Díl pátý: Vzestup Auk-jentův

Auk-jentovy ruce popadly Mv100 a chvíli s ním třásly. Když už nebohý agent málem ztratil vědomí, pustily ho a on spadl na podlahu. Kolem klece, která vzápětí praskla, se objevil vír energie. Za chvíli se zablesklo a na stole ležel černý tučňák, oblečený naprosto stejně jako Mv100. Oba se na sebe chvíli podívali a pak se Auk-jent podíval na své ploutve.
„Já… já mám zase tělo!“ řekl a začal se smát. „Ta helma je sice na nic, ale zbytek ujde a podívejme se, co to tu máme – klíč od tvého iglú!“
„Nech ho být!“ řekl Mv100 a chtěl na Auk-jenta skočit. Ten jej však odmrštil do vzduchu jedním pohybem ruky.
„Asi bych si měl říkat nějak jinak, když jinak vypadám. Co takhle 001vM, jako opak Mv100, co říkáte?
Ne, to je divné. Radši Xyzlokp. Ne, to je ještě zvláštnější. Už vím! Budu si říkat Atem, podle názvu Agent temna. Tak jsem to řekl té holce. No nic, vážení, já mizím!“ Atem slezl se stolu a vyběhl směrem k výtahu. Gary běžel za ním, ale Atem jej vyhodil do vzduchu stejně jako předtím Mv100.
„Myslím, že máme problém,“ řekl Mv100 a spadl ze stropu.
Aunt Arctic jen sáhla do skříně a vytáhla své maskování. Potom předstoupila před velkou obrazovku a řekla: „Zahájit vysílání.“
Světla zhasla, až na jedno, které se zamířilo přímo na Aunt Arctic. Ta ještě zapnula zařízení na změnu hlasu a stala se opět Directorem.
„Agenti,“ zahájil Director svou řeč, „náš ostrov je opět v nebezpečí. Zatím nevíme, o co přesně se jedná, můžeme si však být jisti tím, že je to nouzová situace. Agenti, kteří jste ve svých iglú, zabezpečte dům agenta Mv100. Všichni ostatní agenti se okamžitě přihlásí na základně. Konec.“
„Já jdu domů,“ řekl otřesený Mv100, „musím se ujistit, že se pufflům nic nestalo.“
„Myslíš, že může pořád být ve stínech?“ zeptal se Gary.
„Asi ne. Určitě ne. Teď, když má tělo, může nám škodit, ale aspoň musí nechat na pokoji ty stíny.“
„Atem… Auk-jent… Určitě už Sensei neví nic dalšího?“ ptala se Director.
„Nevím, možná byste se ho mohla zeptat sama,“ odsekl Mv100 a teleportoval se domů.
Atem už tam samozřejmě byl a vrtal se ve skříni Mv100.
„Co myslíš,“ obrátil se na něj po chvíli, „mám nosit tuhle paruku nebo tuhle?“
„Tuhle,“ řekl Mv100 a ukázal na jednu z nich.
„Díky,“ poděkoval Atem a pokračoval ve výběru oblečení.
„Takže ty jsi několik tisíciletí stará bytost,“ musel si to zopakovat Mv100, „a hlavní věc, která tě zajímá, je, jaké budeš nosit oblečení?“
„Vlastně ano,“ řekl Atem a obul si králíčkové pantofle. „Když jsem si okopíroval tvé tělo, dostal jsem i něco z tvých vlastností a vlastností tvých předků. Vsadím se, že máš v rodokmenu minimálně jednoho fintila.“
„A co uděláš, až si vybereš oblek?“ divil se Mv100.
„To ještě nevím,“ přiznal Atem, „Ale určitě to bude něco zákeřného, jako třeba ovládnutí světa. Tak, jak vypadám?“
Mv100 vyprskl smíchy. Atem si oblekl hnědou paruku, sluneční brýle, černý agentský oblek a přes to všechno přehodil dlouhou zelenou šálu. Potud relativně dobré, ale celkový dojem hodně kazily ty boty s králíčky.
„Módní vkus mám starý pár tisíc let. Oblekl jsem si něco směšného?“
„No, vlastně…“
„Tak mi to neříkej. Zkazil bych sám sobě dojem,“ přerušil jej Atem.
„Ale teď vážně. Dlouhou dobu ses schovával ve stínech a nezněl jsi tak přátelsky jako teď. Co máš v plánu?“
„Nejdřív k tomu prvnímu tvrzení. Auk-jent je už minulost. Ačkoliv jsme svým způsobem ta samá osoba, já se nikdy nebudu chovat jako on. On už by vás asi všechny odpálil na Měsíc a ani by si nevzal boty. Teď k tomu plánu. Právě teď plánuji velmi rychle zmizet.“
Zasmál se a vypařil se. Zbyl po něm jen jeho stín, který jej následoval až o několik chvil potom.