Třetí řada

Třetí řada vznikala v letech 2011-2012. Byla to první řada, která nevyšla naráz, ale vycházela postupně, prvně se tu objevila postava Jana Ploutvotleskače. Poprvé také v příběhu figurovaly i jiné postavy, než Mv100 a ty oficiální z Clubu Penguin. Jako herci se přihlásili Lisured (Jet Pack Lisured), Ccdn a Teri2.

Skoro každý tučňák na ostrově chová puffly - malá chlupatá zvířátka. Co když je to ale Achillova pata celého ostrova?

Kapitola první: Ztracený puffle

Mv100 a Gary seděli v Pizza Parloru a číšník jim zrovna přinášel pizzy.
„Tady jedna sýrová,“ řekl číšník.
„To jsem já,“ přihlásil se Gary,
„A jedna pizza s krevetami?“
„Tady,“ řekl Mv100.
Byl to bez měsíce rok od té chvíle, kdy Herbert naposledy zaútočil na ostrov ve velkém. Samozřejmě, bylo tu mnoho menších útoků, ale... ty se nepočítají.
„Už je na ostrově docela dlouho klid, ne?“ řekl Gary a zakousl se do pizzy.
„Hm, sýrová, tu já nejraději,“ mlaskal.
„Máš pravdu,“ řekl Mv100 a chtěl něco ještě dodat, ale náhle Garymu zazvonil mobil.
„To je od policie,“ vysvětloval.
„Zde Gary! Cože? Dobře. Kdy, jak? Nevíte. Aha. OK, jedu tam s jedním expertem! Ale, počkejte ještě! No. A staral se o toho puffla ten tučňák důkladně? Jestli se o něj staral důkladně! Proč? Jéjda, logiku, logiku! No když mu ten puffle utekl... Víte co, já tam prostě jedu. Konec.“
„To byl Nahluchlec?“ zeptal se Mv100. (Nahluchlec byla samozřejmě jen přezdívka)
„Jo. Nějakýmu tučňákovi se ztratil puffle a nějak jinak než normálně... Budem tam muset jet. Spořádej tu pizzu a nachystej si teleport na IGLOO 165897.“
„Dobře.“
Spolykali pizzu a ihned se vydali do igloo, které mělo změnit běh událostí na Clubu Penguin...

Pan Nahluchlec je přivítal v igloo brečícího růžového tučňáka.
„Prý mu utekl jeho nejmilejší puffle, byl červený. Jmenoval se Duffy a byl 2 roky starý. Velmi poslušný. Hmm, hmm. Staral se o něj skoro nejvíce ááá... co jsem to - Ahá! Že normálně pufflové nechávají dopis na rozloučenou, ale tenhle ne...“ Policista přešel do nesrozumitelného brblání, ze kterého bylo rozumět jen jednomu slovu.
„Hmmm, hmmm, únos, hmm, hmmm...“
„Že by únos?“ naklonil se Mv100 ke Garymu.
„No, je to možné. Alespoň se nebudeme nudit. Trošku ho vyslechnu a potom sem pošlu Rookieho bratra. Nový agent, ale ví toho, jako by u nás byl už sto let. Bratříček mu zřejmé všechno vyprávěl. Ale je trošku drzý a prostořeký... No, snad to nebude vadit,“ popisoval Gary agenta.
„Jak se jmenuje?“
„Ccdn.“
„Uf. To než přeříkám - “
„Tvé jméno taky není zrovna snadno vyslovitelné,“ usmál se Gary.
„OK. Mám jít do centrály?“
„Jo. Zatím ahoj,“ rozloučil se Gary a otočil se k majiteli igloo. Mv100 vyšel ven a teleportoval se na základnu EPF. Usadil se v pohodlém křesílku a... usnul.

Probudilo ho vyzvánění telefonu.
„Agent Mv100, co se děje?“
Hlas z telefonu mohl patřit tak dvanáctiletému tučňákovi.
„Haló? Gary tam není?“
„Ne, ale já jsem jeho zástupce. Co mu chcete?“
„No, něco jsme viděli.“
„A co?“ rozzlobil se Mv100.
„Mluvte!“

Co viděla parta tučňáků, která šla ze školy? Co, nebo kdo unesl puffla Duffyho? Nevrací se Herbert zpět na scénu? A co na to Jan Plouvotleskač? Sledujte další díl Agentských příběhů!

Kapitola druhá: Viděli Klutzyho

„No... My jsme... my jsme viděli - “
„Jestli je tohle nějaký hloupý vtip a já kvůli němu mám tepovou frekvenci sto osmdes - “
„Viděli jsme kraba!“ vykřikl hlas v telefonu. Červenému tučňákovi s červenou hornickou helmou na hlavě vyprchala z tváře všechna barva.
„Klutzyho?“ zeptal se Mv100 tiše.
„Ano.“
„Děkuji. Budu... Budeme se tím zabývat. Nashledanou.“
„Nashledanou.“
Mv100 se opřel o křeslo. Náhle se na výtahu ukázalo znamení, že je v chodu. Do centrály Elitní Tučňáčí Jednotky vstoupili dva neznámí tučňáci! Dveře výtahu se otevřely a opravdu vstoupili dva tučňáci - jeden na sobě kromě vikingské helmy a zelené barvy neměl nic a druhý byl velmi podobný Jet Pack Guyiovi.
„Kdo jste a co tu chcete?“ zakřičel Mv100.
„Klídek, kámo,“ odvětil tučňák v zeleném, „vsadím se, že znáš mýho bráchu, né?“
„Ccdn,“ odtušil Mv100, „a kdo je ten druhý?“
„To je - “ začal Ccdn, ale druhý tučňák se chopil slova sám.
„Jmenuji se Jet Pack Lisured.“
„Ach tak...“ pokýval hlavou Mv100. Chtěl ještě mladým (no, byli asi o dva roky mladší) agentům vysvětlit, že v centrále se nesmí chovat jako v Night Clubu, ale do místnosti náhle nepozorován vstoupil Gary.
„Tak co máš?“ otázal se Mv100 Garyho.
„Vypadá to, že toho puffla vážně unesli. Řekl jsem to nadřízenému,“ začal Gary.
„Ty jo, Gary, já myslel, že seš vedoucí tohodle koncernu,“ hvízdl Ccdn. Mv100 nespokojeně zamlaskal.
„Ne. A trošku se mírni, nebo tě budu muset propustit,“ zamračil se Gary.
Ccdn se zatvářil zkormouceně.
„OK.“
„Dobře, to jsme vyřešili. Mv100, budeme si muset soukromě popovídat. My tři,“ řekl Gary.
„My tři? Vždyť jsme jenom - Aha!“ pochopil Mv100.
Ten třetí bude Direc-, pardon, reportérka zdejších novin, Tetička Articová.

Byla to opravdu ona.
„Jsem ráda, že vás vidím, agente Mv100,“ míchala si kávu Director.
„Nápodobně.“
„Podejte hlášení.“
Gary nejprve mluvil o pufflovi Duffym.
„A nakonec jsem v igloo objevil velkou díru, tak pro kraba střední velikosti.“
„Teď vy, pane Mv100.“
„Bohužel, Gary se nemýlí. Dnes vidělo pár tučňáků...“ Mv100 dohovořil.
„To je zlé, to je zlé,“ začal Director zamyšleně kroužit po igloo. Přitom málem zašlápl modrého puffla.
„Martine!“ vykřikl Mv100 zděšeně, „nestalo se ti nic?“
„Omlouvám se,“ zabrumlal Director.
„Už to mám,“ sedl si znovu.
„Gary, ty oznam agentům, že v Divočině bude za týden kurz přežití. Tobě Mv100, bude vytvořen speciální tým, který odhalí záhadu ztraceného puffla a jestli to souvisí se spatřením Klutzyho. Agenti, rozejděte se!“ Náhle Garymu zazvonil telefon.
„Zde Gary! Cože, další ztracení pufflové?“

Souvisí opravdu spatření Klutzyho se ztracení puffla Duffyho? A jak to, že zmizeli další pufflové? Kdo budou členové speciálního týmu? Zjistí dříve pravdu Jan Ploutvotleskač nebo vy?

Kapitola třetí: Supertým

Motor člunu jednotvárně hučel. Mv100 se nudil. Věděl sice, že na Tři tajemné ostrovy, kde je základna P.S.A., je to už jen tak 10 minut, ale také věděl, že těch posledních 10 minut je nejnudnějších.
To bych rád věděl, přemýšlel, proč tam nemůžu jako obvykle letět na Jet Packu. Gary blábolil jen cosi o tom, že je to Top Secret... Ach jo.
Před Mv100 se ukázaly nízké hory největšího z Tří tajemných ostrovů: Aguentiho.
„Starý dobrý Aguenti. Starý dobrý Bulab. Starý dobrý Cilvius,“ zašeptal Mv100.
Už tady půl roku nebyl. Posledních 6 měsíců se na Club Penguin Island neuskutečnilo nic tak významného, aby si to vyžádalo schůzku Tajných Agentů P.S.A..
Člun zakotvil v přístavu, který byl tvořen dřevěnou lávkou.
Mv100 vystoupil. Před vysokou budovou, na které bylo napsané Pizza se zastavil. (Pizzerie to samozřejmě nebyla!)
Ke kovové desce vedle dveří přiložil svou P.S.A. vysílačku. Dveře se otevřely.

„Konečně jsi tady, Agente!“ přivítal ho Gary. Director zůstával nemluvný.
„Představím Ti tvé kolegy,“ říkal Gary a vedl ho do vedlejší místnosti.
„Ccdn! Jet Pack Lisured! No to mi tak scházelo! A kdo je ta holka?“ vykřikl Mv100.
„Ta holka“ se k němu otočila: „Jmenuji se Teri2.“
„Dobře. Jaký je úkol, Gary?“ zeptal se Mv100.
„Jo, to by mě taky zajímalo, Gary,“ ozval se Ccdn.
Modrý tučňák, typický svými brýlemi se usmál.
„To vám poví Director.“
Director mluvil pomalu, stručně a jasně.
„Vaším úkolem bude objevit Klutzyho a zjisti, proč se ztratilo už 50 pufflů a proč se z těch 50 po 3 dnech všichni vrátili. Buďte vynalézaví, buďte nenápadní, buďte připraveni.“
S těmito slovy se obrátil a vyšel z budovy. Chvíli bylo ticho. Potom promluvil Gary.
„První sraz vašeho týmu v igloo Mv100. Nazdar.“

„Čaj, kávu, Penguin-Colu?“ ptal se svých hostů Mv100.
„Já Penguin-Colu,“ řekl Ccdn.
„Rád bych čaj,“ odvětil Jet Pack Lisured.
„Kávu, prosím,“ řekla pro změnu Teri2.
„Dobře!“ Mv100 zmizel v kuchyni. Po chvíli se vrátil se všemi nápoji.
„Tak,“ řekl Lisured, „čím začneme?“
„Analýzou všech případů ztracených pufflů,“ vysvětloval Mv100.
„Je možné, že je unášel Klutzy. Potom se půjdeme podívat k jednomu tučňákovi, kterému se taky ztratil puffle. A zítra půjdeme prozkoumat jeskyni v Divočině, ve které kdysi žil Herbert. Bude tam ten kurz přežití, takže se nikdo nebude divit.“ Lisuredovi zazvonil telefon.
„Zde agent Lisured. Dobře. Přes SMPS? Dobře. Končím.“
„To byl Gary. Zase unesli puffla. Mám tam zaletět, abych to viděl ze vzduchu. Vám pošle Gary před SMPS instrukce. Letím!“ S těmito slovy vyšel Lisured před igloo a nastartoval Jet Pack. Za chvíli byl pryč. Najednou se všem na telefonu ukázala zpráva:
1 nepřijatá SMPS

„Vidím ho!“ zakřičel Lisured do vysílačky.
„Na jaké pozici?“ řekl kdosi jiný.
„A 11, ne, A 12, ne, A 13, ne...“
„Dobře, běžím tam!“
„Ale on je už na A 15, pardon, A 16...“
„To je jedno!“
„Mám ho!“
„To jsi ty, Teri2? Myslím, že jsem ti šlápl na ploutev!“
„To nevadí. Au! Něco mě štíplo!“
„To byl ten krab!“
„Za ním!“
„Rychle, nebo nám uteče!“
„Už se stalo...“
Supertým stál před Forestem a díval se na siluetu kraba, který prchal směrem k Ice Bergu.
„To je smůla,“ ucedil mezi zuby Ccdn.
„Ach jo,“ povzdechla si Teri2.
„Zase utekl,“ řekl Mv100.
„Letím za ním. Aspoň zjistíme, kam běží,“ nastartoval Lisured svůj Jet Pack.

„Podejte hlášení!“ řekl Director.
„Utekl, nastoupil na ledovec a uplaval,“ řekl Mv100.
Telefon zazvonil. Director přijmul hovor.
„Zde Director EPF. To jsi ty, Gary? Kdo? Tučňák? To snad ne! Řeknu jim to!“
Director se rozčileně otočil ke čtyřem agentům.
„Zmizel tučňák! Ten, kterému se ztratil puffle jako první!“

Jak to, že po pufflech se ztrácejí i tučňáci? Kam přesně uplaval Klutzy na malém ledovci? Jde o Herbertův nový plán? Jan Ploutvotleskač už to ví!

Kapitola čtvrtá: Tučňáci se ztrácejí

„To snad není možné! Ten růžový?“ zeptal se Mv100.
„Ano,“ odvětil Director. Vzápětí zakřičel. „Musím se podívat na své puffly!“ Odběhl.
Tým se na sebe podíval.
„Asi si z něho... dám příklad,“ vydechl Lisured.
„Těžko tomu uvěřit. Cityelefant byl můj přítel,“ řekla Teri2.
„Byl?“ zašeptal Ccdn.
„Půjdu zkontrolovat ty své puffly. Sraz tady za půl hodiny,“ rozhodl Mv100.

„U mě dobrý.“
„Já mám všechny.“
„Taky.“
„U mě též.“
„Problém je v tom,“ ozval se za nimi hlas, „že mě všichni zmizeli.“ Director vypadal, že brzy omdlí.
Directorovi zazvonil telefon. A Teri2, Ccdn, Mv100 a Lisuredovi také.
„Háló? Zde agent Ccdn!“
„Teri2, na přijmu!“
„Agent Lisured vždy připraven! Kdo volá?“
„Tady agent Mv100!“
Centrálou EPF se rozlehla směsice hlasů. Po několika minutách všichni domluvili.
„Řekli vám to samé co mě?“ zeptal se Lisured.
„Asi... ano,“ řekla Teri2.
Místností se rozezvučel hluboký hlas. Všichni se otočili. Ten hlas vycházel z velké širokoúhlé obrazovky.
„Ano, moji milí malí přátelé, jsem to já,“ oznamoval Herbert.
„Myslím, že se brzy setkáme blíže, než vám bude libo. Zatím sbohem, hahahaha!“ Obraz ledního medvěda zmizel.
„Můžete mi to pustit znovu? Políčko po políčku, prosím,“ řekl Gary, který vystupoval z výtahu. Director beze slova vyklepal na řídícím počítači pár příkazů.
„A..................N.................................O,...............M.................O...................J..................I..............
....M....................I......................L.............Í...“ ř-í-k-a-l--p-o-m-a-l-u--H-e-r-b-e-r-t.
„Stopněte to!“
„Cityelefant!“ zakřičela Teri2. Opravdu, nalevo od Herberta, za Klutzym, se ukázal růžový tučňák.
„Nevypadá, že by byl při smyslech,“ kroutil hlavou Gary.
„Tak či tak,“ povzdechl si Director, „už zmizelo pět tučňáků a mí pufflové.“
„Nesmíte spát doma, pane, to je jasné,“ říkal Gary.
„Mohli by vás taky unést,“ dokončoval Ccdn.
„Ustelu si ve strojovně. Agenti, rozchod!“ Director vešel do malé místnůsky, které si málokdo všiml.
„Doufám, že ho tam nesežerou pavouci,“ usmál se Ccdn.
„Radši půjdeme domů,“ pokýval hlavou Lisured.

Tým se díval na Penguin TV News.
„Vítejte u večerních zpráv! U vašich obrazovek vás vítá Elvíra Krevetová a Herman Ploutvička. Jako první zprávu tu máme vyhlášení pohotosti, kterou vydal Gary dnes odpoledne. Ve studiu už ho vítáme!“ Moderátorka se evidentně příliš nevyspala.
„On tam fakt vlez,“ vydechl Ccdn.
„Tak pane Gary, co bylo důvodem vyhlášení 1. stupně pohotovosti? Z neověřeného zdroje máme informaci, že jde o únosy tučňáků Herbertem.“ Moderátorka se usmívala. Možná by se usmívala i kdyby jí řekli, že jí za chvíli useknou hlavu.
„Promiňte, ale mám zakázáno o tomto mluvit,“ omlouval se Gary. To moderátory vykolejilo.
„Aha... Hmm... A nyní... Hmmm.... Předpověď počasí!“
Mv100 přeladil na kanál 601. To byla Agentská televize, kanál pro velmi důvěryhodné. Povětšinou tam vysílal Director.
„Agenti, konečně jste přeladili,“ uvítal je filtrovaný obraz.
„Zatím máme 24 unesených, z toho dva agenti. Situace je špatná, navíc se nám znovu ohlásil Herbert. Dostavte se zítra v deset hodin na TTO*! Všeobecná konference. Loučí se Director.“
Obraz se změnil v šum.
*Tři tajemné ostrovy

Tak teď si neví rady ani Jan Ploutvotleskač! Je jasné, že tučňáky unáší Herbert, ale proč? Clubu Penguin nastávají temné časy. Rozvázání uzlu v dalších dílech Agentských příběhů!

Kapitola pátá: Garyho objev

V centrále P.S.A. to vřelo. Bylo tu asi dvacet agentů, mezi nimi i Gary, náš tým, Rookie, Jet Pack Guy a Dot. Do místnosti vstoupil Director. Agenti zasedli k mimořádné poradě.
„Přátelé,“ začínal vedoucí, „jak všichni víte, do této chvílu bylo uneseno asi 800 pufflů, včetně těch mých a 121 tučňáků, plus 5 agentů. Máte někdo nějaký návrh na řešení této situace?“
Rookie a Ccdn se zvedli. Většina agentů se usmívala. Vždyť ti dva si byli podobni jako vejce vejci!
„Doporučujeme dát do každého igloo skrytou kameru,“ vysvětloval Rookie. Přerušil ho bouřlivý chechot. Director zvedl ruce.
„Toto by napadlo každého. Máte ještě něco?“
„No, hmm, napadlo nás, hmm, že by se na puffly dalo dát čidlo opuštění ostrova?“
„To by šlo,“ řekl Director. „Gary?“
„Mé výzkumy potvrzují, že se Herbert ubydlel na severovýchodě od ostrova. Žádám o povolení vypravit průzkumnou četu.“
„Stav se za mnou potom v kanceláři. Speciální tým?“
Porada pokračovala dlouho do noci. Konečně v jednu hodinu ráno chtěl už dát Director rozchod, ale na obrazovce za ním se ukázalo hlášení:

Zaznamenána žádost o přijetí souboru: moje_zprava_06.avi. Přijmout?
ANO NE

Director stisknul „ANO“. Na obrazovce se ukázala armáda tučňáků v plné zbroji. Náhle do záběru vstoupil lední medvěd s krabem na rameni.
„Ano, ano, moji milí malí pojídači ryb. Mám už přes 100 z vás, přesně 121. Připravte se na velké překvapení!“
Obraz se proměnil v šum.
„Ehm... No...“ řekl Director a chtěl pokračovat v řeči, když tu se obraz znovu ukázal.
Byl na něm tučňák, který se blížil s injekci k druhému tučňákovi.
Ten křičel: „Ne, já nechci! Já nechci sloužit Herbertovi, já-“ První tučňák mu vpíchl injekci. Chvíli se nic nedělo a pak druhý tučňák vstal a řekl: „Já budu sloužit svým pánům, Herbertovi a Klutzymu a zavazuji se, že - “ Tady se zarazil.
„Kamera je zapnutá! Když jsem byl nevědomý, zřejmě jsem ji zapnul!“ Přistoupil k objektivu a stisknul vypínací tlačítko.
Chvíli bylo ticho. Potom Mv100 nevěřícně řekl: „Herbert umí ovládat tučňáky pomocí nějakých injekcí? To je šílené!“
„Jako by to bylo sci-fi,“ přisvědčil nějaký agent, kterého Mv100 neznal.
„Nebo naopak, jako z pohádky o Černokněžníkovi a rytíři Ploutvovi!“ řekla Teri2.
„Agenti,“ řekl Director, „tímto vyhlašuji nejvyšší stav ohrožení. Všichni pufflové budou do tří dnů v puffle-hotelu. Rozchod!“

„Ale to je neuvěřitelné,“ kroutili hlavou Ccdn a Lisured. Mv100 a Teri2 už to věděli.
„Jenomže je to tak,“ odporoval Gary, „skutečně, ti pufflové, co se vrátili, nebyli živí, ale byli to roboti! Ostatně, jestli nevěříš, počkej chvíli!“ Gary se začal hrabat ve svých kapsách.
„Tak tady to je,“ řekl a vytáhnul puffla. Se zděšením přihlížejících odmontoval pufflovi vrchní část „hlavičky“. (Pokud se tomu dá tak říkat, protoře puffle je vlastně hlava na nožičkách.)
Náhle se centrálou EPF ozval poplach prvního stupně a hlas: „Útok na Tři tajemné ostrovy! P.S.A. pod palbou!“

To nevypadá dobře, vždyť Herbert snad našel Tři tajemné ostrovy! Agent a reportér Jan Ploutvotleskač vám za týden předá poselství o agentech Garym, Mv100, Ccdn, Lisuredovi, Teri2 a o Herbertovi, Klutzym a snad i Cityelefantovi!

Kapitola šestá: Útok na Tři tajemné ostrovy

„Taktičtí agenti dveřmi 1! Spojovací agenti dveřmi 2! Technikové dveřmi 3! Utajovací agenti zde zůstanou,“ dirigoval Gary.
„Agenti nejvyššího pověření za mnou, půjdeme chodbou 8!“
„Co se děje, Gary?“ zeptal se jakýsi agent, kterého nikdo z týmu neznal.
„Obávám se, 98filipe98, že unesení tučňáci s Jet Packy na zádech střílejí kukuřičné kulky na základnu P.S.A., zatímco Herbert je z tepla doupěte řídí přes počítač,“ pochmurně odpověděl Gary.
„Divná představa, že i můj největší přítel na mě útočí,“ řekla Teri2.
„Máš na mysli Cityelefanta?“ zeptal se Jet Pack Lisured. Jet Pack mu zavazel v běhu. Jeho bratranec se na něj usmál:
„Lisurede, budeš ještě muset dost cvičit!“
„Lisurede, zahoď ten zpropadený Jet Pack. U východu z týhle zatracený chodby stejně všichni dostaneme,“ supěl Rookie.
„Nikdy!“ pohoršeně zvolal Lisured. „To není jen tak obyčejný Jet Pack, aby sis nemyslel! Gary mi ho speciálně vyrobil!“
Konečně tu byl východ z chodby. U vchodu obsluhoval tučňák, kterého všichni znali z Catching Waves.
„Navléct, stisknout zelené tlačítko a autopilot vás zameze na místo,“ vysvětloval netrpělivě každému.
„Gary, jaká je situace?“ zeptal se Mv100.
„Mňo, Director je v sídle a první ochranný obal se už zhroutil. Druhý obal je poškozen z 25% a třetí a čtvrtý jsou neporušeny. Nicméně, kurz Migrator! Tam je teleportér.“
Konečně uviděli hlavní stěžeň Rockhopperovy lodi. Přistáli, sundali si Jet Packy a vběhli do krabice, která obsahovala teleportační zařízení. Director už je čekal.
„Někdo musí postavit pátý ochranný obal, to si vezmou na starost technici. Specialisté na komunikaci se pokusí nabourat do Herbertova počítače. Taktikové půjdou s pověřenými a se mnou do místnosti β.“
Všichni se rozešli ke svým úkolům. Náhle se ozvala velká rána.
„Puknul druhý ochranný obal. Zrychlete to stavění a zkuste i šestý obal!“ křičel Director směrem k technikům..
„OK, šéfe!“
Dveře do místnosti Beta zaklaply.
„Agenti, pojďme k věci. Má někdo nějaký návrh, jak Herberta zastavit?“
Mlčení.
„Co vypustit do Herbertova počítače virus?“ navrhl Lisured.
„A tučňáci vlivem viru do nás začnou pálit dvojnásobně?“ smál se mu Mv100.
„Byl by vytvořen pro tuto situaci, takže by se tučňáci zklidnili a vrátili domů,“ vysvětloval Lisured.
„Aha.“
„Na něco jsme zapomněli,“ upozornil Ccdn, „co pufflové?“
Nastalo tíživé ticho.
„Gary,“ napadlo Mv100, „kolik máme k dispozici hackerů?“
„Asi dvacet. Ale to neřeší problém s puffly.“
„Řeší. Když se napojíme na kamery, které Herbert určitě v doupěti má, můžeme odpozorovat, kam puffly schoval.“
Teri2 byla stále znepokojená: „Co když je chce ještě k něčemu využít?“
„Jak to myslíš?“
„Třeba je chce nechat nějak zmutovat, chápete?“
„Moc se díváš na horory,“ mávl ploutví Ccdn.
„Obávám se, že tato hrozba je naprosto reálná,“ ozval se přicházející Director.
„Vy mi věříte? Jé...!“
„Dostal jsem od Herberta MPMS (Multimedia Penguin Messaging Service). Nevyjadřuje se příliš jasně, ale říká, že se ještě máme na co těšit.“
„Nějací robopufflové, kteří vás chtěli unést, pane?“ otázal se Gary.
„Zatím ne, Gadgete. Stejně bych byl velmi překvapen, kdyby se sem nějaký dostal.“
„Šance asi stejně velká, jako že Herbert prolomí třetí ochranný obal, he he,“ smál se Lisured.
„Proč si to myslíš?“ oponoval tučňák, jehož nikdo neznal.
„Třetí ochranný obal je vyroben z adiamantia, prvku dvakrát tvrdčího, než diamantium. Sám jsem ho vytvořil,“ vysvětlil s mírnou úklonou Lisured.
„Páni!“
Další velká rána a houkání sirény.
„Třetí ochranný obal protrhnut,“ hlásil monotónně alarm.
„Ups,“ zašeptal Lisured.
V těchto okamžicích není ironie namístě! Herbert se stále blíží k naplnění svého celoživotního plánu - zničení ostrova Clubu Penguin! Kdyby měl Jan Ploutvotleskač nehty, tak by měl okousané nehty! Těšte se na pokračování Agentských příběhů!

Kapitola sedmá: Konfrontace

„Gadgete,“ řekl nervózně Director, „mohl bys zjistit, jak jsou na tom komunikační agenti s nabouráním se do Herbertova počítače?“
„Jistě, pane. Ihned,“ souhlasil Gary a vytáhnul telefon.
„Zde Gadget. Jak probíhá akce Jiříček? Aha. Hmm. Zkusili jste PanfuCode? No, tak zkuste. Heleďte, víte moc dobře, že nemáme moc času! No, dobře. Nazdar!“
„Pane, zkusili už většinu programovacích jazyků a stále nic. Poradil jsem jim, aby použili PanfuCode. Až jej zkusí, tak zavolají.“
„Dobře. Zavolejte ještě někdo technikům, jak jsou na tom se štíty,“ rozkázal stále nervózní Director.
Zavolal Ccdn.
„No nazdárek! Jak ste na tom, hoši? No to je supér! Jo, vyřídím,“ dohovořil Ccdn a položil telefon.
„Pátý ochranný obal je postaven a pracuje se na šestém.“
Náhle všem zazvonil mobil. Byl to šéf hackerů.
„Ano?“
„Da?“
„Co je?“
„Tady Gar... dget.“
„Na příjmu.“
Všechny hovory hlásaly totéž: PanfuCode zabral! Jiříček (kódové jméno) žádá, aby se všichni ihned dostavili do místnosti K.
Tak to udělali.
„Kde jsou pufflové?“ zajímala se Teri2.
„A Klutzy?“ vyzvídal Lisured.
„Co Herbert?“ vykřiknul kdosi.
„Počkejte. Pufflové jsou v kleci a mají strašné životní podmínky. Každá klec má na sobě nálepku se jménem tučňáka, kterému patří. Directore, vaše puffly tu nevidím, ale jsou tu pufflové Tety Articové.“
„Hmm,“ zabručela Director. Mv100 a Gary se lehce pousmáli.
„Jsou dveře nějak zabezpečeny?“ zjišťoval Gary.
„Ano, pane. Nyní se je pokoušíme odemknout.“
„To nic neřeší, pufflové se musí nejdřív dostal z klecí,“ namítl Mv100.
„Jo, a Herbert by si toho mohl všimnout,“ přizvukoval Ccdn.
„Konec konců, támhle jde.“
Všichni zmlkli, ačkoliv je Herbert nemohl slyšet.
Herbert přistoupil ke kleci, ve které se trápili pufflové Aunt Artic, otevřel dvířka a jednoho po druhém je vytáhl. Všechny je naházel do jakéhosi kbelíku a odešel s nimi.
„Přepněte to na kameru, kde je Herbert,“ řekl Director a snažil se zakrýt emoce.
„Pane, jsou to jen pufflové Tety Articové. Ta novinářka s vámi nemá nic společného,“ vrtěl hlavou „Jiříček“.
„Agente, to je rozkaz nejvyšší instance!“ rozhorlila se Director. Mv100(mu) se zdálo, že v Directorově hlase zaslechl hlas Aunt Artic. To nebylo dobré, stroj, který Aunt Artic používala, aby měla hluboký hlas, začal zřejmě selhávat. Snad to nesouvisí s nynější situací P. S. A., ale proč by mělo? Nebo snad ano?
Director vykřikl. Herbert puffly vysypal do otvoru jakéhosi stroje, který se podobal Garyho Pizzatronu 3000. Stroj chvíli bručel, a poté... na běžícím páse se objevily robotické kopie pufflu, ale neměly vrchní část hlavičky. Stroj pohnul mechanickým ramenem a hlavičky jim přišrouboval.
Na obrazovce stroje se ukázal nápis: Zadejte místo určení. Herbert si promnul prsty a vyťukal nápis: IGLÚ Č. 89.
Mv100 se naklonil ke Garymu a zašeptal: „Takže neví pravdu.“
Gary odvětil: „Ne. Naštěstí ne.“
V tu chvíli se protrhl čtvrtý ochranný obal.
„Šéfe, ty klece jsou taky na elektriku! Mám je otevřít?“ zakřičel jakýsi agent.
„Počkejte, až Herbert vrátí tamty puffly a pak odejde,“ rozkázal již chladným hlasem Director.
„Dobře.“
V té chvíli se zbývaly do protržení pátého ochranného obalu asi dvě minuty.
„Řekl bych, že to Herbert stihne tak za minutu a půl.“
Počkali tedy minutu a půl.
„Jo. Jenomže nevím, jak ty klece odemknut,“ zbledl hacker.
„Jak to, že nevíte, agente? Rychle, není času nazbyt!“
Dvacet vteřin do protržení.
„Věděl jsem to. Učil jsem se to.“
„Neví někdo jiný?“
Patnáct vteřin.
Ostatní hackeři zavrtěli hlavou.
„Chápete, že ochranný
Deset vteřin.
obal se může kdykoli protrhnout?“
Hackeři hlavou tentokrát pokývali.
Pět vteřin.
„Ta moje hlava, ta moje hlava...“
Dvě a půl vteřiny.
„MÁM TEN PŘÍKAZ!“
Klep, klep, klep.
„Jo!“
Agenti ovšem nevěděli, jak je Herbertův počítač zabezpečený...
-Jak? Jak? Tak řekneš nám to, Jane Ploutvotleskači?
-Až příště.

Kapitola osmá: Bezpečnostní systém

Vila, která se honosila názvem „Herbela“ se začala otřásat. Bezpečnostní systém zaznamenal prolomení ochrany počítače. Jak bylo zapsáno na nouzové disketě, v takovém případě je nutno ihned evakuovat pána domu a jeho kraba. A protože počítače nemají mysl a tudíž nechápou, že pokud Herbert útočí na Club Penguin, pak platí jiné příkazy, vystřelil bezpečnostní systém Herberta s Klutzym přímo na Tři tajemné ostrovy...
Protrhl se pátý ochranný obal.
„Pane,“ řekl Gary Directorovi, „dostal jsem zprávu, že pátý ochranný obal byl zničen. Šestý nás neochrání déle než deset minut.“
„Tak to je konec,“ složil hlavu do dlaní Director. Obrátil se k hackerům.
„Zachránili jsme alespoň ty puffly?“
„Patrně ano, pane. Ale ztrácíme spojení,“ tiše odpověděl technik.
V centrále P. S. A. panovala pochmurná atmosféra.
Pořád je tu ale zabezpečení Herbertova počítače...
Nyní si uvedeme část kódu, jenž byl zapsán na nouzové disketě. Pro lepší srozumitelnost uvedeme českou verzi.

POKUD ((PROGRAM(katapult;1);SPUŠTĚNO);
PAK (UKONČIT;PROGRAM(utok);
VYSLATSIGNAL (PSA(ja_se_vratim.avi);
KONEC

„Pane,“ ožil hacker, „máme příchozí spojení z Herbertova počítače. Mám to otevřít?“
„Ano.“
Na všech monitorech v centrále P. S. A. se ukázal Herbertův obličej. Herbert vypadal klidně.
„Stejně tohle video nebudu muset použít. Ale budiž, vy tučňáci, tady ho máte! Nějakým zázračným způsobem se vám podařilo nabourat se do mého počítače. Proto byla spuštěna má nouzová sekvence: byl jsem katapultován daleko od vás a zrušil jsem úkol mých tučňáků, zničit vás. Stejně bych si to nemohl užít. No, a poslala se vám tahle zpráva. Ale mám pro vás velmi důležité sdělení.“
Herbert na videu se nadechl a zakřičel: „Já se vrátím! A mnohem silnější!“
Pak se už zklidnil.
„To je vše, co jsem vám chtěl říct. Sbohem.“
Chvíli bylo v centrále ticho. A potom se ozval radostný křik asi pěti set tučňáků. Bylo to nádherné, zvláště pro ty, kteří nekřičeli. Těch bylo ale poskrovnu. Mezi nimi byli Director, Gary, Mv100, Ccdn, Jet Pack Lisured a Teri2. Když křik utichl, Director se obrátil k ostatním a řekl jim: „Dobrá práce, týme. Setkáme se zítra v deset hodin ráno v centrále EPF. Já teď musím udělit rozkazy.“
A vskutku, za chvíli vystřídal Herbertovu tvář filtrovaný obraz. Director říkal, co dělat s tučňáky, kteří proti nim bojovali a podobně.
To nás ale nezajímá, protože Herbert byl přece vystřelen směrem na Tři tajemné ostrovy! Bitva ještě zdaleka není u konce...
Jak se „Herbertovi“ tučňáci vyrovnají s tím, že bojovali proti své vlasti? A co když počítač nedokáže stoprocentně zničit virus biologického původu? A co Cityelefant? A plechovka žluté barvy? A pizza? A Jan Ploutvotleskač?

Kapitola devátá: Jet Pack

Vysoko nad ostrovem se vznášela vzduchotěsná kapsle. V nepohodlné pozici v ní stál lední medvěd. Asi deset metrů od ní letěla druhá, menší kapsle - v ní byl krab. Herbert tomu nerozuměl. V jednu chvíli zažíval triumf - zkopíroval puffly Tety Articové - a teď? Když bezpečnostní systém před několika týdny instaloval, napsal na sklo černou fixou sám sobě drzý vzkaz: „Prohrál jsi, hlupáku!“. Klutzy také přemýšlel. Hlavou se mu honily myšlenky rázu: „Cvak, cvak, cvakity cvak, klep, klep, klep...“.
Na ostrově Auguenti, kde ležela základna Penguin Secret Agency se ale slavilo. Opěvování byli zvláště komunikační agenti. Davem se nesl drb, že je Director ocení nejvyšší cenou - svou identitou. Ve skutečnosti tomu ale nikdo nevěřil. Někteří dokonce pochybovali i o tom, zda vůbec Director nějakou civilní identitu má. Většina agentů si myslela, že je to Rory, malá část se domnívala, že Directorem je Sensei. Pár lidí spekulovalo o tom, zda by Director mohla být žena, například Aunt Artic, ale takových lidí bylo poskrovnu. Pravdu věděli jen tři tučňáci a brzy se ji má dozvědět onen hacker se jménem, které si nikdo nezapamatoval. Jenže realita má jiné plány...
Monotónní ticho v Herbertově kabině prorazil hlas počítače.
„Pane, vzdušné proudy vaši kabinu zanesly trochu jižněji, než se předpokládalo. Mám zahájit přistávací sekvenci?“
Herbert v souhlasném smyslu zabručel. Na obrazovce umístěné ve skleněném okně se objevily údaje o přistávacím manévru. V místě přistání se nachází tři ostrovy, autopilot přistane z bezpečnostních důvodů na tom největším. Herbertovi obrysy tohoto souostroví něco připomínaly, nemohl si však vzpomenout co.
Directorovo bratrstvo si udělalo pohodlí v místnosti Omega.
„Konečně můžu sundat ten zatracený převlek,“ řekl Director a sundala si převlečení.
„Ehm, jak vám teď mám říkat?“ zeptal se evidentě zmatený Mv100.
„Och, nyní jsem Teta Articová. Chcete autogram?“ zahýbala novinářka obočím.
„Jo,“ rozesmál se Mv100, „možná jindy. Ale jak jste se vůbec dostala k tajné službě?“
V dáli se ozval výbuch. „Nic důležitého“, jen jedné únikové kapsli selhal hlavní padák. Nic, co by za cenu poněkud tvrdšího dopadu nespravil padák záložní. Herbert okamžitě vystoupil a začal zvracet. Klutzy ne.
Pardon, nestihl jsem vám říct, jak se Aunt Artic dostala k tajné službě, že? No, možná jindy.
Další dotaz červeného tučňáka zněl, pro je tak nutná ochrana Directorovy identity.
„Bohužel, jsem žena. A ty jsou velmi náchylné k vydírání a unášení. Ovšem kdo by si dovolil na tajného Directora, u kterého tučňák nikdy neví, na čem je?“
Herbert uviděl světýlko. A i v hlavě se mu rozsvítilo - už ví, co mu připomněly obrysy na obrazovce. Hurá, překvapí tučňáky ze zálohy!
A tak se stalo.

Naštěstí Herberta chytili.

A zavřeli do klece. I s Klutzym.

Jenomže z klece uprchl.
„Kde je?“
„Na chodbě L3!“
„Á, zatracené smrtící lasery!“
„Ty jsi rozkázal, aby je zapnuli!“
„U Tučňáka, moje paruka!“
Ano, i superkomando může být zmatené.
„Pozor, vylil jsi plechovku se žlutou barvou!“
Cityelefant, který stál na chodbě o patro níž byl rázem žlutý tučňák. Stále ještě nemohl uvěřit tomu, že málem zabil svého bratra-agenta, a teď na něj ještě někdo vylil tuhle barvu. S povzdechem se rozhodl, že si dá pizzu. Třeba na to zapomene.
Herbert byl konečně šťastný. Získal plány P. S. A. na jeho definitivní zastavení, dva telefony a jednu čokoládovou tyčinku. Klutzy utíkal hned za ním. Vzhledem k tomu, že si mohl Herbert budovu prohlédnout z výšky, alespoň částečně se v ní orientoval. Takže věděl, kde je sklad Jet Packů...
Běžel velmi rychle. Asi dvacet metrů za ním běželi Gary, Director, Mv100, Ccdn, Lisured a Teri2. Tušili, do jaké části budovy Herbert míří.
O dvacet vteřin později už Herbert mačkal kliku skladu. Rychle papadl jeden JetPack s extra palivem a utíkal ke startovací plošině. Jet Pack Lisured si zaboha nemohl vzpomenout, kam dal svůj LisuJetPack 4500 od Garyho. Herbert si už upevňoval popruhy.
„Klutzy, vyskoč mi na rameno! Kde se to zapíná?“
„Agenti, musíme ho zastavit!“ sípal Director.
„Jste chlap, dokážete to,“ povzbuzovala jej za běhu Teri2.
Kéž by, měl už Director na jazyku, ale uvědomil si své utajení.
Ccdn vyskočil a popadl Herberta za nohy. Za chvilku se ostaní agenti vrhli na další části chlupatého těla. Herbert se zmítal, ale to nepomáhalo. Nakonec si Klutzy vzpoměnl, že je krab a začal štípat. To tučňáky setřáslo. Herbert zatáhl za šňůrku, čímž zažehl motor.
„Sbohem, Plivající Tučňáčí Antiinteligenti! Připravte se na zničení!“
A odletěl. Všichni byli zklamaní. Už to bylo tak blízko a zase nic.
„No,“ usmál se Gary, „aspoň, že jsme celí a všichni.“
„Tím bych si nebyl tak jistý,“ odporoval Mv100 se strachem ve hlase. „Kde je Director?“
Chvíli se rozhlíželi po okolí, ale pak jim to konečně došlo.
Vzhlédli k nebi.
Na popruhu Herbertova Jet Packu se křečovitě držel zelený tučňák v černém maskování a doufal, že ho nezradí náhodný poryv větru...

Herbertova balada o zániku Clubu Penguin

Já, statečný a silný
a taktéž násilný
jsem zaútočil na ostrov
konečně naostro
Chudáci
tučňáci
hroutili se pod mým intelektem
říkali si něco šeptem
Já jsem pán
brzo budu vdán

Ne, to je špatný rým. Klutzy, kde je Rýmovač 2500?