Kapitola sedmá: Past

Na Migratoru vál svěží vánek. Už byli skoro u Clubu Penguin.
„Nevím přesně, kde je ta základna, takže tě vylodím u toho největšího ostrůvku,“ řekl Rockhopper.
„Dobře. Můžu se jít podívat na strážní koš?“ zeptal se Mv100.
„Proč ne?“ odpověděl Rockhopper.
Mv100 vyběhl na strážní koš a vytáhl telefon.
„423 438,“ vyťukával čísla na mobil.
Píp... píp... pííííp!
„Agente? Co se děje?“ zeptal se Gary.
„Nic Gadgete, jen mám pár dotazů. Za prvé, základna je na největším ostrově, že?“
„Ano,“ přisvědčil Gary. „A dál?“
„Když jsi vypnul teleportační síť EPF, jde přes EPF mobil volat?“
„Ano, ale Herbert jej zřejmě odposlouchává.“
„To jsem si oddychl. Napadlo mě, že by se dal použít nějaký záložní telefon, který máš u sebe a řekl bych něco jako ‚Tak u nové základny na střeše Doja?‘ Prostě bychom svedli Herberta na falešnou stopu,“ vysvětloval Mv100.
„Souhlasím. Telefonní číslo je 624 632 373. Čekám. Ahoj,“ rozloučil se Gary a ukončil hovor.
Mv100 vytáhnul telefon EPF.
„624 632 373,“ vytáčel.
„Chrr, crrr, tady Fary, chrts, slabý, škvr, signá, drrr, mluv.“ říkal Gary.
„Fary! Kde se setkáme? Jako vždy 20m od Icebergu?“ Mv100 si byl jistý, že ho bylo slyšet stejně, jako on slyšel Garyho.
„Ano, hrrr, končím, bzzz!“ ukončil Gary hovor.
Agenta vyrušil bodrý Rockhopperův hlas:
„Už jsme tu!“