„To snad není možné! Ten růžový?“ zeptal se Mv100.
„Ano,“ odvětil Director. Vzápětí zakřičel. „Musím se podívat na své puffly!“ Odběhl.
Tým se na sebe podíval.
„Asi si z něho... dám příklad,“ vydechl Lisured.
„Těžko tomu uvěřit. Cityelefant byl můj přítel,“ řekla Teri2.
„Byl?“ zašeptal Ccdn.
„Půjdu zkontrolovat ty své puffly. Sraz tady za půl hodiny,“ rozhodl Mv100.

„U mě dobrý.“
„Já mám všechny.“
„Taky.“
„U mě též.“
„Problém je v tom,“ ozval se za nimi hlas, „že mě všichni zmizeli.“ Director vypadal, že brzy omdlí.
Directorovi zazvonil telefon. A Teri2, Ccdn, Mv100 a Lisuredovi také.
„Háló? Zde agent Ccdn!“
„Teri2, na přijmu!“
„Agent Lisured vždy připraven! Kdo volá?“
„Tady agent Mv100!“
Centrálou EPF se rozlehla směsice hlasů. Po několika minutách všichni domluvili.
„Řekli vám to samé co mě?“ zeptal se Lisured.
„Asi... ano,“ řekla Teri2.
Místností se rozezvučel hluboký hlas. Všichni se otočili. Ten hlas vycházel z velké širokoúhlé obrazovky.
„Ano, moji milí malí přátelé, jsem to já,“ oznamoval Herbert.
„Myslím, že se brzy setkáme blíže, než vám bude libo. Zatím sbohem, hahahaha!“ Obraz ledního medvěda zmizel.
„Můžete mi to pustit znovu? Políčko po políčku, prosím,“ řekl Gary, který vystupoval z výtahu. Director beze slova vyklepal na řídícím počítači pár příkazů.
„A..................N.................................O,...............M.................O...................J..................I..............
....M....................I......................L.............Í...“ ř-í-k-a-l--p-o-m-a-l-u--H-e-r-b-e-r-t.
„Stopněte to!“
„Cityelefant!“ zakřičela Teri2. Opravdu, nalevo od Herberta, za Klutzym, se ukázal růžový tučňák.
„Nevypadá, že by byl při smyslech,“ kroutil hlavou Gary.
„Tak či tak,“ povzdechl si Director, „už zmizelo pět tučňáků a mí pufflové.“
„Nesmíte spát doma, pane, to je jasné,“ říkal Gary.
„Mohli by vás taky unést,“ dokončoval Ccdn.
„Ustelu si ve strojovně. Agenti, rozchod!“ Director vešel do malé místnůsky, které si málokdo všiml.
„Doufám, že ho tam nesežerou pavouci,“ usmál se Ccdn.
„Radši půjdeme domů,“ pokýval hlavou Lisured.

Tým se díval na Penguin TV News.
„Vítejte u večerních zpráv! U vašich obrazovek vás vítá Elvíra Krevetová a Herman Ploutvička. Jako první zprávu tu máme vyhlášení pohotosti, kterou vydal Gary dnes odpoledne. Ve studiu už ho vítáme!“ Moderátorka se evidentně příliš nevyspala.
„On tam fakt vlez,“ vydechl Ccdn.
„Tak pane Gary, co bylo důvodem vyhlášení 1. stupně pohotovosti? Z neověřeného zdroje máme informaci, že jde o únosy tučňáků Herbertem.“ Moderátorka se usmívala. Možná by se usmívala i kdyby jí řekli, že jí za chvíli useknou hlavu.
„Promiňte, ale mám zakázáno o tomto mluvit,“ omlouval se Gary. To moderátory vykolejilo.
„Aha... Hmm... A nyní... Hmmm.... Předpověď počasí!“
Mv100 přeladil na kanál 601. To byla Agentská televize, kanál pro velmi důvěryhodné. Povětšinou tam vysílal Director.
„Agenti, konečně jste přeladili,“ uvítal je filtrovaný obraz.
„Zatím máme 24 unesených, z toho dva agenti. Situace je špatná, navíc se nám znovu ohlásil Herbert. Dostavte se zítra v deset hodin na TTO*! Všeobecná konference. Loučí se Director.“
Obraz se změnil v šum.
*Tři tajemné ostrovy

Tak teď si neví rady ani Jan Ploutvotleskač! Je jasné, že tučňáky unáší Herbert, ale proč? Clubu Penguin nastávají temné časy. Rozvázání uzlu v dalších dílech Agentských příběhů!