituloval, ale měl jednu podmínku. Kdo vyhraje hru, bude mít Club Penguin. Nebo snad už Club Bears. Mv100 totiž moc Sled Racing neuměl.
„Tři… dva… jedna… Start!“ „Kláda-pařez-skokánek-LED!“ Mv100 zrychlil. Měl velký náskok před Herbertem, ale ten se stále zmenšoval. Náhle se před ním objevil – cíl! Mv100 projel cílovou čáru. Náhle měl v sobě pocit. Znal ho, ale nikdy ho nepocítil tak moc. Bylo to přátelství k Clubu Penguin, Icebergu, všem tučňákům a nenávist k Herbertovi, Kluzymu a Panfu. Herbert zdrceně projel cílem.
„TO SNAD NENÍ PRAVDA! POŘÁD JE TO TU TUČŇÁKŮ – TUČŇÁKŮ – TUČŇÁKŮ!!!!!“
Herbert tak třískal do ledu, (neztratil klíč od medu!) až se propadl do vody, všichni co mu sloužili s ním, a protože pod tím místem byl malý vodní vír, objevili se za chvíli dva kilometry od Icebergu. Led se hned zacelil. Mv100 blaženě vytáhl vysílačku.