Vysoko nad ostrovem se vznášela vzduchotěsná kapsle. V nepohodlné pozici v ní stál lední medvěd. Asi deset metrů od ní letěla druhá, menší kapsle - v ní byl krab. Herbert tomu nerozuměl. V jednu chvíli zažíval triumf - zkopíroval puffly Tety Articové - a teď? Když bezpečnostní systém před několika týdny instaloval, napsal na sklo černou fixou sám sobě drzý vzkaz: „Prohrál jsi, hlupáku!“. Klutzy také přemýšlel. Hlavou se mu honily myšlenky rázu: „Cvak, cvak, cvakity cvak, klep, klep, klep...“.
Na ostrově Auguenti, kde ležela základna Penguin Secret Agency se ale slavilo. Opěvování byli zvláště komunikační agenti. Davem se nesl drb, že je Director ocení nejvyšší cenou - svou identitou. Ve skutečnosti tomu ale nikdo nevěřil. Někteří dokonce pochybovali i o tom, zda vůbec Director nějakou civilní identitu má. Většina agentů si myslela, že je to Rory, malá část se domnívala, že Directorem je Sensei. Pár lidí spekulovalo o tom, zda by Director mohla být žena, například Aunt Artic, ale takových lidí bylo poskrovnu. Pravdu věděli jen tři tučňáci a brzy se ji má dozvědět onen hacker se jménem, které si nikdo nezapamatoval. Jenže realita má jiné plány...
Monotónní ticho v Herbertově kabině prorazil hlas počítače.
„Pane, vzdušné proudy vaši kabinu zanesly trochu jižněji, než se předpokládalo. Mám zahájit přistávací sekvenci?“
Herbert v souhlasném smyslu zabručel. Na obrazovce umístěné ve skleněném okně se objevily údaje o přistávacím manévru. V místě přistání se nachází tři ostrovy, autopilot přistane z bezpečnostních důvodů na tom největším. Herbertovi obrysy tohoto souostroví něco připomínaly, nemohl si však vzpomenout co.
Directorovo bratrstvo si udělalo pohodlí v místnosti Omega.
„Konečně můžu sundat ten zatracený převlek,“ řekl Director a sundala si převlečení.
„Ehm, jak vám teď mám říkat?“ zeptal se evidentě zmatený Mv100.
„Och, nyní jsem Teta Articová. Chcete autogram?“ zahýbala novinářka obočím.
„Jo,“ rozesmál se Mv100, „možná jindy. Ale jak jste se vůbec dostala k tajné službě?“
V dáli se ozval výbuch. „Nic důležitého“, jen jedné únikové kapsli selhal hlavní padák. Nic, co by za cenu poněkud tvrdšího dopadu nespravil padák záložní. Herbert okamžitě vystoupil a začal zvracet. Klutzy ne.
Pardon, nestihl jsem vám říct, jak se Aunt Artic dostala k tajné službě, že? No, možná jindy.
Další dotaz červeného tučňáka zněl, pro je tak nutná ochrana Directorovy identity.
„Bohužel, jsem žena. A ty jsou velmi náchylné k vydírání a unášení. Ovšem kdo by si dovolil na tajného Directora, u kterého tučňák nikdy neví, na čem je?“
Herbert uviděl světýlko. A i v hlavě se mu rozsvítilo - už ví, co mu připomněly obrysy na obrazovce. Hurá, překvapí tučňáky ze zálohy!
A tak se stalo.

Naštěstí Herberta chytili.

A zavřeli do klece. I s Klutzym.

Jenomže z klece uprchl.
„Kde je?“
„Na chodbě L3!“
„Á, zatracené smrtící lasery!“
„Ty jsi rozkázal, aby je zapnuli!“
„U Tučňáka, moje paruka!“
Ano, i superkomando může být zmatené.
„Pozor, vylil jsi plechovku se žlutou barvou!“
Cityelefant, který stál na chodbě o patro níž byl rázem žlutý tučňák. Stále ještě nemohl uvěřit tomu, že málem zabil svého bratra-agenta, a teď na něj ještě někdo vylil tuhle barvu. S povzdechem se rozhodl, že si dá pizzu. Třeba na to zapomene.
Herbert byl konečně šťastný. Získal plány P. S. A. na jeho definitivní zastavení, dva telefony a jednu čokoládovou tyčinku. Klutzy utíkal hned za ním. Vzhledem k tomu, že si mohl Herbert budovu prohlédnout z výšky, alespoň částečně se v ní orientoval. Takže věděl, kde je sklad Jet Packů...
Běžel velmi rychle. Asi dvacet metrů za ním běželi Gary, Director, Mv100, Ccdn, Lisured a Teri2. Tušili, do jaké části budovy Herbert míří.
O dvacet vteřin později už Herbert mačkal kliku skladu. Rychle papadl jeden JetPack s extra palivem a utíkal ke startovací plošině. Jet Pack Lisured si zaboha nemohl vzpomenout, kam dal svůj LisuJetPack 4500 od Garyho. Herbert si už upevňoval popruhy.
„Klutzy, vyskoč mi na rameno! Kde se to zapíná?“
„Agenti, musíme ho zastavit!“ sípal Director.
„Jste chlap, dokážete to,“ povzbuzovala jej za běhu Teri2.
Kéž by, měl už Director na jazyku, ale uvědomil si své utajení.
Ccdn vyskočil a popadl Herberta za nohy. Za chvilku se ostaní agenti vrhli na další části chlupatého těla. Herbert se zmítal, ale to nepomáhalo. Nakonec si Klutzy vzpoměnl, že je krab a začal štípat. To tučňáky setřáslo. Herbert zatáhl za šňůrku, čímž zažehl motor.
„Sbohem, Plivající Tučňáčí Antiinteligenti! Připravte se na zničení!“
A odletěl. Všichni byli zklamaní. Už to bylo tak blízko a zase nic.
„No,“ usmál se Gary, „aspoň, že jsme celí a všichni.“
„Tím bych si nebyl tak jistý,“ odporoval Mv100 se strachem ve hlase. „Kde je Director?“
Chvíli se rozhlíželi po okolí, ale pak jim to konečně došlo.
Vzhlédli k nebi.
Na popruhu Herbertova Jet Packu se křečovitě držel zelený tučňák v černém maskování a doufal, že ho nezradí náhodný poryv větru...