„Agente!“ křikl Gary.
„Ano, pane?“ zeptal se Mv100.
„Vyřiď rozhlasem, že se musí celý Club Penguin evakuovat daleko za Rockhoperrův ostrov.“
„A proč, pane?“
„AGENTE! ŘEKNU VÁM TO, AŽ SPLNÍTE MŮJ ROZKAZ!“
„Ddddddobbbbře.“
Mv100 šel k megafonu. Povzdechl si. „Jsem sice agent, ale jenom rozhlašuju zprávy.“ Ale pak se nadechl a spustil: „Vítejte u zpráv P. S. A.! Gary G řekl, že Club Penguin se bude muset evakuovat. Vemte si vše. Podrobnosti za chvíli.“ „Uffffffffff“ řekl si Mv100 a šel zpět za Garym.
„Pane, rozhlásil jsem, co jste mi řekl, ale potřebuji podrobnosti.“
„Máš je tady na papírku a už běž.“
„Tak, podrobnosti: vezměte si všechny své věci a dojděte k majáku. Přijede trajekt, na ten budou v pravidelných intervalech tučňáci nastupovat. Konec hlášení.“ Mv100 si zase oddychl a šel zpět za Garym.
„Vím, co tě zajímá, nemusíš se mě ptát, Agente. Musíme se evakuovat, protože náš ostrov chce zničit Herbert a obyvatelé Panfu.“ „Ale to je hrozné!“ vykřikl Mv100.
„Já vím, Agente, já vím. Kdyby něco, evakujeme se na – HALLOWEENSKÝ OSTROV.“

Tučňákovi, co se jmenoval Mv100, se zrychlil tep. Od Garyho nic takového nečekal. Zažil od něj už hodně hloupostí, ale tohle?
„Pane, je mi nějak špatně. Mohu odejít?“
„Jen běž.“ Mv100 se jako zhypnotizovaný dokolébal ke knihovně. Chtěl si přečíst ročenku, ale uviděl novou knihu. Přečetl si název: Život Garyho. Vzal si tu knihu a začal číst příběh.

Zadejte kód: GR GDGT G
Mv100 zadal: GARY GADGET GUY
„Pííííííp! Tato kniha je zvuková. Uvelebte se a poslouchejte.“
„Tak jo,“ zabručel Mv100.
„Život Garyho byl již v raném dětství poznamenán velkou ranou. Již v 3 letech mu zemřela matka. Jeho otec byl známý alchymista, který vynalezl lektvar nesmrtelnosti. Bohužel se mu jediná zkumavka se vzorcem rozbila na návod na výrobu lektvaru. Lektvar se proměnil v žíravinu a potom v tučňačího upíra Georga.“*
Mv100 zaklapl knihu. Prozradila mu víc, něž chtěl. Vytáhl vysílačku a stiskl: Visit HQ.

*teď už nepovažuji tuhle část o Garyho dětství za právoplatnou část příběhu

Mv100 se objevil rovnou před Garym.
„Pane, víte o té knize?“
„Ano.“
„A kdo ji tam dal? Vy?“ A řekl mu to, co slyšel.
„A-ano Agente. Je-je to pravda.“
„A proč jste vybral Haloweenský ostrov?“
„Já-já jsem chtěl vidět své ro-rodiště.“ Gary propadl v pláč. Mv100 vše strnule sledoval. Všiml si nějakého papíru. Byl to rodný list. Přečetl si ho.

Rodný list
Halloweenský ostrov, právně v rukou Penguin Secret Agency.

Jméno a Příjmení: Gary Gadget Guy ml.
Datum narození: 12. 2. 1968
Pohlaví: Tučňák, mužské
Otec: Gary Gadget Guy st.
Matka: Garanda Gadganová Guy
Nemocnice: Nemocnice Tučňák

„Pane?“
„Ano, Agente?“
„Už všechno chápu. Co mám dělat teď?“
„Běž domů, prosím.“ Mv100 tedy šel domů. Přivítali ho pufflové. Nakrmil je, umyl je a šel spát.

„Reboot! Reboot! Reboot! Reboot! Crrrrrrrrrrrr!“
„Nojo…“
„Dnes je ten odjezd, měl bych se připravit.“ Mv100 se rozhlédl po svém igloo. Na to že si nekoupil membera, tam bylo hodně věcí: postel, přikrývka a dva pufflové.

Šel k majáku. Šel takhle: jeho iglú, Mine, Plaza, Snow Forts, Town, Dock – a zastavil ho Gary.
„Chtěl bys tady zůstat?“
„Vážně byste mi to dovolil, pane?“
„Ano!“
„Tak já tady budu.“
„Ale musím ti něco říct. Musíme se taky vypořádat s Georgem.“
„Dobře, pane! Mv100 se hlásí do služby!“
„Běž do Doja, je tam sraz všech co tu zůstanou.“

„Dobře.“ Mv100 tam šel. Potkal tam mnoho tučňáků, o kterých ani nevěděl, že jsou agenti.
Zanedlouho přišel i Gary.
„Milí agenti! Víte, že musíme Club Penguin ochránit před Herbertem a Panfu. Teď odjel poslední trajekt. Musíme si rozdělit služby.“
Gary začal rozdělovat třeba vojíny, potom obránce HQ… A Mv100 ještě neměl připravené nic.
Ale najednou – „Panfu zdemoluje Mv100!“
„Pane, co to znamená?“
„Že když my budeme válčit, ty budeš v Panfu a zničíš ho. I kdyby to vyhráli, jejich ostrov by byl zničený.“
„Aha," pochopil Mv100.

„Ale musím vám oznámit, že také musím na Halloweenský ostrov. Panfu a Herbert totiž o mě usilují.“
Pak bylo ještě pár vět a proslov skončil.
„Pane, kdy mám odjet?“
„Teď, obyvatelé Panfu už jsou totiž všichni na cestě.“
„A jak mám jet?“
„Dám ti extra Jetpack, který bude mít GPS, takže nebudeš muset nic dělat.“
Mv100 dostal extra Jetpack hned. Nastartoval trysky a odletěl.

Teď budu dvě kapitoly věnovat Halloweenskému ostrovu. Budu vyprávět očima tučňačky Sandry.

Konečně Sandřin trajekt doplul. Trajekt neměl okna, proto Sandra nevěděla, kam pluje. Vyskočila jako jedna z prvních. „Juchů! Určitě to tu bude zajímavé.“ Svůj názor ale změnila hned, jak zvedla hlavu. Byl tam totiž nápis: VÍTÁ VÁS HALLOWEENSKÝ OSTROV. Sandra zkameněla, ale hned se probrala.
„To snad není pravda! Haloweenský ostrov!“ Ale potom bez řečí překročila nápis. „Ale když to vymyslel Gary, tak to asi žádná hloupost není.“

Sandra se ihned vydala na průzkum. Vzala si košíček. „Kdyby si někdo myslel, že je Halloween, mohl by mi něco dát, hehehe.“ Sandra ale brzo zjistila, že se Haloweenskému ostrovu neříká proto, že je tam pořád Halloween, ale proto, že tam jsou všichni nestvůry. Naštěstí v hotelu Tučňák, který tu zůstal po okupaci, byli jenom tučňáci. Aspoň v to Sandra doufala. Byl tam totiž ubytovaný upír. Hned jak se to zjistilo, byli tučňáci evakuováni do hotelu Tučňák II. Jenomže v tom byl upír taky, takže to pokračovalo až do hotelu Tučňák XV, kde naštěstí žádný upír nebyl.
„A pane, prosím vás, kdo to tady okupoval?“ zeptala se Sandra jednoho starého tučňáka v hotelu.
„P. S. A. přece!“
„To nemyslíte vážně!“
„Ale ano.“
„Tak děkuju...“ Sandra šla do pokoje. Tohle opravdu nevěděla.

Mv100 se prodíral na vrchol sopky. Poslední hra co se opičí po Club Penguin. Mv100 si nazul boty, schované v Jetpacku a rozdupl přistávací plochu.
„Heliport – hotovo. Teď už jenom přístav.“ Mv100 dolil palivo do Jetpacku a letěl do tamního přístavu. Také ho rozdupl botou.
„Teď už je všechno. Zavolám Gadgetovi.“ Mv100 takhle mluvil, protože by tam mohl být schovaný špeh a že Gary má i jména Gadget Guy, to nikdo z Panfu nevěděl.
„Gadgete, Gadgete, slyšíme se?“
„Ano, 100!“ Mv100 měl kódové jméno 100, protože na Club Penguin žil on, Mv100, a jeho dvojče Bv100.
„Zničil jsem všechny hry vytvořené po vzoru Clubu Penguin.“
„Výborně, 100!“
„Co mám dělat teď?“
„Dolij palivo z hry Heliport, je kompatibilní s Jetpackem. Doletíš tam po zbývajícím palivu. A pak na Club Penguin! Budeš pomáhat při obraně!“
„Ano, Gadgete!“

Mv100 se potil na saních na Sled Racing. Herbert už skoro kapituloval, ale měl jednu podmínku. Kdo vyhraje hru, bude mít Club Penguin. Nebo snad už Club Bears. Mv100 totiž moc Sled Racing neuměl.
„Tři… dva… jedna… Start!“ „Kláda-pařez-skokánek-LED!“ Mv100 zrychlil. Měl velký náskok před Herbertem, ale ten se stále zmenšoval. Náhle se před ním objevil – cíl! Mv100 projel cílovou čáru. Náhle měl v sobě pocit. Znal ho, ale nikdy ho nepocítil tak moc. Bylo to přátelství k Clubu Penguin, Icebergu, všem tučňákům a nenávist k Herbertovi, Kluzymu a Panfu. Herbert zdrceně projel cílem.
„TO SNAD NENÍ PRAVDA! POŘÁD JE TO TU TUČŇÁKŮ – TUČŇÁKŮ – TUČŇÁKŮ!!!!!“
Herbert tak třískal do ledu, (neztratil klíč od medu!) až se propadl do vody, všichni co mu sloužili s ním, a protože pod tím místem byl malý vodní vír, objevili se za chvíli dva kilometry od Icebergu. Led se hned zacelil. Mv100 blaženě vytáhl vysílačku.

„Gary! Herbert prohrál! Můžete se vrátit!“
„Výborně, Mv100! A slibuju ti, že už ti nikdy nebudu říkat Agente, jenom Mv100!“
„Kdy se vrátíte, Gary?“
„Hned!“ Gary hned popadl svůj Jetpack a rozhlašoval: „Tučňáci! Mluví k vám Gary Gadget Guy! Můžeme se vrátit na Club Penguin!“ Trajekty hned vypluly. A na Clubu Penguin se všichni agenti dívali na přijíždějící lodě. Pocítili to, co Mv100. A on? Byl ve svém igloo. Krmil a umýval své puffly. Pak šel do HQ. Za chvíli přišel Gary. Objali se. Mv100 si připadal jako neveřejná osobnost Clubu Penguin. A stal se jí. Ale pak šel spát. Musel si odpočinout po těch všech pocitech zloby, nenávisti i přátelství a blaženosti.