Kapitola čtvrtá: Výprava

Původní předmluva: Předem chci upozornit, že tato kapitola byla napsána ještě v lednu, kdy nikdo neměl o duhových pufflech ani dalších změnách na CP ani ponětí.

Mv100 se usadil do jednoho z křesel. Kniha doktora Pizzatrona byla nesmírně zajímavá. V některých momentech by si čtenář mohl myslet, že je doktor, jak se říká, šílený vědec. Jiné stránky rukopisu byly však velmi seriózní. Výprava doktora Pizzatrona byla na počátku šestnáctičlenná. Doktor chtěl prověřit hlavně některé své domněnky ze své předchozí výpravy. Jako jeden z mála vědců se domníval, že jeden z těchto ostrůvků je Rockhopperův ostrov. Jak sám psal, bohužel se mu to nepotvrdilo prokázat. Členové expedice se nakonec tedy museli věnovat zkoumání rostlin. Jediným významným nálezem cesty bylo objevení duhového puffla. Nakonec se ale ukázalo, že to byl puffle jednoho ze členů, který trpěl nemocí Duhovkou. Doktor Pizzatron poznamenává, že je to velmi vzácná nemoc a on přece nemohl tušit, že by ji ten puffle mohl mít! Takže cesta byla vlastně zbytečná. Na zpáteční cestě ale expedici překvapil neznámý tvor, kterého doktor pojmenoval „Pseudomedvědem“ a zařadil jej do čeledi Yetiů. Tento tvor, jakmile je spatřil, se na ně vrhl a chtěl je zabít. Přitom vydával zvuky, které Pizzatron popisoval takto: „Při troše fantazie se v těchto skřecích dala vysledovat slova. První výkřik bych označil jako „Tučňáci!“. Poté se na nás vrhl (viz. výše) a vydával krátké zvuky, jakoby písmena E, P a F. Další zvolání připomínalo: „Našli mě!“. Poté se Pseudomedvěd zarazil a vydal se na útěk, při kterém zcela zřetelně vykřikoval: „Kluci! Kluci!““
Mv100 si byl už zcela jist. Herbertův krabí pomocník se přece jmenuje Klutzy, což se vyslovuje… Klucy. Další důkazy nepotřeboval. Knihu vrátil a vydal se do svého iglú.

Agent M věděl, že každé práci v terénu předchází dlouhá doba studia. Tu on ale neměl rád. Navíc ji za něj vždycky udělali jiní. Mise Karel byla ale tak tajná, že jediný, kdo by podklady mohl připravit, byl Gary. Ten ale pracoval na otevření jakési bedny se starožitnostmi, takže Mv100 na to zbyl sám. Atlas Souostroví Penguinského moře byl velmi tlustý. Sdružení ostrůvků Jetamtolikostruvkužetoaninespočitaš tam bylo rozebráno asi na čtyřech stránkách. Ostrov, označovaný číslem 16 se nacházel téměř uprostřed souostroví, které svým tvarem připomínalo trs hroznového vína. Tam se podle Pizzatrona nacházelo Herbertovo bydliště. Zazvonil mobil. Mv100 jej bezmyšlenkovitě přijmul.
„Tady Mv100! Kdo volá?”
Z telefonu se ozval bzučivý hlas.
„Agente M! Připrav se na zničení!”
„Kdo volá?”
„Ten, jehož jméno můžeme vyslovit!”
„KDO VOLÁ???”
Tiše: „Já.”
Poté neznámý volající hovor přerušil. Mv100 zakroutil hlavou. Takový hovor už jednou zažil. Bylo to ale v rámci přijímacích zkoušek do P. S. A. Úkolem bylo, odhalit identitu volajícího, což Mv100 málem nezvládl. Teď na to ani neměl čas. Pak se zarazil. Tučňák, který mu volal, jej oslovil… agente M! A to byla identita, které byla přísně tajná a momentálně ji znali jen Gary, Rookie, Jet Pack Guy, Dot, Lisured, Ccdn a Teri2. Pokud to tedy nebyl jeden z nich, hovor znamenal vážné narušení bezpečnosti. Mv100 se okamžitě rozhodl přeřadit tuto událost na nejvyšší prioritu. Nejdříve se podíval do seznamu přijatých hovorů. Volající použil skryté číslo. Potom zatelefonovat Rookiemu a Ccdnovi, kteří byli oba svými vtípky proslulí. Oba však všechno popřeli. To bylo špatné…

Teď už se ale musel Mv100 opět soustředit na misi Karel. Vzhledem k okolnostem se rozhodl zkrátit přípravu a vyrazit co nejdříve. Ten, jehož jméno můžeme vyslovit… Byla to jasná narážka na populární animovaný seriál Haryk Lotr a Doldelord, ale co může mít seriál společného se zničením agenta M? Gary byl už o všem informován a pověřil pátráním několik nových agentů. Ať se v branži otrkají, říkal. Ale to už teď nebyla starost Mv100. Bylo nutné vyrazit. Vyrazil do Beach, kam právě přijížděl pravidelný trajekt Club Penguin Island – Punto Fijo. Punto Fijo byl ostrov, který se nacházel dva kilometry od Jetamtolikostruvkužetoaninespočitaš. Byla tam rybářská kolonie a podle všeho byli tamější tučňáci důvěřiví – a hlavně půjčovali loďky. Tak se měl Mv100 v plánu dostat k cíli.

Jan Plotvotleskač si asi zlomil ploutev. Na další díl Agentských příběhů si počkáme!