Kapitola druhá: Základna

Hned, jak se objevil na základně Elite Penguin Force, všiml si, že stavební práce byly dokončeny.
U vchodu stála kabina a nad ní nápis: „Potrubní teleport“.
„Kde jsi, Gary?“ řekl sám sobě Mv100 a vytáhl telefon.
„Tyhle dotykové telefony jsou strašně citlivé,“ zlobil se po tom, co uviděl na telefonu nápis „Teleport“. Vypnul funkci a začal volat. Mluvil, mluvil, až domluvil. Pak chvíli počkal – a konečně.
Světelné znamení na výtahu ukazovalo, že výtah je v pohybu.
Za chvíli se dveře otevřely a vkročil Gary Gadget Guy.
„Ahoj,“ pravil unaveně.
„Ahoj. Co je tohle?“ zeptal se Mv100 a ukázal na nápis „Potrubní teleport“.
„Nastup si se mnou a uvidíš,“ usmál se Gary.
Vešli dovnitř. Chvíli se nic nedělo, ale náhle začalo zářit jasné světlo a… Mv100 se málem pozvracel.
„To byla první, nebo druhá kosmická rychlost?“ zeptal se.
„Patnáct kilometrů za hodinu! A navíc, špatně se ti neudělalo z rychlosti, ale že jsme byli v kabině dva. Mě také není zrovna hej,“ řekl Gary.
Stáli uprostřed prázdné místnosti, na jedné straně stál velký počítač s nápisem „Mise P. S.A.“ a na druhé straně kabina pro Potrubní teleport. Uprostřed stál panel s tlačítky. Gary zmáčknul první tlačítko. Místnost potemněla a za chvíli nestáli v podivné kovové budově, ale...
„Hologram. Jedny dveře, jedna židle, jedna obrazovka, HQ roku 2005,“ oznámil suše Gary, usmál se a stisknul druhé tlačítko. Zase tma a bylo tu HQ, jaké vždy Mv100 znal. Tlačítko oznamenovalo, že se nachází v roce 2007. Mv100 si chtěl sednout na židli, ale propadl se. Chtěl se o to pokusit znovu, ale opět nastala tma a HQ zničené popcornem.
„Snězte všechen popcorn. Naplánujte zničení Herberta. Najděte nové HQ,“ přečetl Mv100 dřevěnou ceduli. Za chvíli opět stáli v HQ roku 2007.
„Vidíš tu prázdnou obrazovku?“ zeptal se Gary a ukázal na monitor, o kterém nikdo nevěděl, nač tu je.
„Když jsi od té obrazovky zmáčknul teleportační tlačítko, objevil ses v bývalé centrálně Elite Penguin Force“ řekl Gary.
„Jaké to tam bylo?“ zeptal se Mv100.
„No,“ uchechtl se Gary. „Asi takové,“ a podal mu obrázek.

„Tady byl šatna, tady ukazatel nebezpečí a tady...“ ukazoval Gary, ale najednou mu zazvonil starý „P. S. A. cký“ telefon.
„Kdo mi to, k čertu, volá přes starou síť?“ rozzlobil se Gary a zvedl telefon.
Náhle mu z obličeje vyprchala všechna barva.
„Rychle, běž do tvého igloo! Já přijdu za chvíli! Běž!“